Pro koho je podle vás určená školka a škola pro psy?
Kdo chce mít psa ovladatelného, aby nedělal problémy sobě a okolí, tak by tuto službu využívat měl. Tím však nemyslím ty, kteří si psa umí vycvičit sami. Každý pes by měl mít základní výcvik, a ač si to někteří lidé nemyslí, platí to i pro malá plemena. I malý pes potřebuje disciplínu, umět základní věci jako přivolání, sedni, lehni, chůzi u nohy a na povel zůstat na místě.
Pavel Kolařík
|
Donesli vám někdy příliš malé, například pět týdnů staré štěně?
Pětitýdenní štěně by neměl nikdo člověku dát, to se mi ještě nestalo. Optimální doba pro odběr štěňátka je sedm osm týdnů. Do té doby potřebuje společnost matky a sourozenců, aby se v základních věcech vyvíjel, jak má.
Kdy začínáte základní výcvik?
Základní výcvik učím už od štěněte. Ale u takto mladých psů se člověk spíše zaměřuje na to, aby se socializovali ve společnosti ostatních a nebáli se rušivých elementů. Je potřeba výcvik provádět hrou, takže házím aport a podobně. Taky je třeba u psa vybudovat závislost na majiteli. Obecně ale větší výcvik u štěňat nemá cenu, to by se připravila o „štěněcí“ období.
Jak probíhá výcvik?
Ve školce cvičíme v přítomnosti majitele. Pejska necháme, aby se seznámil s ostatními. Jde o to, aby se jich nebál, anebo naopak nezapomněl na všechno a neletěl za jiným psem. Pak probíhá nácvik hrou, děláme disciplíny, které bude postupem času potřebovat. Hlavně přivolání, chůzi u nohy a odložení na místě.
Jak starý pes může chodit k vám do školky?
Optimální věk je kolem čtyř měsíců. Horní hranice může být i dva tři roky. To když má někdo psa z útulku. Protože i toho potřebuje zkultivovat, aby poslouchal. Vycvičit se dá i starší pes, i když to dá více práce, protože má zažité návyky. A vy ho musíte přesvědčit, že ty nejsou extra dobré. Většinou se motivuje pamlsky nebo aporty, pokud je na ně naučený a aportování ho baví. Jinak cvičíme po lekcích, jedna má necelou hodinu. Většinu času se jde procházkou, chvilku se trénuje přivolání, chůze u nohy, sedni, lehni, vstaň, zájem o aport.
Co psi zvládají nejhůře a co naopak nejlépe?
Nejhůře odložení na delší dobu. A naopak nejlépe při vybudování zájmu třeba aportování. Ale záleží na každém pejskovi, protože každý je jiný.
Jaké plemeno vám lidé vodí nejčastěji?
Všechny možné pejsky, spíš se ale jedná o větší plemena, u nichž je výcvik potřeba přece jen víc. Protože malé zvíře, když jsou s ním problémy, odnesete v náruči. Velkého psa nikoliv, toho jde hůře zvládnout fyzicky, obzvlášť v dospělosti. A pak je problém v tom, že lidé v okolí se ho třeba bojí. Když přiběhne malý jezevčík, tak se ho nebudete bát tolik, jako když k vám přiběhne třeba doga.
Vzpomenete si na nějaký váš „pejskařský“ úspěch?
Měl jsem kdysi na cvičení šestiletého dobrmana, který majitelům utíkal. Zjistil jsem, že reaguje na odepnutí z vodítka. Cítil se volný, věděl, že na něj pán nemá, tak utíkal. Tak jsme ho nechali běhat s vodítkem na obojku. Pak se zkrátilo, takže se nechalo v podstatě viset na obojku. A od té doby ten pes poslouchal a problémy s utíkáním přestaly.
Dobrman je snadno cvičitelné plemeno a práce s ním je jednoduchá?
To je velký omyl. U dobrmana je nejkritičtější jeho obrovský temperament, patří ke složitěji cvičitelným plemenům. Potřebuje hodně pohybu. Výcvik mít musí, abyste ho motivovala správným směrem a aby se fyzicky utahal.
Jaké rasy jsou na výcvik nejvhodnější?
Osobně si myslím, že nejlepší na cvičení jsou labradoři, retrívři, němečtí nebo belgičtí ovčáci.
Vy sám máte psy?
Máme doma tři, německého ovčáka, rotvajlera a nyní i dcery jorkšíráčka, protože šla pracovat do Prahy. Já jsem byl vždycky pro služební plemena. Začínal jsem s německými ovčáky, to je moje srdeční záležitost. Rotvajlerku mi dala paní pohlídat a nepřihlásila se o ni. Ale říkala, že kdyby ji neudala, tak by ji pravděpodobně dala utratit. Tak jsme nad tím, že si ji nevyzvedla, mávli rukou a nechali jsme si ji. A jorkšírek? Toho si dcera vybrala za maturitu. Tak jsme jí ho koupili. K pejskům máme vztah celá rodina, to člověk musí mít.
