Daniel Suchý vlastní tetovací studio v centru Bystřice nad Pernštejnem. Rád o sobě říká, že je „lidový tatér“. V rozhovoru pro MF DNES prozrazuje, co netradiční zaměstnání obnáší, proč si lidé nechávají malovat na tělo nebo v jakých situacích tetovat odmítá.
Přichází k vám klienti s jasnou představou, jaké tetování chtějí, nebo si spíše nechají poradit?
Většinou vědí, co chtějí. Často se stává, že si klienti donesou obrázek vytisknutý z internetu, a to hned z první stránky vyhledané na Googlu. Prostě se jim nechtělo listovat dál. Zhruba devadesát procent těchto případů tetovat odmítám. Domluvím se s dotyčným na jiné, originálnější variantě. Protože se výsledek musí líbit nejen zákazníkovi, ale také mně. A já si potrpím na precizně odvedenou práci.
Daniel Suchý
|
Tetování podléhá módě stejně jako oblékání. Jaké motivy jsou nyní „in“?
Ano, podléhá a velice. Dříve se dělaly tribaly (starodávné kmenové tetování - pozn. red.) nad zadkem, ostnaté dráty kolem paže a podobně. Dnes více než polovina lidí chodí k tatérům a žádají o předělání. V současné době jsou nejvyhlášenější realistiky, tedy více propracované a detailnější práce, které se dříve skoro vůbec nedělaly.
Tetujete raději své vlastní návrhy, nebo ty, které si přinesou klienti?
Je to různé. Někteří tatéři chtějí tetovat pouze své návrhy. K těm nepatřím. Říkám, že jsem lidový tatér, nepreferuji jen to svoje. Klidně tvořím klasická srdíčka, pírka, pampelišky, ležaté osmičky, ornamenty a další. Ale soustředím se na to, aby šlo o originální formu. Ty zmiňované „snímky z první stránky Googlu“ jsou často zastaralé, nehodí se k dotyčnému a nakreslené na kůži pak vypadají jinak než na obrázku. To se snažím zájemcům vysvětlit a zatím jsme se vždycky domluvili a tetovalo se.
Jsou případy, kdy pokreslit kůži zájemci nesmíte?
Do osmnácti let vyžaduji písemný souhlas rodičů, bez toho netetuji. Od osmnácti pak výjimka platí pro kojící a těhotné ženy. Někdo nedoporučuje tetovat diabetiky, ale s tím mám zkušenost, takže je neodmítnu. Kdyby mi někdo přišel s virem HIV, tak ho klidně taky potetuji.
To se nebojíte, že byste se mohl nakazit?
Při práci je člověk chráněný, takže se nebojím. Používám rukavice, dezinfekci, roušku... Tu si dávám, když mi přijde někdo nachlazený a podobně. Když jsem nemocný sám, netetuji. Ale jestli mi sem někdo dorazí ve špatné kondici, neovlivním.
Jak dlouho se tetováním živíte?
Rok mám tetovací studio v Bystřici, ale celkem tetuji tři roky. Za tu dobu mi prošlo rukama přibližně tři tisíce lidí. V současnosti to vychází přibližně na pět zákazníků denně.
Je to velký rozdíl oproti začátkům?
Ze začátku jsem zvládl zhruba dva, tři lidi týdně.
Kolik času vám vytvoření jedné kérky zabere?
To záleží na požadavku klienta. Pokud chce jednoduché malé tetování, například srdíčko na ruku, to lze mít hotové za deset minut. Naopak jsme zažili i případ, kdy jsme s kolegyní Miou (asistentka a tatérka Miloslava Janáčková - pozn. red.) tetovali záda a pracovali na nich tři dny od rána do večera. Ale nejčastěji zabere tetování půlhodinu až dvě hodiny.
Svěřují vám lidé své důvody, které je vedou k tomu, aby si nechali pokreslit tělo?
Nejčastěji zmiňují, že si chtějí nechat tetováním připomenout určitou životní událost, jako třeba narození, úmrtí v rodině a podobně. Například, když jim umře pejsek, tak si nechají vytetovat jeho podobiznu, tlapičku... Tetoval jsem v této souvislosti i jméno manžela nebo portrét dítěte. Je to různé. Pak jsou tací, co chtějí jenom tetování. A je jim jedno, co a kam. Chtějí hlavně mít tetování. S těmi se pracuje nejlépe, jsou tvární. Nakreslím jim, co by se mi na nich líbilo, a po domluvě se tetuje. Někteří pak mají tetování jako drogu, typická bolest jim nevadí, naopak, a u jedné kérky nezůstanou. Ti se pak vrací do mého salonu opakovaně.
Prozradíte nejzvláštnější místo na těle, které jste tetoval? A jaké je nejbolestivější?
