Poprvé se k tématu dostal coby redaktor Svobodného slova v Olomouci v roce 1964. Měl tehdy štěstí. Podařilo se mu totiž vyzpovídat bratra i sestru mladého medika, který pocházel ze Lhoty u Nákla nedaleko Litovle a který vešel do učebnic dějepisu jako první studentská oběť německého okupačního režimu v roce 1939.
„Opletalův příběh mám celý život před sebou, ale vstupovala mi do toho jiná témata a já se k Opletalovi průběžně vracel,“ říká Vyhlídal.
Žďárský rodák vydal kolem třiceti beletristických knih a napsal tři desítky rozhlasových her. Už před osmi lety napsal faktografickou knihu Jan Opletal – osudný podzim 1939.
A nyní – v roce 100. výročí Opletalova narození – dokončil román Kdybych tě znovu volal, už se neotáčej...
„Název jsme nakonec zvolili podle slov, kterými se umírající Opletal loučil se svou matkou a sestrou. Nejdřív si přál, aby se u dveří pokoje ještě otočily. Ten výjev se opakoval třikrát. Nakonec je přesvědčoval, aby se už neotáčely, i kdyby je znovu volal,“ vysvětluje Vyhlídal.
Během svého bádání se setkal i s Opletalovou snoubenkou Marií Kafkovou či lékařem Václavem Pačesem, který na chirurgické klinice studenta s průstřelem břicha operoval. „Díky tomu, že jsem si rozhovory nahrával, můžu se opřít o autentickou konverzaci,“ vypráví.
I když jde o beletrii, Zdeněk Vyhlídal se maximálně snaží držet faktů. „Existují témata jako Komenský, Palacký, Opletal, Palach či Lidice, se kterými si nejde zahrávat. Základní věci musí zůstat a není možné psát na motivy něčeho,“ poukazuje autor.
Vyhlídal také připomíná, že nebýt Opletala, nebylo by ani památného 17. listopadu. Právě ten den v roce 1939 nechali nacisté kvůli studentským protestům při příležitosti Opletalova pohřbu zavřít české vysoké školy a devět demonstrujících popravili.
