Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Za pět let nám může chybět 270 dělníků a vývojářů, varuje ředitel Žďas

  8:29aktualizováno  8:29
Žďárské strojírny a slévárny stojí před velkým kontraktem s čínskou ocelárnou. Víc než ruské sankce trápí firmu nedostatek kvalifikovaných lidí. Proto chce Žďas převzít pod svá křídla učiliště. I o tom mluví v rozhovoru ředitel podniku Miroslav Šabart. Žďas je pro jeho rodinu tradiční zaměstnavatel.

Dnes už bývalý generální ředitel a místopředseda představenstva Žďas, a.s. Miroslav Šabart. | foto: Jiří Bárta, 5plus2.cz

Práce mají v největší firmě Žďárska pořád dost. O krizi nepadlo během rozhovoru ani slovo, navíc se na obzoru rýsuje miliardový obchod s Čínou. Horší je, že Žďas těžko shání kvalifikované pracovníky.

„Dnes nám chybí přibližně 150 dělníků a vývojových pracovníků. Když jsme provedli rozbor situace, v jakých počtech budou odcházet zaměstnanci do důchodu, jedná se do pěti let o dalších 270 klíčových lidí. Bohužel za ně budeme jen obtížně hledat náhradu,“ říká generální ředitel Miroslav Šabart.

Miroslav Šabart

* Generální ředitel a místopředseda představenstva Žďas, a.s.

* Ve firmě pracuje 30 let, hned po absolvování vysoké školy nastoupil na obchodní úsek, přes různé pozice se před 10 lety propracoval až na místo generálního ředitele.

* Působí jako prezident a předseda představenstva Svazu strojírenské technologie.

Co je příčinou stávající situace?
Tuto problematiku jsme otevřeli i při jednání s panem premiérem Sobotkou při jeho návštěvě naší firmy. Problém se vyostřuje už zhruba posledních dvacet roků. Jedna věc je systém školství, kde pan ministr Chládek sice nastavuje nové postupy, které by mohly situaci změnit, ale aktivit různých ministrů už bylo hodně. Může to bohužel skončit tak, že budeme vozit pracovní sílu ze zemí jako Rumunsko, Ukrajina nebo Bulharsko. Na některé práce můžeme tyto pracovníky využít, ale my především potřebujeme naše vlastní šikovné a vzdělané lidi.

Pomůžou změny ve školství?
Celé školství se zliberalizovalo, učňovské školy nemají zájemce, většina dětí jde na střední a privátní školy. Z učilišť pak nevychází dostatečné počty absolventů. Moc to nechápu. Jak odborným útvarům Kraje Vysočina, tak i státním institucím dáváme nejen za sebe, ale také za Svaz strojírenské technologie (Miroslav Šabart je prezidentem svazu sdružujícího výrobce tvářecích a obráběcích strojů - pozn. red.) informace, jak vidíme do deseti let požadavky na potřebné profese. Je až s podivem, že teprve minulý měsíc se začal na Strojírenském fóru dávat dohromady registr požadavků firem na žádané profese. Všichni jsme schopni sehnat kontrakty, finančně je zajistit, ale problémem zůstává, že nebude mít kdo vyrábět a kdo vyvíjet další zařízení.

To nejsou moc veselé vyhlídky. O nutnosti podpořit technické profese se však mluví už dlouho. Máte signály ze Střední školy technické, jestli se daří lépe shánět studenty?
Situace se nelepší. Je to dané i slabší populační křivkou a převisem nabídky nad poptávkou. Budeme sami vytvářet armádu nezaměstnaných právníků, ekonomů, manažerů a různých odborníků na cestovní ruch, kteří budou mít problém najít uplatnění na trhu práce. A naopak tam, kde uplatnění je, děti nevychováváme. Je to o celém systému, novinky se připravují na ministerstvu školství. Střední školy ale spadají pod kraj, měla by to být i jeho priorita, aby začal připravovat naplnění požadavků firem, tak jak ony potřebují.

Když to shrnu, dalo by se říct, že tvrdá práce není v kurzu a mladým nevoní?
Nemyslím si, že by to bylo o tvrdé práci, je to spíš o šikovnosti. Aby se o tom mohli přesvědčit na vlastní oči, organizujeme exkurze pro žáky, děláme každý rok den otevřených dveří pro ně i pro jejich rodiče. Technika v závodech je na vysoké úrovni. Na strojní zařízení je potřeba programátory a umět číst výkresy. Tito lidé budou lépe zaplacení než různí manažeři a lidé v cestovním ruchu, perspektiva je i v platové oblasti. Cíleně vytváříme marketingové projekty, abychom práci ve firmě pro mladé lidi zatraktivnili.

