V současnosti se začíná Svatopluk Haugwitz objevovat na společenských akcích na Třebíčsku. Byl například na reprezentativním plese třebíčské hospodářské komory, kterého se zúčastnila i eurokomisařka Věra Jourová. Plánuje se ve zdejším regionu brzy oženit.
Najdou se ovšem tací, kteří jeho urozenému původu nevěří. Například pražský advokát Ladislav Kolačkovský, který je v kontaktu s potomky posledního majitele panství hraběcího rodu Haugwitzů v Náměšti nad Oslavou.
Kníže Svatopluk Haugwitz ale trvá na svém: my to v rodině víme, informace o urozeném původu se předávají celé generace.
Vždy jste byl Haugwitz?
Ne, narodil jsem se s českou variantou Haužvic. Na Haugwitze jsem si nechal upravit jméno po roce 1989.
Nazýváte se vládnoucím knížetem spolku, který se jmenuje Knížecí dům šlechtického rodu von Haugwitz. Sídlíte ve vesnici Mentour u Chroustovic na Chrudimsku. Proč zrovna tam?
V Chroustovicích působila východočeská linie rodu. Otec tu oblast má rád. Mívali jsme tam statek, byl prodaný. Otec tam koupil dům v 70. letech s velkým pozemkem. Sídlo Knížecího domu je oficiálně dáno tam.
Odkud vlastně pocházíte a co máte napsané v občanském průkazu?
Z Prahy. V občanském průkazu mám magistr Svatopluk Haugwitz. Titul z vysoké školy. Ctíme tuto variantu příjmení, různé linie rodu měly různé změny. Pravopis v minulosti nebyl ustálen. Sice jsem se pokoušel dosáhnout toho, abych mohl mít zapsána všechna křestní jména a tituly, ale není to možné, protože stát to nechce a hlídá si to.
Odborníci říkají, že jako Černínové nemají moc společného s rodem Czerninů, Haužvicové nemají moc společného s Haugwitzi. Byli tak nazýváni potomci poddaných svého pána. Jste tedy šlechtic?
Chtít dneska zpětně dokládat něco z období třicetileté války, kdy byly zámky vypleněny, materiály, rodové dokumenty lehly popelem, to je věc, která není možná. Ale spousta lidí to ví, budou se na tom točit a říkat – ale on je ňákej divnej, on je falešnej.
Dostala se ke mně informace, že fabulujete, že nepatříte k hraběcímu rodu Haugwitzů. Že František Haužvic, na kterého odkazujete jako na prapředka (narozený v Brandýse nad Labem roku 1807) není syn hraběte E. W. Haugwitze (nar. 1777), jak vy zpravidla uvádíte.
Tam je to dáno historickým vývojem. Jedna věc jsou Haužvicové z Biskupic, což je linie rodová, která sem na naše území přišla už v roce
Jde tedy o jinou rodovou linii, než byli Haugwitzové z Náměště nad Oslavou. Jsou o nich písemné zmínky?
Když jsme dohledávali informace ohledně majetků, zjistili jsme, že v zemských deskách z období po roce 1650 jsou stránky vytrženy. Jde o to, že biskupičtí Haugwitzové, kteří byli významní a zastávali úřady, po Bílé Hoře ztratili veškeré společenské posty. Jediný, kdo je držel nad vodou, byl Alexandr Jošt hrabě Haugwitz, co zůstal na straně katolíků. Zemřel v roce
Pojďme do Brandýsa.
Jedna z linií byla usazená v Brandýse. Když na tom byli finančně velmi mizerně, skoupili rybárny, které tam byly, a ovládli prodej ryb. Nebyli rybáři, co sedí na břehu a chytají ryby. Měli nákladné rybárny a obchod s rybami provozovali. I ze zápisků z těch dob je patrné, že nebyli poddaní, vždycky byli svobodní. Jak šel čas, získávali pozice zpět. Musím upozornit i na fakt ohledně zapisování jmen Haužvic, Haugwitz. Historicky je úředníci zaměňovali, když něco zaznamenávali, nebyl v tom pořádek.
Jak jste přišli na hraběte E. W. Haugwitze jako otce vašeho prapředka Františka Haužvice, když u tohoto novorozence v matrice z roku 1807 otec chybí?
