V největších Skryjích žilo v roce 1970 podle dostupných údajů 286 lidí a osada Lipňany, která byla ze tří zrušených vsí nejmenší, měla v té době 96 obyvatel.
Proti bourání svých domů lidé za minulého režimu nesměli protestovat.
Z likvidovaných vesnic se lidé stěhovali především do blízkých Dukovan, Rouchovan nebo Hrotovic. Dnes žijí i ve vzdálenějších místech Česka. Na sobotu se přihlásili rodáci třeba i z Liberce, Brna, Trutnova a Nejdku.
Silný vztah k zaniklým obcím má kromě jiných herečka Vlasta Chramostová, která tam strávila část dětství - letos 17. listopadu oslaví devadesáté narozeniny. Tentokrát sice podle starosty Dukovan Miroslava Křišťála na setkání nepřijede, zážitky ale podrobně popsala a přiblížila život „před elektrárnou“.
Otec známé herečky se narodil před dnešní elektrárnou
Přímo proti vstupu do elektrárny stávala na konci předminulého století skryjská škola. Tam se narodil otec Chramostové a čtyři jeho sourozenci. Dětství na Třebíčsku si herečka ráda vybavuje.
„Nám s bratrem Oldou utkvěl ze Skryjí v paměti hlavně velký sad se spoustou ovocných stromů. Pokaždé jsme se tam přejedli třešní a na houpačce pod vysokou kůlnou nám pak bylo zle,“ vzpomíná ve svých knižních pamětech.
Vybavuje si, jak jí v dětství připadalo, že okolní města jsou od Dukovan hodně vzdálená.
„Do Dalešic, Rešic nebo Tavíkovic se jezdilo na kole nebo šlo pěšky. Když se jelo do Ivančic, Hrotovic, natož do Třebíče, to už se jelo daleko, jako do města. Jet tehdy z těchto vesnic na studie do Brna se dá srovnat snad s dnešním odjezdem na Cambridge,“ přiblížila Chramostová.
Vybavuje si poklidnou atmosféru nejútlejšího prvorepublikového dětství, když štěkal pes Bojar na prázdninách v Dukovanech u babičky a dědečka Chramostových.
Zásluhou tety Bláži přežila socha Masaryka i sedmdesátá léta
„Na návštěvy do Skryjí k babiččinu bratru, strýci Rosenbaumovi, se jezdilo pronajatým taxíkem pana Horkého. Auta byla tehdy sice vzácností, ale v Dukovanech taxík byl,“ uvedla.
Chramostová popsala i část svého dětství v blízkých - prvorepublikových - Rouchovanech, kam se část její rodiny přestěhovala.
„Přímo proti domu byl rybník s lodičkou, kterou jsme my děti přes den udržovaly ve stálém provozu... S tetou Blážou jsme chodili k Bělíkům na nákupy do velkého, vůněmi prosáklého obchodu na náměstí. Večer po dojení, když zvonily z věže rouchovanské zvony, jsme s bratrem poskakovali a cinkali prázdnými konvičkami.“
Zmiňovaná teta, nejmladší sestra otce Vlasty Chramostové, žila 89 let. Nejprve působila jako učitelka na školách rodné jihozápadní Moravy, pak byla dlouhá léta ředitelkou školy v Rouchovanech. Její zásluhou byly Rouchovany jednou z mála obcí, kde pomník T. G. Masaryka přečkal nejen padesátá, ale i sedmdesátá léta.
Koncerty, exkurze i staré fotky
Sobotní setkání se koná na parkovišti elektrárny. Jeho druhá část, která bude přístupná také veřejnosti, začne mší hodinu po poledni. Následovat budou vystoupení dechových kapel a vše zakončí koncert Jany Kirschner. Ten začne v 17:40.
Rodáci mohou jít i na exkurzi do elektrárny, jež je v provozu 30 let.
Zaniklé obce připomenou snímky fotografa a knihkupce Ondřeje Knolla, jenž žil v letech 1883 až 1960. Kaple, které po vsích zůstaly, se nacházejí v sousedství elektrárny se 125 metrů vysokými chladicími věžemi. Kapličky ale stojí mimo střežené pásmo a může se k nim volně chodit.
