Ani když zamrznou rybníky, nedají si vyznavači dračích lodí pokoj. V osmistupňovém mrazu a za vytrvalého sněžení bojují ve stometrovém sprintu o skleněné trofeje. „Do zatáčky nejezdíme, protože sáně nemají kormidlo,“ vysvětluje organizátor Vladimír Ehl.
Na rozdíl od minulých dvou ročníků zvolili organizátoři bezpečnější variantu. Poprvé na Velkém Dářku málem odplavali i s ledem, podruhé museli ledovat dráhu na břehu rybníka.
Posádky závodí na unikátních dračích saních, které si sami vytvořili podle čínských originálů. „Nikde jinde kromě Číny se závody dračích saní nejezdí,“ zdůrazňuje Ehl.
Obhájci loňských titulů, žďárské posádky Choboty a Tetanic, letos mají silnou konkurenci. „Přihlásilo se celkem šestnáct posádek,“ hlásil organizátor Vladimír Ehl. Sobotní klání dokonce mělo mít punc mistrovství Evropy, ale pozvané posádky z Německa, Rakouska a Slovenska do Žďáru nedorazily.
Přesto se na oválu objevily týmy z daleka. Až z Jablonce nad Nisou přijel tým Jizerský drak. „Byli jsme na prvním ročníku zimních závodů, kdy se pod námi na Velkém Dářku houpal led. Tehdy jsme skončili třetí,“ vzpomínal kapitán posádky Tomáš Černý.
„Máme dobře připravenou a silnou posádku, připravovali jsme se v zimě na lodě. Cítíme se na první místo,“ netajil ambice kapitán. A svoji kvalitu ukázal Jizerský drak hned v první rozjížďce, kdy své konkurenty na stometrové trati jasně předčil.
Na rozdíl od letní verze závodů má každý z deseti členů posádky v ruce místo jednoho pádla dvě hole s bodci na konci. A zkušení vodáci tak musí přidat i poznatky z běžek a použít „soupaž“. „Důležitá je silová příprava zaměřená na triceps,“ přitakává Černý. „Ale gró vychází z dračí lodě, bez dokonalé souhry celé posádky by to nešlo.“
S tím si však většina posádek hlavu nelámala. Některé týmy se vzhledem ke zvoleným kostýmům přišly vyloženě pobavit.
Zimní závod patří do šestidílného seriálu Dračích lodí Vysočiny. V létě se objeví dračí lodě hned dvakrát na Pilské nádrži.