Zmínil jste, že vám chybí i vývojáři, takže máte místo i pro vysokoškoláky?
Firma Žďas je programově zaměřena na výrobu a dodávky velkých investičních celků. To znamená, že potřebuje poměrně vysoké procento vysokoškolsky vzdělaných projektantů, vývojářů a konstruktérů. Spolupracujeme například s VUT Brno nebo s Vysokou školou báňskou v Ostravě. Snažíme se spolupracovat se studenty, kteří pocházejí z našeho regionu a kterým jsme schopni nabídnout přijatelné podmínky. Je ale skutečností, že dnes se mladým lidem s tímto vzděláním nabízí celá řada kvalitních příležitostí.

Historie firmy Žďas

1951 Odlitím zvonu byla obnovena historická tradice výroby železa na Žďársku a zahájena výroba v největším podniku regionu, Žďárských strojírnách a slévárnách.

1956 V podniku dokončili vývoj a zahájili výrobu mechanických lisů vlastní konstrukce.

1963 Žďas spustil provoz v největší hale číslo 5, která umožňuje montáž nejtěžších komponentů.

1989 Ve slévárně metalurgického závodu odlili dvoumiliontou tunu oceli.

1992 Došlo k privatizaci státního podniku, vznikla akciová společnost Žďas.

2002 Žďas získal nového vlastníka, jako strategický partner vstoupila do firmy slovenská společnost Železiarne Podbrezová, a.s. Když v červnu 2002 puklo srdce největšího českého zvonu Zikmund ve věži svatovítské katedrály, vytvořili žďárští kováři nové srdce o váze 385 kg podle starého vzoru. Záruka na technickou kvalitu je 300 let.

2007 Firma získala 22. zlatou medaili na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, uspěla s hydraulickými paketovacími nůžkami na šrot CNS 1100-CV2.

2009 Pro italského zákazníka vznikl nejtěžší odlitek v historii firmy o váze přes 45 tun.

2011 Žďas oslavil 60. výročí zahájení výroby. Při té příležitosti odlil zvonkohru s devíti zvony o celkové váze 210 kilogramů, následně ji firma darovala městu. Zvonkohra byla loni při rekonstrukci náměstí Republiky umístěna na budovu Staré radnice a stala se novou atrakcí středu města. Tóny vydávají zvony vždy minutu a půl před celou hodinou.

2014 Tradiční den otevřených dveří 1. května přilákal rekordní počet tří tisíc návštěvníků. V loňském roce měl Žďas obrat přibližně 3 miliardy korun, zaměstnával zhruba 2 700 lidí s průměrným platem 23 500 korun.

Není tajemstvím, že byste chtěli mít Střední školu technickou, která bývala firemním učilištěm, zase pod sebou. Jak moc je to reálné, když kraj loni učiliště sloučil s průmyslovou školou?
Náš majoritní vlastník, slovenská firma Železiarne Podbrezová (ŽP), nabídl již před dvěma lety Kraji Vysočina, že by vstoupil do Střední školy technické a vzal ji pod svá křídla. Bohužel k dohodě nedošlo. Následně kraj sloučil školu s průmyslovkou a tvrdí, že je to nejlepší krok, proto není náš vstup do školy na pořadu dne. Měli jsme si vzít příklad ze Slovenska, kde má ŽP své učiliště, vychovává si odborníky pro svoji potřebu, absolventi mají zaručené místo a jsou pro něj připraveni. Na Slovensku se tento model velmi osvědčil.

Budete iniciovat další pokus o získání školy?
Snažíme se dohodnout jednání mezi našimi vlastníky a vedením firmy na jedné straně, a s panem hejtmanem Běhounkem a odbornými útvary Kraje Vysočina na straně druhé. Věříme, že jednání budou pokračovat, ale bohužel se nám zdá, že je kraj s aktuálním stavem spokojený.

Se Střední školou technickou, která před 62 lety vznikla jako žďasácké učiliště, spolupracujete dlouhé roky. Kolik absolventů k vám míří?
Se školou samozřejmě úzce spolupracujeme. Již ve třetím ročníku děláme žákům a učňům patrony, oni sami pak navštěvují pracoviště, kde by měli v budoucnu pracovat. Učňům také samozřejmě nabízíme finanční stipendia. Přímo ve Žďáře je ale nabídka škol neúměrně velká. Některé děti se rozhodnou bez uvážení a končí na nesmyslných oborech, které nemají v budoucnu uplatnění. Z učiliště přichází ročně mezi 15 a 20 absolventy. Začínají sníženými normami, připravují se na svoji práci. Funguje to, ale potřebovali bychom jich třikrát víc. A některé obory, které bychom potřebovali, se na škole vůbec neučí.

