Vypadají trochu jako housle, ale vylámal by si na nich zuby asi nejeden konzervatorista. Na skřipky, tradiční strunný lidový nástroj z Jihlavska, se totiž musí hrát, jako když se řeže pilou. Tedy silou a s fortelem.
Říká se jim lidově skřipky, dyndy, husle i prkýnka. Typický je pro ně drnčivý, skřípající až pronikavý zvuk. Když spustí čtyřčlenná skřípácká kapela, začnou se chvět i okenní tabulky. „I proto se hraje a zpívá odděleně,“ usmívá se Marek Čáp, vedoucí jihlavského folklorního souboru Pramínek a vyndává z pouzdra vzácný nástroj.
Nástroje vznikaly v drsných dlaních kolářů
„Je to nástroj prostých řemeslníků. Pro pobavení své i okolí je vyráběli nejčastěji koláři – tedy lidé s drsnými upracovanými dlaněmi. Hrálo se s nimi na obyčejných vesnických tancovačkách. Tady by měkké uvolněné ruce jako při hře na housle neuspěly. Prostě se při hře na skřipky nesmíte bát do toho pořádně opřít celou rukou,“ názorně ukazuje.
Skřípácká muzika z Jihlavska je natolik unikátní, že se v září dostala na národní Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury. Vysočina tak po slavnosti Barchan a Betlémské cestě v Třešti získala dalšího zástupce.
Historie skřípácké muziky na Jihlavsku je spojována s existencí bývalého německého jazykového ostrova. Původně totiž skřipky pocházejí z Německa. Jihlavané a vesnice v okolí postupně převzali skřípáckou kulturu, kterou sem přivezli němečtí dělníci ve 12. století.
Skřípácké kapely se v původní podobě vyskytovaly například ve Stonařově, Jihlavě, Vyskytné, Štokách, ale nejdéle se udržely v Kozlově a poslední, takzvaná Havrdova kapela, působila ve Velkém Beranově u Jihlavy.
Staré notové záznamy na půdách
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina. |
Členem Havrdovy kapely byl i Miloslav Brtník, pozdější vedoucí folklorního souboru Vysočan, který se o pokračování skřípácké tradice na Vysočině zasloužil největší mírou. Hře na tyto specifické nástroje naučil i současnou mladou generaci. „Sbíral notové záznamy a ze starých půd a kůlen zachránil nejeden původní nástroj,“ zdůrazňuje pětadvacetiletý Čáp, který se na skřipky začal učit, když mu bylo dvanáct let.
Originální příběh má například skřípácká basa, na kterou muzikanti z Pramínku stále hrají. „Pan Brtník si při jedné zimní procházce všiml, že děti na kopci sáňkují na takové zvláštní věci. Když se to vydal prozkoumat, zjistil, že se jedná o starou skřípáckou basu. Nevím, za co to s dětmi vyměnil, ale od té doby na ni hrajeme,“ vypráví zajímavý příběh.
Čtyři do party
Tradiční skřípáckou muziku tvoří čtyři muzikanti. „Dva hráči hrají na malé husle a jeden na velké. Ty mají napodobovat violu. Čtvrtý muzikant hraje na skřípáckou basu,“ vysvětluje hudebník. Původní kapelu tvořili výhradně muži. V jihlavské sestavě najdeme ale i jednu mladou dámu.
Rozdíly mezi skřipkami a tradičními nástroji jsou patrné už na první pohled. Například u skřipek je velmi krátký krk, jiná je i kobylka. „Spodní část huslí a boky byly vyráběné z jednoho kusu dřeva, který byl vydlabaný. Přidělaná byla pouze horní deska. Jiný je i smyčec a žíně se při hře dopínají palcem, aby se dalo pořádně zabrat. Houslový smyčec je daleko jemnější. Používá se také měkčí kalafuna, aby to po strunách pěkně drhlo a zvuk byl výraznější,“ popisuje zvláštnosti Čáp.
Na rozdíl od klasických houslí, skřipky nedrží hráč pod krkem, ale má je opřené o hruď. Jejich součástí je i kožený řemínek, který je ke skřipkám upnut a hráč si jím může pomoci, aby měl pevnější úchop.
Struny se musí štípat
Samostatnou kapitolou je skřípácká basa. Ta původní, na kterou hrají jihlavští muzikanti, má spodní část k bočnicím spojenou dřevěnými klínky a po obvodu je sdrátovaná. Struny jsou z ovčích střívek a ladění se provádí prostřednictvím velkých klínů a speciální kliky. „Při ladění používáme i rozprašovač s vodou, aby se klíny roztáhly a udržely se v požadované pozici,“ ukazuje další vychytávky.
I samotná hra na skřípáckou basu si podle kapelníka žádá svá specifika. „Například vůbec se nemačkají struny, ale ve vzduchu se dvěma prsty štípají. Tím se tvoří ten specifický zvuk. Navíc jej podporuje i šroub natočený přes struník. Ten při hře klepe do sklíčka na těle basy a vydává charakteristický drnčivý tón,“ popisuje Čáp.
Stejně jako skřípácké husle je i skřípácká basa opatřena koženým řemenem. „Když se hrálo v průvodu, muzikant měl basu připoutanou koženým řemenem přes rameno. Zpravidla se ale hraje v sedě tak, že basa leží na klíně,“ doplňuje.
Skřípácká Muzika jihlavského folklorního souboru Pramínek si zakládá i na tom, že hraje podle původních notových záznamů. A stejně jako je jedinečná skřípácká hudba, jedinečné jsou i tance, které skřípácká hudba doprovází. „Tancuje se zpravidla tak, že páry jsou v kruhu. Známé jsou například beranovské tuše či beranovský třasák. Jsou to takové hlučné, dupavé tance,“ směje se.
A kdy bude nejbližší příležitost poslechnout si skřípáckou muziku naživo? V Jihlavě se na začátku listopadu uskuteční celostátní přehlídka, kde bude folklorní soubor Pramínek vystupovat se svým skřípáckým pásmem.
