Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Žlutá barva žuly z Mrákotína je vada. A právě pro ni je tak žádaná

  10:49aktualizováno  10:49
Mrákotínská žula, to je pojem. Zde těžená hornina je už od devatenáctého století vyhledávaný materiál. Proto má městys na pomezí Jihlavska a Jindřichohradecka pod vrcholem Javořice i muzeum kamenictví. Z jednoho z lomů dodala firma Zbyňka Zedníčka kámen pro švýcarské náměstí i bratislavský hrad.

Mrákotín ale nežije jen slavnou minulostí, v lomech se tam pracuje stále. Jeden z nich provozuje Zbyněk Zedníček.

Jak dlouho už berete žulu z tohoto mrákotínského lomu?
Na tomto místě se těžilo v menší míře už po válce. Pak bylo dlouhá léta zavřené. Můj otec ho objevil někdy kolem roku 1999. Koupil pozemky a připravoval se na otevření lomu, což se stalo v roce 2001. Pak začat těžit. Dnes je otec v důchodovém věku, vše jsem po něm převzal já. Postupně sem dokupujeme techniku, abychom lidem usnadnili práci.

Zbyněk Zedníček

Toto místo objevil otec Zbyňka Zedníčka, on po něm lom převzal. Zásoby kamene...
  • Devětatřicetiletý majitel a jednatel firmy Granit Zedníček, která provozuje lomy v Kamenné a Mrákotíně.
  • Vystudoval ekonomii na vysoké škole v Pardubicích a strojní inženýrství na Vysokém učení technickém v Brně.
  • Žije v obci Kamenná.
  • Tvrdí, že koníčky nemá, protože postrádá volný čas.
  • Loni se oženil, s manželkou vychovávají syna.

Kolik žuly už jste v Mrákotíně vytěžili?
Zatím zanedbatelné množství z toho, co je tady k dispozici. Odhadujeme, že zásoba kamene je v tomto místě na sto až dvě stě roků. Dá se říct, že i po těch zhruba patnácti letech jsme stále v začátcích.

Takže další generace vaší rodiny mají o práci postaráno?
Syna už mám, takže je určitý předpoklad, že budeme mít nástupce. Jestli bude chtít být kameníkem, to ještě nevím. Nicméně budu ho o tom přesvědčovat.

Vy jste zástupcem už čtvrté generace ve vašem kamenickém rodě. Váš praděda se narodil v roce 1888 a dělal z kamene koryta či plotové sloupy. Jaké měl v té době podmínky k práci?
Tehdy u nás doma v Kamenné na Třebíčsku ještě nebyl lom. Praděda a další kameníci pracovali tak, že na poli či louce našli bludné kameny. Z nich dělali většinou koryta pro dobytek, případně další výrobky.

A váš táta se věnoval těžbě už před rokem 1989?
Ano, byl mistrem v lomu Kamenná, ale původně je strojař. Co si pamatuji, tak pracoval ve Žďasu. Taky dělal normovače práce v třebíčském Unipletu. Odtud odešel do kamenolomu v Kamenné, kde se stal později předákem. V roce 1997 měl tento lom nejdříve v nájmu a pak ho koupil.

Jak jste v rodinné firmě začínal vy?
Po vysoké škole mě otec zaměstnal. Pracoval jsem na pile v kamenolomu Kamenná.

Takže jste začínal úplně od základu?
Ano, normálně jsem tři roky řezal na pile, až pak jsem šel do kanceláře. Dnes už neřežu, dělám organizačně-administrativní práci. Řeším zakázky, co, kdy a kdo má vyrobit.

Čím je mrákotínská žula tak výjimečná?
V současné době žlutou barvou, která je teplá a příjemná. Tím je zajímavá, proto se dobře prodává. Většina lomů v okolí má šedý kámen, žlutého je tam minimum. Nicméně je pravda, že žlutá barva je vlastně vada toho kamene. Originálně by měl být šedý. Je to ale žádaná vada.

Jak se liší kámen z vašich lomů v Kamenné a Mrákotíně?
Z Kamenné je modro-černo-šedý. To znamená esteticky ne moc zajímavá a studená barva. Navíc ještě má tu vadu, že viditelně rezne. Žlutá barva v Mrákotíně je také v podstatě „zrezivění“ kamene, ale pěkné „zrezivění“. V Kamenné je to na první pohled vidět, že je to vada, a tudíž špatně. Přitom z Kamenné je občas kvalitnější kámen, přesto se kvůli barvě a reznutí prodává méně.

Fotogalerie

Kámen od vás z Mrákotína je třeba podstavcem pro sochu Přemysla Otakara II. ve Vysokém Mýtě. To si vás vybral sochař?
Většinou je to tak, že nějaký architekt se už ve škole učil o mrákotínské žule. Proto ji zná a chce. Ví, že výsledek bude pěkný a funkční. Nebo prostě někde mají záměr, že potřebují žlutý kámen. A hledají, kdo je schopný ho dodat.

