Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Přituhuje, omezují se práva a svobody, tvrdí Havlův přítel a disident

  12:23aktualizováno  12:23
I jeho příběh přispěl před čtyřiceti lety ke vzniku Charty 77. Dnes Miroslav „Skalák“ Skalický řeší, jak se zabezpečit na penzi, protože důchod nedostane. Kritikou při tom nešetří na Visegrádskou čtyřku i odmítání běženců. Prezidenta Miloše Zemana by dokonce za některé postoje poslal do vězení.

Miroslav Skalák Skalický byl jednou z nejvýznamnějších osobností českého undergroundu. Tlak komunistického režimu ho donutil v roce 1980 emigrovat do Vídně. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Vzpomenete si ještě, co jste dělal v těchto týdnech před čtyřiceti lety?
Úplně přesně si vzpomenu (usmívá se pobaveně). Protože teď jsem se díval na pořad v televizi o výročí 40 let Charty 77. Mluvila k tomu Petruška Šustrová. A mně se ve vzpomínkách vybavilo, jak jsem byl v kriminále na Borech. Zavřenej v díře (na samotce - pozn. red.). A 17. prosince 1976 mě propouštěli. Udělal jsem si k tomu poznámku: 17. prosince, propustili mě z blázince, vlastně mě a Bukovskýho vyměnili za Corvalana Chilskýho. Bukovský byl disident, politický vězeň v SSSR, 17. prosince 1976 propuštěn výměnou za chilského diktátora.

Miroslav „Skalák“ Skalický

  • Český hudebník a textař. Narodil se v roce 1952 v Praze, nyní bydlí ve mlýně u Meziříčka na Třebíčsku. Mlýn se dříve jmenoval Brázdův.
  • Za minulého režimu byl pronásledovaný. Byl politický vězeň.
  • Od února 1977 signatář Charty 77, která je považována za jednu z nejvýznamnějších akcí odporu vůči předlistopadovému režimu v období normalizace po roce 1968.
  • Od roku 1980 byl po nátlaku StB donucen žít v Rakousku.
  • Je ženatý, má tři dospělé děti.

Jaké to bylo ve vězení?
Nejdřív jsem se nesměl holit ani stříhat, abychom u soudu působili odstrašujícím dojmem. Ale čtrnáct dní před koncem kriminálu jsem si podal stížnost, že mě stříhají víc, než byla norma ve vězeňském řádu, tedy dva centimetry. A za to, že jsem si dovolil stěžovat veliteli věznice, mě šoupli do díry a stříhali a holili dohola každý den. Měli z toho obrovskou radost.

Jak dlouho jste byl za mřížemi?
Dostal jsem osmnáct měsíců. A když Havel, Mlynář, Kohout a spol. udělali humbuk ve světě, pustili nás po půlce.

Když jste se vrátil z věznice, hned jste se zapojil do dění okolo Charty?
Ne, a byl jsem docela naštvanej. Když jsem přijel z vězení, Charta 77 byla několik dní hotová. Ale já o tom samozřejmě nevěděl. Jel jsem na Silvestra do Rychnova, byl tam Havel, Landovský, Jirka Němec. Ale nikdo mi neřekl, že existuje nějaká Charta. Dozvěděl jsem se to až první týden v lednu z Rudého práva. Byl jsem naštvanej, říkal jsem si: „Proč, když jsme se viděli na Silvestra, to se mnou nikdo neřešil?“ A okamžitě jsem to jel do Prahy podepsat. Takže jsem vyšel až v tom druhém, únorovém prohlášení Charty 77.

Vysvětlil vám to pak někdo, proč?
Bylo mi řečeno, že nebylo v zájmu věci, abychom my, co jsme byli v kriminále (i kvůli čemuž Charta vznikla), byli hned podepsaní. Měli to podepisovat lidi z jiných kruhů - kteří byli nezaujatí a podobně. Řada podpisů taky nevyšla hned. Z praktických důvodů. Aby zůstaly funkční buňky a byty, kde se dokument mohl šířit dál. Já jsem ale chtěl, aby můj podpis byl zveřejněný za jakoukoli cenu.

Připomeňte, proč jste se vlastně ocitl na Borech.
V únoru 1976 měl Magor Jirous (básník, spisovatel, historik umění, představitel undergroundu - pozn. red.) svatbu s Juliánou. Za tím účelem se pořádal festival druhé kultury v Bojanovicích. Hrál jsem tam se svou kapelou The Hever and Vazelina Band. Pak 17. března a ve dnech kolem tohoto data přišlo zavírání celého undergroundu. I Petruška Šustrová v pořadu, o kterém jsem v úvodu mluvil, zmínila, že se traduje omyl.

