Střet drezíny a autobusu na přejezdu v Třešti

Střet drezíny a autobusu na přejezdu v Třešti | foto: Jaroslav Šnajdr, MF DNES

Srážce s drezínou se na přejezdu nešlo vyhnout, tvrdí řidič autobusu

  • 2
Šofér, obžalovaný v největší železniční tragédii na Jihlavsku za posledních deset let, u soudu zpochybnil znalecký posudek. "V úvodu jsou chyby opsané z prvního protokolu," hájí se Bohumír P.

Jihlavský okresní soud v pondělí źnovu otevřel případ, ve kterém jsou obžalováni třiapadesátiletý řidič Bohumír P. a čtyřiačtyřicetiletá výpravčí Olga N. Podle obžaloby měli zavinit srážku autobusu s drezínou, ke které došlo v květnu 2012 na železničním přejezdu v Třešti.

Obžaloba tvrdí, že příčinou nehody byla absence signalizace na železničním přejezdu a neopatrnost šoféra.

Řidič autobusu, který měl nehodu zavinit, se však v pondělí před soudem ohradil proti znaleckému posudku, v němž jsou podle něj chyby v číslech a faktech.

Zpochybňoval třeba to, jak daleko sahá bezpečnostní zóna od kolejí. Podle znalce je to přibližně 2,4 metru.

"Vyšetřovatel však na místě nehody uvedl jeden metr," poukázal na rozpory Bohumír P.

"V úvodu znaleckého posudku jsou chyby opsané z prvního protokolu. Nesouhlasí výpočty, kdy se zde uvádí, že autobus po nehodě ujel patnáct metrů a zadní část byla osm metrů od kolejí. Přitom autobus byl odražen drezínou o jedenáct metrů," pokračoval pak ve své řeči šofér, podle nějž byla zkreslená i tabulka brzdění, a proto posudek nedává adekvátní náhled na situaci. "Výpočty jsou zkreslené a mimo realitu," tvrdil obžalovaný.

Znalec však vyřkl jasné stanovisko. A to: "Řidič nereagoval snížením rychlosti na absenci světelného signalizačního zařízení."

O co v případu jde

  • Okresní soud v Jihlavě v pondělí řešil případ nejtragičtějšího železničního neštěstí na Jihlavsku za posledních 10 let - srážku autobusu s drezínou, ke které došlo v květnu 2012 na železničním přejezdu v Třešti.
  • Při nehodě bylo tehdy z 34 cestujících zraněno 20 lidí, z toho 4 vážně. Jedna pasažérka, třiatřicetiletá cizinka, svým zraněním v nemocnici podlehla. Léčení si vyžádal také stav strojvedoucího drezíny, která před sebou sunula drážní bagr.
  • Obžalobě čelí třiapadesátiletý řidič autobusu Bohumír P., spolu s čtyřiačtyřicetiletou výpravčí Olgou N., která měla zajišťovat správný chod signalizačního zařízení na železničním přejezdu. Oběma obžalovaným za přečin obecného ohrožení z nedbalosti hrozí tři až deset let vězení.

Podle něj, kdyby obžalovaný řidič zastavil 2,4 metru od kolejí, viděl by do vzdálenosti 25 až 30 metrů a mohl by srážce zabránit. A navíc by ho také mohlo drážní vozidlo zaznamenat.

Drezína měla tou dobou jet rychlostí přibližně 17 kilometrů v hodině, a znalec je přesvědčený, že by bez problému zastavila.

Obžalovaný však tvrdí, že drezína brzdit nemohla, což podle něj dokládaly i snímky z místa nehody, které se v pondělí u soudu promítaly.

"Vyšetřovací pokus zatajil propojení vozíků drezíny. Tady je vidět, že drezína ve skutečnosti nemohla zastavit ani na padesáti metrech," ukazoval šofér na jednu z fotografií. "My jsme se museli střetnout, jiná cesta nebyla," doplnil.

Signalizace na přejezdu nebyla v provozu, uvádí svědek

U soudu vypovídal také řidič autobusu, který jel přes přejezd v době nehody asi třicet metrů před obžalovaným.

"Signalizace na přejezdu nešla. V tomhle místě člověk musel vjet doprava do přejezdu, aby viděl. Já jezdil tak, že jsem si už dopředu kontroloval horizont, zda tam něco nejede. Přejezdy v Třešti jsou typické tím, že jsou zarostlé keři. Člověk je pak závislý na světlech," uvedl svědek, který touto cestou jezdil pět let.

Obžalovaného prý viděl, jak se rozhlíží, ale drezíny si nevšiml. Potvrdil, že signalizace začala jít až po srážce. A keře, které tehdy bránily ve výhledu, byly podle něj krátce po tragédii odstraněny.

Znalec místo nehody zkoumal v říjnu 2012, kdy už byl výhled řidičů jiný. Měl však k dispozici fotodokumentaci z nehody, a tak mohl bez problémů vypracovat posudek. "Také podle stop po keřích jsem mohl určit jejich polohu," uvedl znalec.

Případ byl odročen na 30. června. "Je potřeba reagovat na námitky obžalovaného a další skutečnosti," odůvodnila to soudkyně Dagmar Koutníková Trnková s tím, že na doplnění skutečností bude potřeba zhruba měsíc času.