Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Slavnému igráčkovi je čtyřicet. Do politiky ho výrobce tahat nechce

  15:19aktualizováno  15:19
Za minulého režimu to byla slavná hračka, kterou znal skoro každý kluk. V roce 2010 jí podnikatel Miroslav Kotík zachránil, doslova vzkřísil z popela. I když se na začátku potýkal s problémy, dnes toho vůbec nelituje. Díky němu se z igráčka stala hračka i pro současnou generaci dětí.

Ilustrační foto | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Zatímco ve světě vládnou figurky od Playmobilu z produkce německého gigantu Geobra, doma v posledních šesti letech zažívá renesanci igráček. Původní figurku, kterou si tolik oblíbily Husákovy děti, před šesti lety zachránil Miroslav Kotík z novoveselské firmy Efko. Letos plastový pracant slaví čtyřicátiny. A je co slavit. Zmodernizované hračky se prodalo už přes milion kusů.

Miroslav Kotík

Zachránce igráčka Miroslav Kotík.
  • Jeho firma Efko-karton v Novém Veselí začínala v roce 1993 jako distribuční velkoobchod hraček, později přešla na výrobu her, hraček a zakázkovou kartonáž.
  • Na trhu zaujala například vlastní stavebnicí Roto. Zásadní zlom přišel v roce 2010 s uvedením zachráněného igráčka na trh.
  • Původní výrobce - výrobní družstvo Igra - se v roce 2006 ocitlo v konkurzu. Kotík později koupil 150 původních vstřikolisových forem na výrobu figurky a doplňků, spor o značku vyřešil mimosoudně, aby nezdržoval rozjezd výroby.
  • Během necelých šesti let se prodalo přes milion kusů igráčka v různě velkých baleních. Na export jde asi čtvrtina. Aktuálně se vyrábí přes 40 různých profesí a celkem přes 100 různých druhů.
  • Loni mělo Efko obrat přes 60 milionů. V Novém Veselí pracuje 46 lidí, navíc využívá asi 12 lidí ve spřízněné firmě v lisovně plastů Nimaplast v Korouhvi na Svitavsku.

Co se změnilo od doby, kdy jste igráčka „resuscitovali“ a kdysi úspěšnou hračku znovu pustili na trh?
Start nebyl vůbec jednoduchý technicky, ale potvrdili jsme si, že sázka na igráčka byla trefa. Známá značka a výrobek, jenž v dnešních rodičích zanechal stopu, kterou nesmazala ani určitá mezera ve výrobě. Lidé si značku pamatovali a překvapilo nás, jak moc fungovala a že k ní lidé až tak citově a někdy láskyplně tíhnou. Otevřelo nám to cestu i na mnohá obchodní jednání - už jsme nebyli bezejmenná firma, ale někdo, kdo zachránil igráčka.

Pomohla vám i určitá retro nálada, na kterou sázejí někteří výrobci a prodejci?
Z retro nálady a jakési nostalgie nemůžeme žít věčně. To jsme věděli už na začátku. Proto jsme měli jasno, že kromě rodičů musíme zaujmout hlavně děti. Hned jsme přemýšleli, že přidáme nové věci, proto vzniklo igráčkovo auto v různých podobách, kufřík, který by doplnil jeho svět. Pozitivní emoce jsme v dospělých živit nemuseli, to fungovalo samo.

První prototyp igráčka šel na trh v roce 1976, letos tedy slavíte čtyřicátiny plastového pracanta. Změní se i figurka?
Na letošek chystáme takový „facelift“, od figurky až po obal. Například policista bude modrý, což více odpovídá vzhledu uniforem po celém světě, a barva je pro děti více atraktivní. Igráček bude mít větší a živější oči s odleskem, změnili jsme potisk. Hned po rozjezdu designér nového igráčka Miloš Hába dostal úkol, aby vymyslel, co dál. A shodli jsme se na větším autu. Figurka byla zavedená jako pracant, řemeslník, ale chyběla velká auta či traktor. Tak vznikla naše vlajková loď Igráček MultiGo. Z toho byli obchodníci paf. Lidé oceňují na pohled i na omak, že je dobře udělaný a neprodáváme žádné tintítko.