Dodávali jste i materiál pro dlažbu na několik náměstí. Třeba do Prostějova, Rousínova či na některá místa Slovenska. Také do švýcarského města Delémont. Za jak dlouho jste schopni dodat dlažbu na náměstí?
Záleží na konkrétní situaci. Někdy jsou pracovně lepší roky, někdy horší. Loňský rok byl všeobecně horší. To jsme mohli prakticky okamžitě začít vyrábět, co si kdo objednal. Letošek je lepší, práce máme víc.

Jak se o vás dozvěděli ve Švýcarsku?
Ani nevím. Jednoho dne mi přišel e-mail s poptávkou. Pak přijeli osobně k nám. Vše organizoval jeden Čechošvýcar, který tam kdysi emigroval. Vše dopadlo k oboustranné spokojenosti. Ještě jsem se tam nebyl podívat. Rád tam po letech zajedu, abych viděl, jestli vše funguje. Protože když je to nové, tak bych toho moc neviděl. Až po letech je zřejmé, jak se vše usadilo.

Dodávali jste i materiál pro diskutabilní projekt obřích ptáků do jihlavského parku Gustava Mahlera. Co to pro vás obnášelo?
Nejprve se k nám přijeli podívat, jestli máme materiál, který je tam navržený. Kombinovala se žlutá a šedá žula. Doobjednával se tam ještě červený kámen z ciziny, který tady u nás není.

Co jste dělali pro bratislavský hrad?
Dlažbu pro východní a západní terasy. Také krycí desky hradební zdi, masivní schody a řezano-štípané kostky. Tam jsem se byl podívat.

To je asi pěkný pocit, když to tam vidíte...
Je to pěkný pocit. Nicméně musím konstatovat, že ten kámen časem zajde. Oni byli nároční, aby to bylo pěkně žluté. Abychom pečlivě vybírali kámen. Přišlo mi, že se to ve výsledku až tak nevyplatilo. Po letech to chytilo patinu, tak jako každý kámen. Mohlo to být jen normálně žluté.

Takže když šlapeme po dlažbě se žlutým odstínem, pochází zřejmě z Mrákotína?
Není to úplně stoprocentní jistota, ale taková třicetiprocentní pravděpodobnost. Jsou i další místa, kde mají žlutý kámen.

Žulu dodáváte i lidem, kteří si stavějí rodinné domy. Jednomu jste poskytli i materiál na zahradní kašnu. To byla spíš výjimka?
Ano. Většinou jsou to příjezdové cesty z kostky nebo někdy i z řezané dlažby. Občas také obrubníky na olemování. Poměrně často děláme i parapety do oken.

Pracujete v lomu i v zimě, když je sníh a mrzne?
Byli bychom toho schopni, ale nechceme. Výkon jde totiž v zimě na polovičku, možná i níž. Náklady se zvyšují na dvojnásobek. A hlavně je obrovské riziko úrazu na namrzlém povrchu a to za to nestojí.

Ještě sem do Mrákotína někdy zajde váš otec, který lom před lety koupil a dnes už je v důchodu?
Dvakrát týdně sem stále dojíždí. Takzvaně to jistí ze zálohy.

Je dneska lehké otevřít lom?
Není, ale možné to je. Je to složitý běh na dlouhou trať. Trvá to třeba tři až pět let. Někdy se to nepodaří vůbec. Záleží na mnoha okolnostech, například ekologických. Případně na střetech zájmů s majiteli pozemků.

Vaše kamenická rodina je z Kamenné. Opravdu tam máte tolik kamene?
Kamenná má tento název údajně kvůli tomu, že po polích jsou balvanovité kopečky, z nichž naši předci dělali ta koryta a další věci. Lom tam byl otevřen v sedmdesátých letech. Je pravda, že v Kamenné když někde kopnete, tak je tam třicet centimetrů země a pak kámen.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Hasiči v Jihlavě likvidují požár společnosti na výrobu dřeva. Oheň zasáhl halu...
Ranní požár v továrně na zpracování dřeva už hasiči zlikvidovali

Od čtvrté hodiny ranní bojovali hasiči v Jihlavě s požárem, který vypukl v tamní továrně na zpracování dřeva. Plameny zachvátily halu a dopravníky uvnitř...  celý článek

Chrudimská školka nabízí speciální zázemí pro děti s poruchou autistického...
Úřady hledají do školky nezapsané předškoláky. Rodičům hrozí pokuty

Roli detektivů si během prázdnin museli vyzkoušet úředníci odboru školství městských úřadů na Vysočině. Snaží se totiž najít rodiče dětí, kteří své pětileté...  celý článek

Jednou z hlavních postav Pražského jara 1968 a chystaných reforem socialismu...
Poslali děti pro zásoby a zmizeli ve studiu. Při okupaci pomáhal rozhlas

Před 49 lety začala okupace tehdejšího Československa vojsky Varšavské smlouvy. Do Žďáru nad Sázavou dorazily polské jednotky. Manželé Holoubkovi o dění...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.