To je věc, kterou jsme veřejně moc ventilovat nechtěli. I kvůli ochladlým vztahům s Johannou El-Kalak Haugwitz (dcera posledního majitele náměšťského panství – pozn. red.). Vztahy se v roce 2002 dost zásadně změnily. Ona nechtěla, abychom používali přídomky, které si podmanila jen pro jejich rodinu. A bílé místo v kolonce otec v matrice? Barbora Haužvicová, matka Františka, která původně pocházela z linie biskupické, měla nemanželského syna s E. W. Haugwitzem z Náměště nad Oslavou. Protože tam nebyl sňatek, dítě bylo nemanželské, ale nebyl to klasický levoboček. Potomek měl rodový původ zachován vzhledem k oběma rodičům.
Jak můžete dokázat toto otcovství?
My to v rodině víme, předává se to celé generace, Johanna to ví sama velmi dobře. Můj otec se stal prvním místopředsedou monarchistické organizace Koruna česká. Koruna začala vystupovat na veřejnosti a propagovat nějaký program. Paní Johanně se to nelíbilo. Měli jsme kvůli tomu roztržku. Kontakt, který byl předtím vřelý, neudržujeme. Dodával jsem jí i archivní materiály o tom, že její otec, původně nařčený z kolaborace, vlastně podporoval odboj. Během války do této činnosti nasypal velké peníze. Oni podlehli tlaku nacistů a přijali německé občanství. A proto byli na základě Benešových dekretů odsunuti, přestože podporovali odboj a neškodili.
Když to shrnu, odkazujete na dobu před Bílou Horou a po ní, kdy byly vytrženy stránky z důležité knihy, ve které se psalo o vašem rodu. Dále odkazujete na fakt, že v rodině se ve dvou liniích potkali žena a muž a v roce 1807 z toho vznikl váš prapředek František Haužvic.
Ano, akorát, že ona byla chudá a on byl významnou historickou osobností v pozici polního maršála. Nikam jsme to neventilovali ven, protože Johanna El-Kalak Haugwitzová si to nepřála. Tím, že místo v matrice je slepé, otec není dopsán, tak jdeme linií Barbory. Matky Františka. Držíme rodovou tradici této linie. Jinak se tyto dvě linie předtím scházejí o mnoho století dřív, v roce 1270.
Jak jste k těmto informacím přišli? Existují z té doby věrohodné zdroje?
Máme ty věci zapsané v rodině, přepisují se dál. Staré rodokmeny. Dokumentů jsme doma měli a máme spoustu.
A kdyby to po vás někdo právně vyžadoval, jak prokážete původ, když tolik doložitelných informací chybí?
Neumím si představit, že by někdo podal žalobu tak, aby byl úspěšný. Protože pokud věci neměly přesný systém a nebyly přesně zapisovány, a pokud je evidentní, že doklady z té doby nejsou a chybí a jsou vytrženy a je průkazné, že tam ty stránky byly, ne že ne, nedokážu si představit, že by byl někdo ve sporu úspěšný. Navíc jsem schopný prokázat, že jsem si to nevymyslel. Mám to ze své rodiny přes několik generací.
Ale co historici?
Primárním nositelem informací byla rodina. A pokud se máme dostat do pozice, kdy historici, pouzí sběratelé těch informací, mě budou poučovat o mém vlastním původu, to by bylo hodně smutné. Historici si mohli přečíst jenom část informací nebo jen to, co zapsal jiný historik před nimi a je to zavádějící. Kdyby došlo k právnímu sporu, bylo by velice těžké cokoli prokazovat historicky do minulosti, protože například genealogie je pomocná věda historická. To znamená, že není průkazná. Kdyby se někdo chtěl soudit, bude se soudit na základě pomocné vědy? To právně nesedí. Změní se to teď.
Co se teď změní?
Po roce 2000 se začaly dělat testy DNA. Genealogie se mění na genetickou genealogii a až teprve od této doby to bude všechno přesně dokumentovatelné. Kdo byl čí otec a tak dále.
Existuje způsob, jak by se dal test DNA využít například ve vztahu vás a paní Johanny El-Kalak Haugwitz?
Určitě. My jsme to i nabídli. Otázkou je, jestli všechny ženy v obou rodových liniích byly věrné svým mužům. A pokud by to nebylo jak v linii naší, tak paní Johanny, pochopitelně by se DNA neshodovala. Ale my jako rodina si ty věci vedeme celá staletí, proto jsme nyní zavedli genetickou knihu, kdy si necháváme zpracovat DNA u dětí, které se narodily. A tím to máme průkazné pro budoucnost.
Zatímco dosud ty veřejně dostupné prameny jsou podle vás sporné.
