Podle německé mapy z června roku 1939 byly v té době dvě sídla gestapa na území dnešního Kraje Vysočina. To první v Jihlavě patřilo pod Brno a to druhé v Německém (dnešním Havlíčkově) Brodě spadalo pod pražskou centrálu.
Gestapo sídlilo ve čtyřech městech krajeJihlava Německý (Havlíčkův) Brod Třebíč, Velké Meziříčí |
Brodské nemělo dlouhého trvání, bylo zrušeno už koncem září roku 1940. Velitelem brodské služebny byl Arthur Albrecht.
Ještě krátce existovala dvě sídla německé tajné státní policie v Třebíči a ve Velkém Meziříčí. Ta byla otevřena právě před sedmdesáti lety v lednu 1945. Z data je jasné, že i tyto služebny měly krátkou historii. V každé z nich působilo okolo dvaceti příslušníků. Obě sídla Němci otevřeli najednou, rozhodli o tom v brněnské centrále. Chtěli pokrýt prostor, který už měli špatně pod kontrolou. Ve Velkém Meziříčí se za čtyři měsíce trvání vystřídali tři šéfové. Prvním byl Alexander Schober.
V Třebíči byl velitelem Georg Clavien, jehož na posledních deset dní války vystřídal Anton Mondorf.
Lékař spáchal sebevraždu, pak se tam nastěhovalo gestapo
Od roku 1939 až do konce války fungovalo pouze jihlavské sídlo gestapa, spadající pod brněnskou úřadovnu. Jihlavské gestapo sídlilo od března 1939 v Hluboké ulici. Ještě v září stejného roku se ale přestěhovalo do rohového domu v Palackého ulici číslo 50. Šlo o dřívější sídlo židovského lékaře Edmunda Thorsche a jeho ženy Helene. Oba spáchali společnou sebevraždu hned v první den okupace.
Příslušníci jihlavského gestapa se věnovali i oblastem okolo Třebíče a Velkého Meziříčí, než se tam otevřely samostatné služebny. Zaměřili se i na okolí Moravských Budějovic, Nového Města na Moravě a Dačic.
Gestapo v Jihlavě nejdříve využívalo vězení společně s četnickou stanicí v Hluboké ulici. Od května roku 1940 byla věznice zřízena v budově kolejí v dnešním areálu Vysoké školy polytechnické. Popsal to Jiří Vybíhal, který ve svých knihách podrobně mapuje dění v Jihlavě za druhé světové války.
Obyvatelka: Na zlo, které se tady dělo, se snažím nemyslet
Někdejší služebna gestapa v jihlavské Palackého ulici je dnes klidným bytovým domem, kde žije několik rodin. Mezi nimi i Iveta Suchá.
„Když jsme se sem před rokem nastěhovali, tak jsme opravovali kuchyň. Ze země jsme strhávali několik vrstev linolea. A úplně naspod jsme našli noviny z války. Vyhodila jsem je. No, možná jsem si je měla nechat,“ zauvažovala Suchá. „Na to zlo, které se tady před sedmdesáti lety dělo, se snažím raději nemyslet. Dnes se tady žije dobře. I spaní mám klidné,“ usmívá se.
Na chodbách domu je stále zachovalé zdobené zábradlí. A udržovaná dlažba asi „pamatuje“ podrážky naleštěných bot nejdéle sloužícího šéfa německé tajné státní policie v Jihlavě.
Za působení Blumeho přišlo o život 512 lidí z Jihlavska
Jmenoval se Rolf Blume a přišel na svět v roce 1896 v Gdaňsku. Vedoucím jihlavského gestapa se stal ve čtyřiačtyřiceti letech. Za jeho působení přišlo o život 512 lidí z Jihlavska. Když byl Blume dvacetiletý, přihlásil se jako dobrovolník do první světové války. Bojoval na frontách ve Francii a Itálii.
