Naďa Urbánková.

Naďa Urbánková. | foto: archiv D. Novotného

S dcerou a v teplácích u pohádek. Takové Vánoce plánuje Naďa Urbánková

  • 1
Rakovinu sice zpěvačka Naďa Urbánková úspěšně udolala, přesto musí momentálně odpočívat. Doléčuje se z onemocnění kůže. A těší se, že vánoční svátky, jejichž je velkou odpůrkyní, stráví u televize se svou dcerou Janou Fabiánovou, která za ní na Vysočinu přijede z Ameriky.

Ve většině domácností pomalu, ale jistě začíná tradiční předvánoční šílenství plné uklízení, pečení cukroví a shánění dárků. Absolutně nic z toho se ovšem netýká zpěvačky Nadi Urbánkové.

„Nemám Vánoce ráda, neslavím je,“ prozrazuje sedmasedmdesátiletá rodačka z Nové Paky, která posledních devět let žije v Želivě na Pelhřimovsku.

Naďa Urbánková

  • Populární česká zpěvačka, herečka a moderátorka se narodila 30. června 1939 v Nové Pace. Její rodné jméno bylo Naděžda Balabánová.
  • V osmnácti letech dokončila studium střední zdravotní školy v Trutnově a dva roky pak pracovala jako diplomovaná sestra.
  • Coby herečka debutovala v roce 1959 v Pardubickém divadle. O pět let později si pak zahrála roli ve známém filmu Kdyby tisíc klarinetů.
  • Má jednu dceru - Jana Fabiánová po ní zdědila umělecké vlohy. Dala o sobě vědět také jako zpěvačka, herečka, textařka, tanečnice či jako módní návrhářka.
  • Přes osm let už žije Naďa Urbánková na Vysočině, kde spolupracuje jako moderátorka s Českým rozhlasem Region.

Dříve než probereme důvody tak razantního postoje, zeptám se na vaše zdraví. V poslední době se toho o vás totiž zase poměrně dost napsalo. Dokonce se v některých médií objevily spekulace, že se vám snad vrátila rakovina...
Myslíte v bulváru? To je pravda. Tedy to, že se tam něco takového objevilo. Já bych to ani nevěděla, protože nic podobného nekupuju, ale sousedky mi občas nějakou tuhle krávovinu donesou. Ve skutečnosti si doléčuji růži (akutní infekční povrchové onemocnění kůže - pozn. red.).

Jak dlouho už s ní marodíte?
Vzhledem k tomu, co jsem předtím všechno musela absolvovat kvůli bubákovi, jak já říkám rakovině, mám oslabenou imunitu. Proto jde to léčení tak pomalu. Jsem pro růži ideální oběť, asi se do mě zamilovala. (usmívá se)

Takže jste teď převážně doma a odpočíváte?
Přesně tak. Pán Bůh si zřejmě přál, abych si odpočinula, tak to tak je.

Takže na těch spekulacích není vůbec nic pravda?
Absolutně ne. Růže nemá s rakovinou nic společného. Víte, všechny ty rádoby ověřené články, to je něco strašného. Tuhle tam v jednom použili jako zdroj informací člověka, kterého já vůbec neznám. Oni si ho prostě a jednoduše jen tak vymyslí.

Dá se na něco takového zvyknout? Rozčilujete se kvůli podobným věcem?
Kdysi, když mi novináři udělali ze života peklo, jsem zkoušela bojovat, ale k ničemu to nevedlo. Říkám si, že on to pak s nimi Bůh nahoře srovná. Před časem jsem taky vymyslela jeden takový bonmot, který zní: Nejvěrnější nepřítel je tvoje vlastní svědomí.

Byla jste teď někdy na nějaké kontrole?
Myslíte kvůli bubákovi? Ano, a dopadla dobře. Zatím dal pokoj. I když člověk si nikdy nemůže být úplně jistý, jestli si na něj zase časem nevzpomene. Momentálně jsem každopádně v pořádku.

Oslavila jste tuhle dobrou zprávu?
Kdepak. Zaraduju se, ale neslavím. Už taky proto, že beru prášky, na které nemůžu alkohol. Jediné, co si občas dám, je nealkoholické pivo. Oslavovala jsem jen modlitbou a díky.

Zdraví jsme probraly, tak se vraťme k Vánocům. Odkdy je nemáte ráda?
Od doby, kdy se z nich stalo něco příšerného. Pomalu už od srpna se po obchodech vyvěšují různé mašličky, bančičky a hrají se vánoční koledy. Já vím, že je to obchod, ale vždycky jsem z toho na mrtvici. Navíc jsem sama, jen s kocourem, tak Vánoce neslavím.

Pro většinu lidí jsou ovšem tyhle svátky těmi nejkrásnějšími v roce...
Jo, kdyby se lidé chtěli jenom sejít, podat si ruce, popovídat si, tak to je v pořádku. Ale ve chvíli, kdy začne tohle šílenství, to fakt nemusím. Na téma vánočních svátků vám asi nic pozitivního neřeknu.

Kdysi jsem slyšela, že Vánoce byly odjakživa svátky klidu. Bohužel ale jen do doby, než nějaký pitomec vymyslel dávání dárků...
(usmívá se) Taky se to tak dá říct. I když mně by to dávání dárků ani tak nevadilo. Mám s nimi spojené krásné vzpomínky na dětství. Tehdy to ale bylo o něčem jiném. Chodili jsme na katechismus, takže jsme věděli, o čem Vánoce doopravdy jsou. A věřili jsme na překvapení.