Když se ohlédnete po necelých šesti letech: bylo zásadní získat práva na značku, abyste kromě původních forem mohli použít také stejný název, o který jste museli bojovat?
To bylo zásadní. Měli jsme připravenou variantu, že změníme název a výrobu rozjedeme pod jiným jménem, třeba Hráček. Naštěstí došlo k dohodě. Věděli jsme, že je právo na naší straně, ale mohlo dlouho trvat, než bychom se ho soudně domohli a mohli značku skutečně používat.

Takže nelitujete zpětně, že jste se rozhodli pro mimosoudní vyrovnání?
Určitě ne, byl to dobrý tah.

Před lety jste říkal, že jen do rozjezdu figurky jste investoval deset milionů. Kolik jste do igráčka investoval celkem?
Do výměnného systému MultiGo sedm milionů, komponenty dalších figurek stály dva miliony, pokud bych počítal i stroje, na kterých se lisují nejen igráčci, ale i stavebnice, bylo by to dalších dvanáct až čtrnáct milionů. To počítám jen přímé investice do technologií.

Která figurka vede žebříček oblíbenosti?
Pořád policista. Máme pět různých položek včetně dopravního a pořádkového policisty a policistky. Hlavně kluci chtějí mít hrdiny, policejní auto s majákem je pro malé prostě „cool“. Společně s hasičem vedou.

Výrobu máte rozdělenou na dvě místa. Proč jste se rozhodli kromě Nového Veselí i pro Korouhev na Svitavsku?
Můj kamarád tam má lisovnu plastů, dlouhodobě spolupracujeme. Efko dělalo na začátku jen kartonážní výrobu. Nimaplast pro nás dělal postupně čím dál víc, dohodli jsme se na výrobě igráčka u nich na našich lisech. Máme tam svoje vstřikolisové formy, před čtyřmi roky jsme koupili nové stroje, abychom výrobu zmodernizovali. V Korouhvi se lisuje a částečně se dělá kompletace některých výrobků z kapacitních důvodů.

Fotogalerie

Na západních trzích jste igráčka na začátku prodávali pod stejným názvem, který byl vzhledem k ruskému základu slova (igra - hra) šitý na míru bývalému socialistickému bloku a slovanským zemím. Byl pak nezbytný krok udělat „západní“ verzi s názvem Pokeeto?
Asi to byla nutnost, i když mi někteří říkali, ať vydržíme a převálcujeme to s původním názvem. Lidem se to špatně vyslovovalo a název komolili. Prodávat hračky pro děti hlavně ve věku 3 až 6 let, když to děti neumí pořádně vyslovit, je v principu špatně. Naši obchodní partneři se ptali, zda by to šlo „přebrandovat“. Jenže představa, že se to v jedné zemi bude jmenovat třeba Pepa, ve druhé Lojza, nám nepřipadla dobrá. Aby to bylo ekonomické i kvůli obalům, rozhodli jsme se sami zaregistrovat druhý brand, postupně jsme selekcí došli k názvu Pokeeto, který nic konkrétního neznamená, ale evokuje, že se vejde do kapsy. Někdo mi dokonce navrhoval, ať to přejmenujeme i u nás. Na to jsem řekl, že by mi v Česku utrhli hlavu. Pro Slovensko, Polsko, Rusko, Ukrajinu, Slovinsko a Maďarsko zůstává igráček, tam není problém s vyslovením.

V Maďarsku s jeho ugrofinským jazykem?
V tomto případě jsme si řekli, že je to úplně jedno. (směje se) Ale je zajímavé, že třeba Rusům ta zdrobnělina nenaskakuje automaticky.