U gestapa působil od roku 1937. Do Jihlavy byl přeložen z Moravské Ostravy. Blume se v Jihlavě dokonce oženil v budově dnešní Vysoké školy polytechnické. Vzal si třiadvacetiletou dceru statkáře z Kněžic, jmenovala se Hilda. Bylo to v roce 1943, takže jejich manželství nemělo dlouhého trvání. „Rudolf Blume byl odsouzen v lednu roku 1947 k trestu smrti,“ uvádí v knize Atentát na Hitlera v Jihlavě? Jiří Vybíhal.
Blume měl za války značnou moc. Mezi jeho pravomoci patřilo nařízení vazby do tří měsíců. Na jeho návrh se též rozhodovalo o transportech do koncentračního tábora.
Fackování, kopání, pálení cigaretou a „houpačka“
Být za války vyslýchaným v některém ze sídel gestapa znamenalo často mučení. To se zostřilo zejména po květnu 1942, kdy se uskutečnil atentát na Reinharda Heydricha.
Fackování, kopání či dřepování do naprostého vysílení bylo celkem běžnou součástí výslechů. Stejně tak tahání za vlasy, otloukání hlavy o zeď nebo pálení cigaretou. Na gestapu též používali takzvanou Stalinovu houpačku. Vyslýchaného spoutali do kozelce, mezi ruce a nohy mu prostrčili hůl. Na té byl zavěšen mezi stoly a rozhoupáván pomocí kopanců.
Mučení v jihlavském sídle gestapa zažil kromě jiných i důchodce Max Weisel. Se svým židovským původem zažíval v Jihlavě peklo.
Gestapo jej zatklo 30. října 1940 a vsadilo do své věznice ve městě. Weisel přežil kruté zacházení tři měsíce. Zemřel začátkem února následujícího roku.
Byl pohřben bez obřadu na jihlavském židovském hřbitově. Tam už byla pochována jeho žena, která nedlouho předtím zemřela v psychiatrické léčebně. „Hroby obou manželů nebyly opatřeny náhrobními kameny ani tabulkami,“ uvedl badatel Ladislav Vilímek.
Poslední jihlavský rabín zemřel při pokusech s plynem v Pirně
Kolik asi bylo celkem židovských obyvatel, kteří prošli jihlavským gestapem a byli anonymně pohřbeni? Vilímek mapoval i osudy židovských psychiatrů z Jihlavy, kteří ještě stihli před příchodem gestapa opustit město a posléze se zabydleli v cizině.
Kupříkladu Theodor Werner, syn zubního a praktického lékaře v Jihlavě, se stal významným psychiatrem v Londýně. A Karl Blan, jihlavský rodák, působil v Tel Avivu jako profesor psychiatrie.
„Během pátrání po osudech židovských chovanců psychiatrické léčebny v Jihlavě byla sledována také stopa vedoucí do Ústavu eutanazie v Pirně u Drážďan, kde byly konány pokusy na lidech. Jedním z těch, kteří při pokusech se smrtícím plynem zahynuli, byl poslední jihlavský rabín Arnold Grunfeld. Zahynul 19. července 1941,“ popsal Vilímek. Urna s popelem rabína byla doručena jeho manželce do Prahy, kam byla násilně vystěhována z Jihlavy v září roku 1939.
Osm lidí do vlaku smrti Gestapo v Palackého ulici poslalo ještě v březnu 1945 své nominanty do „vlaku smrti“. Jednalo se o sedm mužů a jednu ženu. Vlak vyjel sedmého dubna z Brna směrem do koncentračního tábora v Mauthausenu. Němci do něj poslali vězně, kteří byli podle nich nejnebezpečnější a měli být popraveni.
V Jihlavě vlak zastavil a příslušníci gestapa do něj přidali osm svých vězňů. Celkem jely tímto vlakem více než dvě stovky Čechů. Krátce poté skončili všichni v plynové komoře.
