Ve vyřezávání betlému pro Zelenou horu začal devětasedmdesátiletý řezbář Zdeněk Beran společně s dobrovolníky už během loňského adventu. Tehdy se do přípravy postaviček ze stoletého lipového dřeva zapojilo přes 70 lidí.
A během toho letošního adventu by společně chtěli dílo dokončit. Maminky, děti, a vůbec směsice lidí různého věku se chopili nožíků a dlát i letos. Připravují třetí patro betlému s figurkami, především řemeslníky, dětmi, ale také zvířata, či stromy, nebo kapličku.
„Vzniká unikátní dílo, které tvoří lidé, jenž většinou vyřezávají poprvé. Ale díky obrovské trpělivosti objevují skryté dary,“ zmínil farář Vladimír Vojtěch Záleský ze žďárské farnosti. „Dílo je výrazem jednoty lidí ve městě, vyřezávají celé rodiny, děti, rodiče, senioři, politici, lékaři, duchovní, věřící i nevěřící,“ dodal farář.
A dodal i zajímavý postřeh. „Před rokem se ve Žďáře a okolí během adventu prodalo více řezbářských dlát, než za celý rok.“
Dobrá rada nad dláto
Dobrovolníkům pomáhá, především dobrými radami, právě zkušený řezbář. „Pár lidí už se dřevem zkušenosti měli, v jejich práci už je vidět zručnost a kus profesionality, kterou do toho dávají. Ale vyřezávají s námi i děti,“ řekl devětasedmdesátiletý řezbář Zdeněk Beran.
„Člověk má dobrý pocit z toho, že někomu může dávat tu radost z té práce, tu snahu něco vytvořit. A přitom jsou to maminky od dětí, nebo i děti, a to je na tom to krásné,“ dodal.
A sám se snaží lidem radit. „Když někdo nevěděl, jak dál, radím, jak vést ruku, jak dál řezat, někomu stačí poradit, někomu je třeba pomoci víc, mají úžasnou trpělivost. Na každou třísku kterých se tu povalují mraky, je třeba vynaložit nějakou práci a píli. A těch třísek jsou stovky a tisíce,“ popsal poeticky sobotní dění na společném setkání řezbářů - dobrovolníků.
Betlém pro Zelenou horu
|
Bylo ale mezi zájemci i několik takových, kteří svou postavičku do betléma nedokončili.
„Ať už z bezradnosti, nebo třeba z osobních a časových důvodů to vzdali, někomu se daří, někomu se zase daří třeba v něčem jiném, tak to v životě bývá,“ dodal smířlivě Beran.
A jaký je osud postaviček, které se prostě nepovedly?
„Pan farář lidem úžasně pomáhal a povzbuzoval je: když se vám postavička nepovede, nevadí, vyřežete z toho ovečku, a když to nebude ani ovečka, tak z toho bude pěkný kámen,“ popsal řezbář.
„Kolik postaviček nakonec zhotovíme, nevím. Stanovili jsme si, že postavy musí mít nějakou velikost a rozměr, pak už záleží na každém, co vyřeže. Někdo si troufne na stromek, někdo v tom špalku už vidí dirigenta, jak rozevlátě diriguje, ale ještě neví, jak do toho má říznout,“ dodal Beran jako patron celého řezbářského počinu.
Levné nářadí z Asie je k ničemu, ví řezbář
Podle něj výsledek podstatně ovlivňuje i kvalitní nářadí. „Dláta jsou ale bohužel dražší záležitost. Objevují se u nás i z Číny nebo odněkud z Asie, jsou za pár korun, ale nejsou použitelná. Rozhodně si za náčiní vyplatí si připlatit a koupit kvalitní sady českého nářadí,“ tvrdí.
„I nožík je dobrý nástroj, jsou různé řezbářské techniky, a pokud někdo umí dobře s nožem, dají se vytvořit krásné věci. Třeba jako dvanáctiletý Vojtíšek, který tu s námi vyřezává. Ten vyřezal kozu, pouze nožíkem, je velice šikovný,“ pochválil jednoho z chlapců s patřičnou hrdostí v hlase zkušený řezbář.
Řezbářstvím se zabývá hlavně od důchodu
On sám se řezbářstvím podle svých slov začal aktivněji zabývat, když odešel do důchodu, tedy zhruba před dvaceti lety. Předtím pracoval jako strojírenský technik ve Žďasu. „Celý život jsem ale tíhnul ke dřevu a občas jsem si pro potěchu sebe nebo blízkých vyřezal třeba ozdobné věci do domácnosti, různé solničky a vázičky, věšáky a podobně,“ nastínil.
„Můžu vám říct, je to taková trochu nemoc, jak vidím někde kousek dřeva, začnu přemýšlet, co by se z toho dalo vyřezat a pak mě trápí akorát to, že se mi to zrovna třeba nevede. Někdy se člověk nad tím trápí a zničehonic se něco stane, a zase to jde,“ popsal, že i umění jakým je řezbářství, má prostě své dny, kdy se nedaří a naopak.
A s důchodem najednou na koníček bylo mnohem více času. „Hned jsem tenkrát vyřezal svůj první betlém, pro sebe a svou rodinu,“ vzpomněl.
Díky tomu se pak dostal k vyřezávání hlaviček pro loutková divadla. „Pak se mi to ale začalo zdát už trochu monotónní a oslovili mě i jiní, někteří duchovní v okolí. Tak jsem začal dělat do kostelů, repliky postav svatých, které z kostelů byly ukradené. To bylo pět let po revoluci, vlna kradení a vykrádání malých kostelů. Z dostupných obrázků nebo fotografií, které zůstaly, jsem se snažil udělat repliky soch,“ popsal svůj další posun v oboru.
Pro žďárskou farnost už dříve vyřezal jiný betlém „Trochu menší než ten současný, pro potřeby farnosti v klášteře. Panu faráři se líbil a jednou ho napadla myšlenka, že bychom mohli vyřezat betlém i pro Zelenou horu,“ vrátil se plynule k práci desítek dobrovolníků Beran.
„Slíbil jsem tomu veškerou pomoc a byl jsem překvapen vůbec tím, co lidi dokážou ze sebe dostat, jak jsou šikovní. A myslím, že i řada lidí tak objevila krásu toho dřeva,“ dodal se spokojeným výrazem ve tváři devětasedmdesátiletý řezbář, jenž se do Sázavy přiženil z Křivoklátska.