Na konci ledna jste byli v Norimberku na největším hračkářském veletrhu. Co je v kurzu?
Letos prý jsou v kurzu dětské drony, ale to není úplná novinka. Každý rok říkají, co bude trendy, ale často si nemyslím, že to tak bude. V téhle době se obchodníci seznámí se zbožím, posbírají katalogy a ceníky a domlouvají podmínky, aby byli schopní udělat do června objednávku. Jelikož je většina hraček z východu, musí obchodníci do října dostat zboží na sklady.

A jaký je váš odhad trendů?
Obecně mám pocit, že je v posledních letech cítit zvýšený zájem o klasické deskové, karetní nebo party hry. Ne elektronické. To neříkám kvůli tomu, že to vyrábíme, nárůst potvrzují i naši partneři. Před lety se začaly rozšiřovat notebooky, tablety a další elektronika. Ale já jsem tvrdil, že čím víc budeme mít takových věcí kolem sebe, tím víc budou mít rodiče snahu zabavit děti něčím jiným a dostat je od obrazovky. Byl bych asi první, kdo by druhému řekl třeba při dovolené na horách, ať pořád nemačká hry na mobilu, zahodí ho a jde se bavit.

Základní pravidlo výrobců hraček je udržet si apolitičnost. To vás asi naštvala kampaň estébáček, která před parlamentními volbami mířila na Andreje Babiše a jeho hnutí ANO, a loni v létě zase igráček předělaný na migráčka. Co se proti tomu dá dělat?
Moc se toho udělat nedá. Jsme aktivní na facebookových stránkách, kde se k tomu můžeme vyjádřit. Bereme to jako zneužití popularity igráčka pro politické názory. Můžu na to mít svůj interní názor, ale nebudu ho ventilovat přes postavičku. Vydali jsme prohlášení, že s tím nesouhlasíme a nechceme, aby někdo naši značku takto zneužíval.

Dokonce se prodávají trička s migráčkem, kde je podoba postavičky i loga zřetelná. Víte o tom?
To je pro mě novinka. Záleží na tom, kdo a s jakým cílem to dělá.

Posledními novinkami mezi figurkami je princezna a rytíř. Neuvažoval jste jako místní patriot o postavičce házenkáře, když tenhle sport Nové Veselí tolik proslavil?
Úplně se to nabízí. Cítím to tak, že by musela vzniknout celá kolekce sportovců. A my k nim nemáme moc doplňků. Igráček kdysi míval lyžaře, ale nevypadá to úplně nejlépe. Carvingy to nejsou a boty lyžáky vypadají jako dřeváky. (směje se) Takže by to byla otázka výše investice.

Odmítl už jste nějakou nabídku na výrobu určité figurku na zakázku?
Ano, několikrát. Hned při rozjezdu výroby jsme měli nabídku od reklamní agentury, která chtěla udělat před volbami antikampaň s baculatým igráčkem s pihou. Asi není těžké uhádnout, že mířili na Jiřího Paroubka. Řekl jsem jim, že se zbláznili. Pak to zkoušeli druhou stranou, že by igráček coby volič lákal k volbám. Ale rozhodli jsme se netahat hračky do politiky. Zásadní je, že nedovolíme figurku „přebrandovat“, maximálně udělat polep čepice nějakou firmou, třeba elektromontéra.

Už jsme zmínili, že jste začínali jako kartonážní firma a také prodejce hraček. Pak přišla stavebnice Roto, ale všechno přehlušil igráček. Neuvažujete ještě o oprášení jiné značky?
Nevím o ničem, co by za to stálo. Buď jsou tady věci, které se po privatizaci udržují a nějak fungují. Třeba Kovap Náchod vyrábí nádherné plechové traktůrky s řazením a natahováním na klíček, dělají hodně limitované edice na export. Ale jsou také zapomenuté a úplně „out“ značky nebo na ně třeba chybí výrobní prostředky. A vzkřísit třeba celý koncept je strašně finančně náročné pro tak malý trh. První retro věcí, kterou jsme oživili - a to už dneska málokdo ví - byly kleštičky a jízdenky pro průvodčí.

Německo ho zprvu odmítalo. Říkalo mu „plastikový hnůj“

Autor původního igráčka Jiří Kalina (vlevo).

