I když vyřezávaný kostlivec odkazující na postavu z brodských pověstí je...

I když vyřezávaný kostlivec odkazující na postavu z brodských pověstí je nezbytným inventářem pivnice, lokál svůj název podle provozovatele Zdeňka Prodělala odvozuje od toho, že zde dříve bývalo řeznictví. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Štamgasti si nesednou. U Hnáta se raději mačkají u baru na stojáka

  • 4
Havlíčkobrodská pivnice U Hnáta láká na kostlivce i na ve světě ojedinělou sbírku hasičských trofejí. A taky si udržuje jinde nevídaný zvyk. Štamgasti pijí na stojáka. To vše popisuje další díl seriálu Ta naše hospoda.

Jeden až dva stoly, většinou těsně u barového pultu. To obvykle bývá v hospodách stůl pro štamgasty. Ne tak ovšem ve vyhlášené pivnici U Hnáta v Havlíčkově Brodě. Tady stálí hosté pijí „na stojáka“. A jsou narovnáni jeden vedle druhého hned před výčepem.

Ten zvyk nemá široko daleko obdobu. „V hospodě může být jen pár lidí, ale u výčepu je pořád narváno, tam pořád někdo stojí. Je to tady taková tradice,“ směje se provozovatel pivnice Zdeněk Prodělal.

„Lidi mají kontakt s číšníkem, servírkou, popovídají si, vidí, jak se pivo točí. Vytvořila se tady taková parta lidí,“ vysvětluje.

Na necelých šesti metrech čtverečních obvykle postává kolem patnácti lidí. „Ale třeba v pátek večer se jich tu sejde i pětadvacet. Stojí jeden vedle druhého, ve dvou nebo dokonce ve třech řadách. To je úžasný zvyk,“ popisuje provozovatel pivnice.

Teplé jídlo hosté nehledají, láká je studené pivo

Zaběhnutou brodskou hospodu má v pronájmu už 26 let. Začínal v ní krátce po revoluci. Zúročil v ní své zkušenosti z provozu motorestů u Brodu. Tehdy mu bylo třiatřicet.

Začátky ale neměl snadné. Od roku 1960 pivnice patřila státnímu podniku Restaurace a jídelny Havlíčkův Brod, navíc Kokořín, kde podnik stojí, tehdy byla dělnická a chudá část města. Podle toho taky hospoda vypadala. Prodělalovi trvalo řadu let, než z ní vytvořil pivnici na úrovni, do které si dnes najde cestu široké spektrum lidí bez rozdílu věku a vzdělání.

Ke Hnátovi se v současnosti chodí hlavně na pivo. Teplá jídla tu nikdo nehledá, pivnice nabízí pouze studenou kuchyni. Od loňského podzimu tu čepují i pivo vlastní, které si na zakázku nechávají vařit. A umí se o něj postarat. Část sklepa přestavěli na chladicí box, kde se pivo vychladí ještě v sudech, než se dostane do trubek. Na výčepu ho pak nečeká teplotní šok.

Na šibeničním vrchu

Název pivnice U Hnáta jistě potěší každého brodského patriota, který zná starou pověst o hlásném Hnátovi. Ten ve středověku Broďáky zradil a otevřel bránu jihlavskému vojsku. Příchod nepřítele zpozorovaly pradleny u řeky a zalarmovaly město. Brod se ubránil a Hnáta za trest občané svrhli z hradeb a ukamenovali. Jeho kostra je vystavena ve výklenku Staré radnice na náměstí. „Snad nikdo to neví, ale s tímto Hnátem nemáme nic společného,“ dušuje se Prodělal.

Dům, v němž pivnice sídlí, byl postaven teprve na konci 19. století. Celá lokalita Kokořín se nachází na původním šibeničním vrchu, kde se ve středověku popravovalo. Provozovně, která v prvních letech sloužila jako řeznictví, se podle toho říkalo „u krvavé hnáty“ nebo také „U Krvavého Hnáta“. Odtud má i dnešní název. Hospodou je od roku 1913.

Kostlivec v hospodě

Přestože s brodským Hnátem neměla pivnice spojitost, dnes už je to spojení nerozlučné. Mimo jiné i proto, že v hospodě už pár let mají vyřezanou kostru – kopii kostlivce Hnáta ze Staré radnice. Vytvořil ji známý brodský sochař Radomír Dvořák.

A ještě jednu zajímavost U Hnáta najdete. Na zdech tu stojí poháry a visí medaile ze světových hasičských soutěží. Ty přišly až s novým provozovatelem. Zdeněk Prodělal je totiž vedle hospodského i trenérem české reprezentace v požárním sportu.

A v 80. letech byl prvním Čechoslovákem, který z hasičského šampionátu přivezl zlatou medaili. „Doma by se na to jen prášilo, tady to aspoň lidi vidí,“ říká.

Na medaile slyší hlavně Němci, nevěří svým očím

Kvůli medailím a pohárům do pivnice čas od času zavítají výpravy dobrovolných hasičů. Když jedou do Hasičského muzea v Přibyslavi, v Brodě U Hnáta se zastaví. Nikde jinde na světě totiž není k vidění tak ucelená sbírka cen.

„Od roku 1991, co dělám trenéra, jsme se nikdy na mistrovství světa nebo olympiádě neumístili hůř než třetí,“ zdůrazňuje Zdeněk Prodělal.

Pokud přijedou hosté z Německa nebo Rakouska, je to pro ně ohromující pohled. Právě v těchto zemích je totiž hasičský sport nejpopulárnější, závody sledují i desítky tisíc diváků.

„Tady se nestačí divit. Oni mají ve vitríně třeba jeden pohár, pečlivě se o něj starají, klidně mu zřídí i zvláštní expozici. A tady vidí takové množství pohárů a medailí pohromadě v hospodě na zdi,“ směje se hospodský i trenér hasičů v jedné osobě.