Jaké dárky jste dostávala nejraději?
Tehdy, když jsem byla já malá, nebylo ke koupi v podstatě nic. Většina dárků se vyráběla doma. To bylo to pravé překvapení. A pro mě pak taky hlavně knížky. Ty byly vzácné. Dneska si po celý rok může každý koupit, co chce. Na Vánoce potom čeká, co tedy jako dostane a jak to má vrátit. Jedině kvůli dětem mají ještě smysl.

Svojí dceři jste vymýšlela nějaké speciální překvapení?
Ano. S kolegou jsem pro ni každý rok nahrála kazetu, na které jako mluvil Ježíšek. Byla jsem to já, on mi jen trochu zrychlil hlas, aby to nebylo poznat. (směje se)

A co jste jí vykládala?
Vždycky jsem začala: Milá Jendo, ... A pak jsem probrala celý rok. Takový Ježíšek si mohl dovolit říct všechno. Třeba to, že má nepořádek a že se nepovedlo tohle a tamto. Ale taky například to, že mončičáka bohužel nenesu, protože nejsou. (směje se) Postupně to přešlo v pěknou tradici. Probrali jsme takhle i dění v celé republice a bylo to fajn. Jana na to vždycky čekala, ačkoliv už pak dobře věděla, kdo to vymýšlí.

Mimochodem, když už je řeč o vaší dceři Janě Fabiánové, kdy za vámi byla naposledy? Z Ameriky se sem asi často nedostane. Nebo ano?
Právě letos na Vánoce přijede. To pro mě byla ta nejlepší zpráva. A taky mi hned řekla: Mamuško, prosím tě, hlavně nic nevař, já to stejně nejím. Když něco budeme chtít, na něco dostaneme chuť, tak si zajdeme do hospody. Moc se na ni těším. Budeme spolu sedět v teplákách na kanapi a sledovat pohádky. To je cíl mých letošních Vánoc.

A máte nějakou vyloženě oblíbenou pohádku, na kterou vždycky čekáte?
To je úplně jedno, v podstatě na všechny. Pyšnou princeznou počínaje a Třemi oříšky pro Popelku konče.

Připadá mi, že v dnešní době sledování pohádek na Vánoce nějak postrádá svoje kouzlo. Najít si je přece může člověk i během roku volně na internetu...
Jenže to já zásadně nedělám. Vůbec mě to nenapadne. Já si vždycky pěkně počkám, až mi v televizi řeknou, kdy a kterou pohádku budou vysílat. Navíc letos pro mě bude podstatné, že si je dáme s dcerou spolu, v pohodě. Budeme prostě jenom koukat a povídat si.

Co byste popřála lidem do předvánočního času?
Aby si všichni užili svátky tak, jak oni sami chtějí. Hlavně ale ať se nenechají zbláznit. Třeba já teda určitě nebudu uklízet ani žádné větvičky do vázy zdobit, prostě nic. Pouze si vyjdu s dcerou na procházku a na mši.

Do svého „dvojníka“ se na první pohled zamilovala

Jan Cina jako Naďa Urbánková

Vystupování na televizních obrazovkách se v posledních letech spíš vyhýbá, nicméně před pár týdny udělala zpěvačka Naďa Urbánková výjimku. Přijala pozvání TV Nova, aby pomohla herci Janu Cinovi v zábavné show Tvoje tvář má známý hlas.

Osmadvacetiletý rodák z Prahy měl totiž v jednom z dílů pořadu vystoupit právě jako Naďa Urbánková. S tím, že na pódiu zazpívá jeden z jejích nejznámějších hitů - Závidím.

„On byl vlastně jediný, kdo kdy tuhle píseň kromě mě zpíval. A zvládl to naprosto úžasně,“ rozplývala se nad výkonem mladého herce stálice české hudební scény. „Skvělý byl ale úplně ve všem. Například když vystupoval jako Montserrat Caballé nebo jako Scatman John, to mě úplně rozplakal,“ prozradila.

Jinými slovy řečeno, Jan Cina ji prostě ohromil. „To je tak úžasná osobnost. Přitom je to strašně milý a skromný kluk. Úplně jsme se do sebe na první pohled zamilovali,“ vzpomínala s úsměvem na příjemné setkání.

Dodnes prý jsou spolu ve spojení aspoň přes mobilní telefon. „Vždycky, když předvedl další svoje vystoupení, hned jsem mu napsala, že byl skvělý. A on pokaždé okamžitě zareagoval,“ svěřila se Urbánková.

Cina je podle ní naprosto výjimečný talent českého showbyznysu. „Je pravda, že talentovaných a báječných lidí se tady najde spousta, ale když přijde on, tak to je docela jiný... Jak se to teď říká? Level?“ pokračovala zpěvačka s úsměvem ve skládání komplimentů.

Přitom až do zmíněné televizní soutěže, v níž nakonec také suverénně triumfoval, věděl o mladém herci jenom málokdo. Od začátku vysílání ovšem letěla jeho popularita raketově nahoru.

„Má dar od Boha. A naštěstí ho nijak nezneužívá. Možná je teď ze své popularity trochu překvapený, v každém případě je prostě neuvěřitelný,“ chválila Urbánková Cinu dál.

Dokonce jí prý připomíná jednoho legendárního komika. „Díky jeho obrovskému talentu, té jeho zvláštní upřímnosti a charizmatu v něm vidím mladého Charlie Chaplina,“ všimla si možné podoby Urbánková. „On také míval takovou útlou tvářičku a úžasné oči. Prostě si někdy říkám, že Charlie se nám právě v Honzovi Cinovi zhmotnil,“ doplnila s úsměvem.