Legendárnímu igráčkovi pomohl v 70. letech na svět Jiří Kalina. Letecký modelář a konstruktér výrobního družstva Igra sám za „otce“ původního návrhu označuje svého německého kamaráda Hanse Becka, se kterým se dlouhé roky potkával na modelářských závodech v zahraničí.

Beck, který emigroval z východního Německa do západního, později rozjel jako šéfdesignér úspěšnou sérii Playmobil německého gigantu Geobra. „A byl z něj na rozdíl ode mě miliardář,“ glosuje Kalina.

Beck svůj nápad na plastovou figurku nabídl na modelářské soutěži v zahraničí právě Kalinovi. „V Německu už mě s tím několikrát odmítli, zkus to doma ty,“ stěžoval si.

Pětinásobný mistr světa mezi modeláři pak koncept s kolegyní designérkou Marií Krejchovou rozpracoval a upravil. „Hans byl designér, já konstruktér. Zatímco v Německu jeho návrh označili doslova za ‚plastikový hnůj‘, my jsme překvapivě uspěli před výtvarnou komisí v Mánesu, která schvalovala i návrhy hraček. A Beckovi pak tenhle krok pomohl k úspěchu v Německu,“ vzpomíná Kalina.

Jelikož od návrhu k výrobě uplynulo několik let, nakonec se na pultech objevil přece jen o dva roky dříve - v roce 1974 - německý Playmobil, který byl ve východním bloku nedosažitelný.

„My jsme první vzorky představili asi v roce 1971. Jako první pak vznikla figurka zedníka v roce 1976. Ale díky Marii Krejchové jsme Playmobil předběhli s ženským igráčkem,“ vyzdvihuje Kalina.

I když Geobra jako výrobce Playmobilu tvrdě šla po napodobeninách, které se v různých koutech světa objevovaly, s igráčkem neměla Igra ani nyní Efko, které před šesti lety skomírající značku zachránilo, žádný problém.

„Díky naší spolupráci s Hansem existuje jakási gentlemanská dohoda. To se musí přenést dál jako Staré pověsti české,“ podotkl Kalina. Jednoduše řečeno: šéfdesignér Beck dobře věděl, že bez igráčka by nebylo Playmobilu.

Jiří Kalina pochází z jižních Čech, ale dlouhé roky žije v Praze. Pro výrobní družstvo Igra začal pracovat na konci šedesátých let a u vývoje hraček vydržel špičkový modelář déle než dvě dekády. Po revoluci byl tři roky šéfredaktorem „Ábíčka“.

A rozhodně nezahálí ani v důchodovém věku. „Bude mi 76, ale nejsem typický důchodce, který by jen chodil na nákupy,“ říká s úsměvem. Místo toho se dál zavírá do dílny a vyrábí hlavně na export halové modely letadel a také draky. Dětem pro radost.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Rekonstrukce hradu Roštejn, který se nachází mezi Telčí a Třeští na Jihlavsku,...
Na Roštejně vystaví kostěnou kostku a vyženou dřevomorku

Projít si jednu prohlídkovou trasu hradu dvakrát? A za cenu jednoho vstupného? Právě to je nyní možné na loveckém hradu Roštejn nedaleko Telče. Neskrývá se...  celý článek

Stoleté kino Moravia v Třebíči chátrá. Má ale dobrou polohu poblíž centra...
Z biografu, kde před válkou řečnil Gottwald, bude komunitní centrum

Bývalé třebíčské kino Moravia v uplynulé dekádě jen chátralo. Teď se za 40 milionů korun změní v místo, kde se budou setkávat maminky s dětmi, sociálně slabí i...  celý článek

Šéfka kabinetu  premiéra Bohuslava Sobotky Běla Hejná.
Hlasy chce na Vysočině i šéfka kabinetu premiéra

Strany mají sestavené kandidátky do podzimních voleb. Na Vysočině se objevují zajímavá jména. Například Běla Hejná, pravá ruka Bohuslava Sobotky. Kvůli Janu...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.