Jaký omyl?
Říká se tomu proces s Plastic People, ve skutečnosti ale z té kapely zůstal zavřený jen Vráťa Brabenec, protože foukal do saxofonu. Všichni ostatní byli v průběhu tří čtyř měsíců propuštěni. Odsouzení jsme byli my tři v Plzni v plzeňském procesu - já, František Čuňas Stárek a Karel Kocour Havelka, ten dostal nejvíc, dva a půl roku. A potom čtyři v Praze. Dali nám to za ty Bojanovice. Hodili to na to, že jsme zorganizovali přednášku Jirousovi v Přešticích. S tím, že vystoupil Sváťa Karásek a Charlie Soukup, promítaly se filmy.

Fotogalerie

Jak se liší Skalák v roce 2017 od Skaláka před čtyřiceti lety?
Je to čtyřicet let rozdíl. Tenkrát jsme byli mladí lidi. Mně bylo 25 let. Měli jsme jiný starosti než dnes. Tenkrát jsme měli život před sebou, dneska za sebou. Tenkrát jsme se především starali, abychom dobře dopadli u holek, abychom si to užili. Dneska se zase díváme, jak se uživit na starý kolena. Protože se to ze dne na den horší.

Byl jste donucen emigrovat, zůstal jste v Rakousku. Máte nárok na český důchod?
(usměje se a pak odpovídá) Nemám. Zrovna nedávno mi přišel takový ten automatický papír, že mi definitivně nárok na důchod zamítají. Ti sociální demokrati, co se všude ohánějí hesly, jak tvoří sociální stát. Faktem zůstává, že když mě v roce 1980 vyhnali z republiky, měl jsem odmakáno jedenáct let. Nutnost je třicet. Měl bych mít nárok na třetinu, zamítli mi to. Manželka chodí do práce, já si stále přivydělávám manuální prací v Rakousku. Uměl jsem si tam poradit. Prodával jsem hudebniny, dělal tesaře... Tak takové jsou Skalákovy starosti v roce 2017. Ale nebrečím a nestěžuju si.

Nemáte nárok na rakouský důchod?
Pracoval jsem příležitostně sám na sebe. Platil jsem si jen nejzákladnější pojištění, nikdy jsem ale nebyl na rakouské podpoře či dávkách, nikdy jsem od státu nic nechtěl. Těch lidí je pár, co znám, že nemají nárok na žádný důchod. Prošvihli jsme to. Kdybychom zůstali tady, šli bychom do kriminálu. V Česku mi neuznali ani vazbu. V roce 1978 jsem byl ob víkend ve vazbě, ale to jsou věci, které se nám do výpočtu nezapočítávají.

Byl jste jeden z mála, kdo přišel otevřeně sdělit svůj nesouhlas s politikou prezidenta Miloše Zemana při jeho loňské návštěvě Vysočiny - na mítink v sousedním Martínkově (více o konfliktu s prezidentem čtěte zde). Není nic, co byste schvaloval na jeho politice? Přece lidé nejsou jen špatní...
Já bych ho ocenil, kdyby odešel z funkce a stal se z něj opět důchodce na Vysočině, jako jsem třeba já. Možná by se mu to líbilo. Jenže on potřebuje mít tu moc nad lidmi, rozhodovat. Nevidím na něm nic pozitivního za posledních hodně let. Všechno, co dělá, dělá špatně. Jde to dělat líp a jinak. Jsou věci, za které bych ho poslal do kriminálu.

Miroslav Skalák Skalický, disident a představitel tuzemského undergroundu,...

Až tak?
Ano. Vidím tam vlastizradu, lezení do zadku jak Číně, tak Putinovu Rusku. Jsme přece členové Evropské unie a NATO, za což jsem vděčný. I když se mi na tom hromada věcí nelíbí. Ale prezident by se měl chovat a reprezentovat Českou republiku, jak se sluší a patří.

Prezident Zeman argumentuje velkým čínským trhem, spolupráce nám může přinést ekonomickou prosperitu. A v jiných evropských státech taky vítají čínské delegace. Je to partner, se kterým se mluví...
Myslím, že s těmi investicemi to není tak horké. Každý chce obchodovat s Čínou, ale osobně vidím na bratříčkování jen to, že Číňani u nás chtějí kupovat nejzajímavější firmy, vyrabovat je a výměnou nabízejí zboží, které je šmejd vedle šmejdu. Daleko horší je ale skutečnost, jak se Číňani chovají doma sami k sobě. Většina z nich si toho jejich komunistického kapitalismu neužívá. K práci využívají děti. To nemluvím o haldě politických vězňů, trestech smrti. Nebo o obludném obchodu s lidskými orgány. Dokud se toto nevyřeší, já bych s nimi kšefty nedělal. Je to obchodování s ďáblem.

