Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prodal hospodu a konečně má dovolenou. Na veteránu vyrazí do Rumunska

  8:51aktualizováno  8:51
René Kotěra z Okrouhlice na Havlíčkobrodsku sbírá vojenské veterány. Zálibu má hlavně v motorkách, má jich doma asi deset. Čas od času s nimi vyrazí na putování po republice. Letos se chystá dokonce až do Rumunska. Pro svou zálibu v motocyklech nadchl i své dva syny.

René Kotěra z Okrouhlice vlastní i válečný motocykl sovětské výroby M-72. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

„Buď to v sobě máte, nebo ne,“ říká s úsměvem padesátiletý sběratel a člen úsobského klubu historických vozidel.

Nedávno jste zaujal pozornost výstavou veteránů při modelářské výstavě v Jihlavě. Na jakém motocyklu jste přijel?
Na ruském motocyklu válečné výroby M-72. Je to v podstatě okopírovaný bavorák R-71. Málokdo ví, že když ještě Hitler kamarádil se Stalinem, nechal mu licenci a Rusáci to začali dělat. V novém, modernějším provedení se tyto stroje dělají prakticky dodnes.

Čím vás motorky chytily za srdce?
Já jsem motorkář odmalička. Začínal jsem někdy v 15 letech a přes pionýry, péráky jsme postupně přešli na veterány. Doma mám i civilní motorku. Mně auta až zas tak moc neříkají.

Kdy jste oblibu veteránů pocítil poprvé?
Když jsem se na něm poprvé svezl. Kamarád mi půjčil svého veterána a byla to okamžitě srdcová záležitost. Takže jsme začali motorky a součástky postupně nakupovat na burzách za docela dobré peníze. Doma jsme je pak celé po kusech renovovali. Jsou na tom hodiny a hodiny práce.

Na štítku u majitele motocyklu máte napsáno Kotěrovi. Je vás tedy víc?
Ano, jsme takový rodinný klan. Jezdí můj otec a zálibu ve veteránech mají odmalička i oba synové. Každý máme svoji motorku.

Vyjedete si někdy společně?
Téměř vůbec. Společného volného času zase tolik není.

Kolik strojů tedy vlastníte?
Máme jich deset včetně dvou aut. Tatík jezdí se Škodou Popular z roku 1939. Je mu už 77 a už se na jízdu na motorce moc necítí, i když jezdíval motokros.

Kde máte tolik vozů „ustájených“?
Mám poměrně velký barák, kde mám čtyři garáže. Něco mám u kamaráda, a protože synovi stavím barák, počítáme už dopředu s tím, že tam bude hodně veliká garáž. To zkrátka musí člověka bavit...

Máte na sobě sovětskou vojenskou uniformu. Je problém něco takového sehnat nebo si nechat ušít?
Je šitá na základě dobové literatury a fotek. Našel jsem jednu velmi šikovnou švadlenu, která mi ušila horní část uniformy. Protože neuměla šít rajtky, na ty jsem si zase našel jednoho šikovného pána, který mi je udělal. Uniformu má i můj otec a také synové. Nosili je už odmalička. Teď mám tyto dětské uniformy složené ve skříni, kde čekají, až budu mít vnoučata. Věřím, že by tuhle naši rodinnou zálibu mohla podědit.

Jak se lidé staví k tomu, že vystupujete v sovětské uniformě?
Nikdy jsem nezaregistroval negativní postoj nebo averzi vůči ruské uniformě. Konec konců to jsou historické uniformy i stroje a žádný rok 1968. Lidé se na vás koukají stejně, jako když jdete v německé uniformě.

Byl jste na vojně?
Paradoxně jsem základní vojenskou službu neabsolvoval. Měl jsem v té době úraz na motorce, takže jsem dostal modrou knížku. Asi si to teď kompenzuji tímto způsobem a nejsem v tomhle směru v našem klubu jediný. (směje se) Ale to, že jsem nebyl na vojně, neberu jako handicap. Nebylo v té době o co stát.

Kde všude už jste s vaší veteránskou motorkou byl?
S kamarádem jsme jeli na Šumavu. Projeli jsme si po čáře celou naší státní hranici a navštívili všechny ty zaniklé vesnice. Přijeli jsme až na druhou stranu Lipna, zajeli jsme až do Německa a vrátili jsme se pak přes Klatovy zpět. Za ten víkend jsme najeli kolem 1 300 kilometrů.

To byla vaše nejdelší cesta?
Ano. A další rok jsme podnikli cestu na sever. Jeli jsme ve čtyřech lidech kolem česko-polské hranice a objížděli jsme staré prvorepublikové vojenské pevnosti, jako je například vojenská tvrz Hanička.

A na letošní léto už máte plán?
Letos plánujeme s chlapy, kteří mají stejné motorky jako já, jet do Rumunska. Necháme si nejprve stroje převézt vlakem na Slovensko. Pak pojedeme do Maďarska a v plánu máme přejet na motorkách Karpaty. Vyčleněno na to máme jedenáct dnů. Teď mám víc času, prodal jsem hospodu, takže mám po dlouhých pětadvaceti letech konečně i dovolenou.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Střet osobního auta a vlaku na Znojemsku má tragické následky. Na místě zemřeli...
Dva dospělí zemřeli po střetu auta s vlakem, dívka bojuje o život

Tragická nehoda zastavila odpoledne provoz na trati v obci Olbramkostel na Znojemsku. Dva dospělí pasažéři z osobního auta, které vjelo před vlak, zemřeli na...  celý článek

Ilustrační snímek
Hrozilo, že most spadne. Nečekaně tak zavřel hlavní tah u Ždírce

Nepříjemné překvapení si Ředitelství silnic a dálnic nachystalo řidičům, kteří pro své cesty využívají hlavní silniční tepnu číslo 34 u Ždírce nad Doubravou....  celý článek

Lukáš Fous zpočátku nebyl žádným velkým filmovým fanouškem, jenže pak se dostal...
Spontánní nápad na letní promítání v Jihlavě narazil, nestihl razítko

Hradební parkán u Brány Matky Boží v Jihlavě je přes léto otevřený veřejnosti. Když tam ale chtěli lidé z kina Dukla promítat v srpnu po setmění zdarma filmy...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.