Dámské pohlaví bylo nejzvláštnější místo. Nejbolestivější jsou tam, kde je kůže přímo na kosti nebo na žílách, tedy zápěstí, nárt, kotník... Je to různé, každý člověk má jiný práh bolesti a každý ji vnímá jinak.
Miloslava Janáčková (Mia) Je jí 20 let a pochází z Havlíčkova Brodu, vystudovala Střední zdravotnickou školu ve Žďáře nad Sázavou. Jak se „sestřička“ dostala k tetování? Napadlo vás, že budete tatérka? |
Co vás na profesi tatéra nejvíce baví?
Kreslení... A hlavně když vidím, že zákazník odchází spokojený a navíc se mi vrací, tak je to ten nejlepší pocit...
Stalo se vám, že by váš nápad někdo odmítl?
Zatím ne. Všichni souhlasí nebo jim to vnutím (smích). Ona je tahle práce totiž trošku také o psychologii.
Neodpadávají vám lidé pod rukama bolestí? Nedovedu si totiž představit, že by mě někdo tetoval tři dny, jak jste se zmiňoval.
Někdo odpadne po minutě, co mu udělám čárku na kůži. Jiný vydrží píchání jehlou i deset hodin v kuse, je to hodně individuální. Pokud dojde k tomu, že mi tu zákazník omdlí, pomůže vždy voda z kohoutku nebo dát dotyčnému nohy nahoru. Musím ale říci, že se mi ještě nestalo, že by klient odešel bez tetování, že ho to bolí. Jinak tu mám připravené za odměnu i bonbony (úsměv).
Když někdo omdlí, tak vám vlastně může pomoct i vaše kolegyně tatérka a asistentka, která je vystudovanou zdravotní sestrou...
Přesně tak. Kromě toho, že je to vystudovaná zdravotní sestřička, a zná tedy velmi dobře první pomoc, umí také skvěle tetovat. Naučil jsem ji to za týden. Kreslit ale uměla už dřív. Jen strojek vzala do ruky poprvé tady.
Pro asistentku jste se rozhodl proto, že už jste na to množství zákazníků nestačil a potřeboval jste posilu?
Ano, už jsem nezvládal sám ten nápor zákazníků. Pracujeme sedm dní v týdnu. Většinou od osmi od rána do večera, do osmi a leckdy až do půlnoci.
Jak takové tempo zvládáte?
Zatím v pohodě. Je tedy pravda, že každou hodinu si musím dát kafe a sem tam cigaretu, ale jinak se to dá (smích).
Budete zapsán i v České knize rekordů s nejvíce „lajkovanou“ fotografií tetování, které jste vytvořil...
Jde o snímek, který má sedm milionů zhlédnutí, čtyřicet tisíc „lajků“ a jde o celosvětovou fotku. Tedy že ji nesledují jen lidé z Česka, ale i dalších zemí.
Dívala jsem se, že hodně fanoušků mají i vaše stránky.
Máme sedmdesát pět tisíc „lajků“. Myslím, že jsme třetí nejúspěšnější tetovací salon v Česku v počtu příznivců na sociální síti.
Přesto - vzal byste některou ze svých prací zpátky a raději ji nikdy nevytetoval?
Mouchu, co mám na noze (úsměv). Měl jsem tam dříve pouze pavouka a aby neměl hlad, tak jsem si ji tam dotetoval. To bych vrátil a neudělal. Zase na druhou stranu... jde o první tetování, které jsem vytvořil, takže je to taková památka na moje učení.
Když jsme u toho... Kdy a jak jste vlastně s tetováním začal?
Před třemi lety, ve čtyřiatřiceti letech. Šlo o velkou náhodu, stříkal jsem mému bratránkovi v tetovacím studiu airbrush (styl malování stříkáním barvy na zeď - pozn. red.). Řekl mi, že když umím tohle, ať zkusím tetování. Dal mi můj první strojek, naučil základy a už to bylo. Hned jak jsem přišel domů, tak jsem se potetoval. Vidělo to pár lidí a chtěli taky něco nakreslit... Takže jsem začínal takhle na kamarádech, známých, rodině... A teď jsme na tom s kolegyní Miou tak, že máme plno až do února příštího roku.
Lidem nabízíte i laserové odstranění „malůvek“, které se jim přestaly líbit. Je to hojně využívaná záležitost?
Poptávka po této službě nakonec nebyla, tak jsme ji zrušili. Lidé často vyžadují spíše opravu nepovedeného tetování, protože odstranění laserem jim připadá drahé.
Kolik přibližně zaplatí klient za tetování?
Ceny se u nás liší. Vychází od pěti set korun, což je minimální částka. A horní hranice je neomezená. Lidé mohou mít kérky, které se cenově vyšplhají například až na čtvrt milionu korun. (úsměv) Za takové peníze jsem ale já osobně ještě tetování nedělal.