Ano, všechno se dnes točí jen kolem pomocné vědy historické. Okolo zápisků v matrikách, u nichž záleželo na tom, jak to zrovna který farář zapsal. Jestli to zapsal správně. Jestli psal čitelně. Jestli do zápisu použil jen jeden jazyk nebo dva i tři. Zápisy v matrikách jsou mnohdy dost strašné.
Kde jste přišel ke všem šlechtickým titulům, které si u jména uvádíte? Haugwitzové byli přece hrabata, ale vy jste o stupeň výš, kníže. Navíc byly po roce 1918 zákonem šlechtické tituly pro veřejný styk zrušeny...
Jedeme podle současného právního řádu České republiky. Pokud je zde dnes možnost, jaká je i přes zákon z roku 1918, který zakazuje užívání šlechtických titulů, my si najdeme ve spolupráci s právníky Knížecího domu jiné cesty, kterými můžeme legitimně a legálně i s tituly fungovat. Bylo by snadné sebrat se a utéct do zahraničí a mít život jednodušší. To příkoří, kterému jsme byli vystaveni celou dobu nacismu a komunismu, by nebylo. A možná by se mě dnes nikdo tak hloupě neptal na můj původ. Myslím historiky a podobně. Pokud informace nemají, není to moje chyba. Nejsem povinen za nimi běhat a ukazovat – podívejte se, já jsem ten a ten. A dávat šťouralům materiál, aby to mohli zpochybňovat a napadat.
Jak to tedy je s vaším titulem kníže?
Můj otec je hrabě. Pohyboval jsem se dlouhé roky v zahraničí a byl jsem tam v kontaktu s aristokracií. Na základě té spolupráce mi bylo uděleno povýšení do knížecího stavu.
A kdo vám udělil ten titul?
Šlechtické tituly může udělovat panovník nebo církev. Tady to na svá bedra vzali společně řád z východního Středomoří z Kypru, jmenuje se Ordo Militaris Teutonicus Levantis. Ke jmenování došlo v České republice na zámku Zbiroh s požehnáním Jeho Blaženosti vladyky Kryštofa z pravoslavné církve.
Vaší rodinné linii patřil nějaký zámek?
Naše rodová linie byla původně na zámku na Linhartovech. Za třicetileté války bylo panství zpustošeno, zámek byl vyrabovaný a vypálený, otec Karel, který tam byl, zemřel. Zůstalo po něm šest nezletilých dětí, byly dány k příbuzenstvu. Můj prapředek taky Karel nejstarší, byl u svého strýce, již zmíněného hraběte Alexandra Jošta hraběte Haugwitze z Biskupic v Čelákovicích na tvrzi u Brandýsa nad Labem.
Co jste vystudoval a kde pracujete?
Jsem vyučený instalatér – topenář, udělal jsem si maturitu a posléze jsem vystudoval bezpečnostně právní studia, policejní management a kriminalistiku, obojí na policejní akademii. Pracuji na radnici Prahy 6, dělám v oblasti krizového řízení.
Plánujete se oženit s přítelkyní z Třebíče. Kde to bude a kdy?
Chtěli jsme svatbu udělat správně aristokraticky, uvidíme, jak to vyjde. Rád bych pozval šlechtické rody. Bude pozván i můj dobrý známý, italský šlechtic Domenico Martucci (jeden z mužů okolo Ivety Bartošové – pozn. red.). Svatba má být v červnu na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou.
Kde pak budete bydlet?
Zázemí mám v Loděnicích u Berouna, kde mám vilku. V Třebíči jsme to zatím vyřešili nájemním bydlením, máme pronajatý velký byt 3+1. Pravděpodobně tu postavíme vilku. Zatím nevím, jestli bych tu měl uplatnění, možná budu dojíždět, možná budu podnikat.
V čem byste mohl podnikat?
Mám koncese na bezpečnostní službu a služby soukromých detektivů. Můžeme dělat agenturní činnosti, organizovat kulturní akce. Je toho víc.
Proč vlastně tak rád používáte šlechtické tituly?
Tam nejde o to, jestli rád. Jde o to, že je to tak správně. Pokud jde o onen zákon z roku 1918, je to absolutní paskvil. Měl zcela jistě v úmyslu zrušit šlechtické hodnosti. Ale protože tomu vůbec nerozuměl, tak to neudělal. Zrušil jen oslovení k těm hodnostem. A co to vlastně šlechtictví je? Podle oficiální formulace Bohuslava Balbína je to vlastně jakési neustálé projevování vynikajících vlastností, ke kterému vede potomky původ a příklady jejich předků. Nedokážu si představit, jak se to dá zákonem zakázat. Snažíme se právně všechno dodržovat, jak se má.
