Na zádech ultramoderní padák za 150 tisíc korun. Na sobě drahou kombinézu, špičkovou přilbu, brýle, nepostradatelný výškoměr. V hlavě odvahu, v rukách cit a přesnost. A v celém těle adrenalin.
Odrazit se a skočit do prázdna. A doplachtit na terč s centimetrovou přesností.
O tom je parasoutěž na přesnost přistání. O víkendu jí hostila Jihlava. Konat se měla po oba volné dny, nakonec se vše díky nádhernému počasí stihlo za sobotu. Dvanáct nejlepších parašutistů republiky si to rozdalo o Pohár Vysočiny.
„Není to nic snadného. Cílem je trefit při seskoku z 900 metrů přistání do středu terče, který je velký jen dva centimetry. Hned čtyřikrát se to při soutěži povedlo,“ spokojeně konstatoval ředitel závodu Jan Šturc z pořádajícího jihlavského aeroklubu.
Hlavní je dobře zabalený padák
O úrovni soutěže svědčily i další úctyhodné výkony. Tři další skoky mířily jen jediný centimetr od středu. Do šestnácti centimetrů se vešla více než polovina soutěžních seskoků.
A těch soutěžící v sobotu předvedli rovných šedesát. Do Jihlavy se jich z celé republiky sjelo dvanáct, každý provedl pět seskoků.
O úspěchu v takovéto soutěži podle Šturce záleží už na zemi před nástupem do letadla. „Parašutista musí mít v první řadě skvěle zabalený padák, aby se v pravou chvíli dobře otevřel,“ zmínil ředitel soutěže, sám také pravidelný účastník podobných závodů.
Ve vzduchu je pak nutné sledovat rozestup od dalších parašutistů – z letadla se vyskakuje po třech – a hlavně vítr. Rozhodující je termika v závěrečné fázi letu a zkušenosti, jak si s prouděním vzduchu soutěžící poradí. Nohu při tom musí nasměrovat tak, aby se dotkla matrace co nejblíž středu. Elektrické obvody v ní určí místo dopadu naprosto přesně.
Zlomeniny už jsou minulostí
„Rozhodují určitě zkušenosti. Nejzkušenější borec, který tu skákal, měl už přes sedm tisíc seskoků. Většina dalších měla kolem čtyř či pěti tisíc. To je pořádná darda,“ ocenil Šturc.
Žádné dramatické chvíle při soutěži nenastaly. Podle ředitele závodu už nebývá obvyklé, aby se při této soutěži stávala nehoda. „Dřív to nebývalo až tak výjimečné. Byly jiné padáky, přistávalo se rychleji a parašutista se třeba při snaze trefit střed narazil nebo utrpěly jeho nohy a kotníky,“ říká.
Dnes je vše mnohem bezpečnější. Velice tomu napomohly moderní padáky, které jsou speciálně navržené pro tuto disciplínu. „Jsou větší, parašutista letí pomaleji. Má víc času nasměrovat se na terč a připravit si přistání,“ vysvětluje Jan Šturc.
Takový nový padák ale rozhodně není maličkost. Běžně se cena nového pohybuje kolem 150 tisíc korun. Použitý lze sehnat zhruba za polovinu. Na desítky dalších tisíc přijde nutná výbava jako je kombináza, brýle, přilba či výškoměr.