Koho byste si dokázal představit jako budoucího českého prezidenta?
V tom vidím velký problém. Když poslouchám hospodské debaty, vím, že vyhraje Zeman, pokud bude kandidovat. Havel, co se týče reprezentace ve světě, nasadil laťku tak vysoko, že nebude dlouho nikdo, kdo by se mu přiblížil. Padají jména lidí, kterým už je sedmdesát, a to nemá cenu. Z mladších mě napadá snad jen Šimon Pánek.

V Rakousku jste určitě vnímal dlouhou cestu za zvolením prezidenta, bylo to výjimečně sledované i u nás. Jak rakouské volby hodnotíte?
Bylo to napínavé kvůli jejich opakování. Jsem rád, že to dopadlo, jak to dopadlo. Fůra mých i dost dobrých kamarádů nakonec volila Norberta Hofera (poraženého kandidáta - pozn. redakce). Nebo dokonce vstoupili do té jeho příšerné partaje. Neuvědomují si, že jsou taky imigranti. A kdyby se dostal Hofer k veslu a došlo by na jeho fašistická hesla v praxi, byli by spolu s Maďary, Poláky a dalšími taky na řadě. Hofer, Heider, to je stejný materiál.

Pozorujete rozdíl mezi Rakušany a Čechy?
Když o něco jde, míří k volbám. Semknou se. Češi na to kašlou. V posledních dvou letech je rozdíl velmi patrný. Češi a celá vychcaná Visegrádská čtyřka mají k problému odpor. Přitom s tím Češi nemají žádné zkušenosti. Běžence nikdy neviděli, ale každej je hrozně chytrej.

Ale i v Rakousku jsou přece problémy, jak uprchlíky začlenit...
Není to tak hrozné. Jsou jich tam desítky tisíc rozdělených po penzionech. Netvrdím, že nejsou problémy, ale jde to. Denně je vídám a opravdu se nebojím. Nevytvářejí se tam naštěstí ghetta jako v Bruselu nebo ve Francii, to je zásadní. V Česku jsme těch pár lidí, co se u nás objevili, strčili za dráty, okradli o mobily a poslední peníze.

U nás lidé argumentují, že nemáme peníze pro samoživitelky a bezdomovce, proto jim přijde podivné platit uprchlíkům...
Ale jsou na to fondy z EU, v Rakousku je 150 eur na každého uprchlíka na měsíc. Problém je, že dokud nemají vyřízené papíry, nemůžou pracovat. Češi jsou pokrytci, to je celé. Navíc jsem přesvědčený, a nahrává mi v tom zkušenost s uprchlíky muslimy, kteří utekli při válce v Jugoslávii, že se ti lidé většinou po válce vrátí domů. Jako to udělali obyvatelé Jugoslávie, kterých počátkem 90. let uteklo obrovské množství i do Rakouska.

Jaký bude váš nadcházející rok?
Do Rakouska budu jezdit co nejmíň, plánuju doma pár zajímavých akcí. Omezujeme pronájem mlýna na technopárty, takže se uklidnila situace ve vztahu k okolí. A budou přednášky, promítání, vím, že jedné se zúčastní například Martin C. Putna.

Uplynulo pět let od úmrtí Václava Havla a Ivana Martina Jirouse, vašich přátel. Změnilo se za tu dobu něco?
Změnilo. Přituhuje. Omezují se práva a svobody lidem. Je to pomalé a nenápadné, ale je. I když pořád tvrdím, že jako národ žijeme v nejlepší době a máme se, jak jsme se nikdy neměli. Vím z okruhu svých známých, že se rozhlížejí, přemýšlejí nad vystěhováním na Západ nebo do civilizovanějších zemí. Myslí na své děti. Mají předtuchu. Já se tomu směju, ale oni jsou pesimisti. Nejvíc je štve přiklánění Česka k Rusku.

Ještě na jaře skoro nikdo nevěřil, že bude Donald Trump americkým prezidentem...
No, věřil tomu náš pan prezident. Sleduju to spíš okrajově. Ale můj názor je, že tito lidé nemají v politice co dělat. Ať je to Trump, nebo Babiš. Ať si mají a užívají své peníze, ale neměli by mít možnost mačkat na knoflíky od jaderných zbraní nebo vlastnit média. U Trumpa si myslím, že rozvířená situace se časem uklidní. Trochu se ale bojím jedné věci.

Které?
Zmínil, že USA přestanou platit a podporovat NATO, aby se staralo o ty evropské státy, které nejsou ochotné se na tom podílet. Navíc se tyto státy dokonce přiklánějí k Putinovi. Týká se to i nás. Myslím, že Trumpa jeho poradci trochu zkrotí. Ale byl by to pro nás docela průšvih, protože NATO je pro mě velká jistota. Ukrajina není zas tak daleko a Putin má všelijaké choutky. Trump je veliká „huba“, ale uvidíme. Třeba to nakonec nebude tak zlé.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.