Pojďme k zakázkám. Loni jste podepsali dohodu s velkou čínskou společností. Jak jste od té doby pokročili?
Za účasti pana prezidenta Zemana byla podepsána dohoda o spolupráci s firmou Hebei Iron & Steel Group, obsahuje čtyři základní teze. Budou stavět velký závod na výrobu válcovaných výrobků, my bychom se chtěli podílet na velké části dodávek strojních zařízení. Budeme spolupracovat, vyvíjet zařízení. Část se bude vyrábět v Číně, část u nás. Připravujeme konkrétní projekty, v květnu bychom chtěli při cestě ministra průmyslu Mládka posunout dohodu ke konkrétním věcem. Kontrakt na dodávku a rozdělení bychom měli oficiálně podepsat při návštěvě premiéra Sobotky letos v listopadu.

Mluvilo se o objemu zakázek až za dvě miliardy. To platí?
Odhad je, že budou zakázky v objemu jedné až dvou miliard během dvou až dvou a půl roku. Máme zadání, připravujeme technické řešení, následně se budou dělat kalkulace a budeme jednat v Číně, kde si rozdělíme dodávky.

Šedesát procent produkce vaší firmy jde na export, z toho 40 procent jsou trhy zemí Evropské unie. Které jsou ty největší?
V Evropě Německo, Itálie a Španělsko. Nejdůležitější je Čína a máme podepsané také dva kontrakty do Indie a první do Vietnamu, to je další potencionální země.

Jak moc vaši firmu zasáhly sankce vůči Rusku?
Na přímo nás sankce nepostihly, ale druhotně je to problém. V oblasti metalurgie se zaměřujeme na energetiku, většina projektů, která se měla realizovat, byla do Ruské federace. Firmy, které měly projekty nastavené, je musely pozastavit. Jedna věc jsou sankce, druhá oslabení rublu. Musíme proto v metalurgii hledat další oblasti, kam dodávat výkovky a odlitky.

Jako představitel největší firmy jistě cítíte odpovědnost za rozvoj regionu. Můžete prozradit, kolik uvolníte za rok na sponzoring do kultury a sportu?
Provázanost je velká. Region by bez firmy Žďas nebyl takový a město by tak nevzkvétalo. Dáváme čtyři a půl milionu korun, nejvíc do novoměstské nemocnice, podporujeme žďárský fotbal a hokej, samozřejmě také různé charitativní akce. Z kultury jsme dosud financovali informační turistické centrum v zámku, které jsme na konci března převedli na rodinu Kinských. Na rozvoji kultury ale budeme finančně participovat i nadále.

Neuvažujete v případě hokeje a fotbalu o vyšší částce? Financování sportu je dlouhodobý problém i s ohledem na změny ve zdanění hazardu a jeho zákazu ve městě.
Abychom mohli víc přispět, musíme si na to nejdřív vydělat. Je potřeba, aby tyto aktivity nesponzoroval pouze Žďas, ale také další velké firmy. Hlavní úlohu by ale mělo sehrát město samo. Radnice by se měla snažit o úsporný mechanismus a ne rozšiřovat nesystémová místa. Utrácet peníze umí každý, ale vydělat je, to je podstatně těžší. Měla by se upřít větší pozornost na rozvoj mládežnického sportu, městu se to určitě vrátí, když děti budou mít zajištěnou činnost.

Při tradičním dni otevřených dveří se potkávají celé generace „žďasáků“. Někteří bývalí zaměstnanci vypráví dětem a vnoučatům, jaké to za nich bývalo a co se změnilo. Pořád platí, že v některých případech jdou děti v jejich stopách?
Moji rodiče také pracovali ve firmě Žďas a dnes už tady je zaměstnaný můj syn. Je zde hodně rodin, které jsou provázané přes tři generace. Ti starší ukazují mladším, co se ve firmě Žďas mění. Není to o těžké práci, ale o know-how a šikovnosti lidí. Loni přišly 1. května rekordní tři tisíce návštěvníků. Vedle prohlídky strojírenských provozů, nástrojárny a modelárny, pravidelně spouštíme kovací lis, před kterým vždy stojí největší špalíry lidí.

Autor:




Hlavní zprávy

Jak si snížit IQ tričkem
Jak si snížit IQ tričkem

Primitivní vtip, trapná anglická hesla, stereotyp a zoufalstvím vyždímaně designové dílny. Aneb pekelnosti českých e-shopů.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.