Jaké chyby dělají majitelé psů nejčastěji?
Nejčastěji podlehnou předčasné iluzi, že pes všechno umí a nepotřebuje cvičit. U štěněte je větší fixace na majitele, protože se bojí a v majiteli vidí jistotu. Jenže pak přijde, jak já říkám, psí puberta a poslouchat přestane. Více než pán, kterého má k dispozici neustále, ho začne zajímat srna, zajíc a další. Takže je potřeba neustále cvičit, aby nezvlčel.
Kdy je pes v pubertě?
Záleží na plemeni, ale obecně se dá říci kolem osmého devátého měsíce. Není to fyzická, ale spíše psychická záležitost, že se pes víc osamostatní a není na páníčkovi venku tak závislý.
Kousl vás už pes při výcviku?
Jednou se nám tady pejsci pustili do sebe, když jsem je odtrhával, jeden mě kousl do nohy. Dřív jsem byl kousnutý v rámci výcviku, když jsem dělal figuranta a pes se trefil do místa, které v rukávu už bylo vykousané. Jindy mě zase pes škrábl na nose. To jsou běžné záležitosti, které každý pejskař asi zažil.
Agility, tedy něco jako sport podobný koňskému parkúru, se psy necvičíte?
Dělám základní nebo služební výcvik. Na agility musíte mít náročnější vybavení. Ale v Havlíčkově Brodě jsou závodníci, kteří mají v agility velké renomé, celorepublikové i mezinárodní.
Kolik lidí nyní navštěvuje vaši psí školku?
V současné době nás pravidelně navštěvuje deset lidí. Když dosáhnou u svých psů určitého výcviku, tak končí a nastupují menší pejsci. Také mám službu, že když někdo nemá zájem cvičit psa nebo nemůže, tak ho dá přibližně na jeden a půl měsíce sem. První týden dochází k seznamování, chodí se na procházky a poslední týden se věnuje tomu, že za ním majitel dojíždí. Ten si ho totiž převezme už vycvičeného, ale také se naučí, jak mu dávat povely, aby pes poslouchal i jeho.
Jak dlouho se této činnosti věnujete?
Psům se věnuji kolem třiceti let. Cvičení psů dělám zhruba od roku 1993.
Jakou službu lidé nejčastěji preferují?
Během celého roku navštěvují psí školu. V létě nejvíce jde hotel pro psy. Ten nechci dělat ve velkém, aby každý pes měl pocit, že je tady jako doma. Je fakt, že některé psy už tu známe velmi dobře. Ty, co jsou zvyklí být doma, tak je doma máme. A některé venku s tím, že psi bývají venku vypuštění, když se cokoli dělá na zahradě. Absolvujeme s nimi také denně čtyři až pět procházek.
Na jak dlouho nejčastěji lidé odloží svého psa do hotelu?
Většinou na týden až deset dní. Máme tady třeba jednoho jezevčíka, u kterého paní nechce, aby byl sám, když je v práci. Tak ho sem pravidelně už přes rok vozí. V úterý ho přiveze a ve čtvrtek si ho bere zpátky. O tom říkám, že je napůl náš. Předtím jsme tu měli zlatého retrívra jedné starší paní, která měla problémy, byla na endoprotéze na jednu a poté i na druhou nohu. Jejího pejska jsme tu měli asi 15 měsíců v kuse, o tom jsem říkal, že je na tři čtvrtě náš. Ale bohužel už byl starý, takže tu nakonec také na stáří zemřel.
To člověka musí dojmout?
To vždycky obrečíte. Nevýhoda je délka věku u psů, 13 let je průměrný věk psa většího a menšího o rok dva delší. Takže ke smutnému loučení vždy dojde, s tím člověk musí počítat, ale nemyslet na to. Radosti s pejskem mu to mnohonásobně vynahradí.
Co říkáte na pořizování pejsků jako dárků k narozeninám nebo Vánocům?
Po Novém roce bývají dost plné útulky. Na začátku to vypadá, že se štěňátkem si jen pohrajete. Ale vy se mu musíte věnovat, musíte s ním jít ven, když fouká vítr, prší a podobně. Pak spadnou ty růžové brýle a není to to pravé ořechové. Každý by si to měl pořádně promyslet, protože se zhruba na třináct roků k něčemu zavazuje. A musí si zjistit, jestli na psa bude mít čas. Když ráno odejdete a pozdě večer přijdete, tak to není zrovna ideální soužití. I když se dá udělat psí záchod. Ono stačí, když je rodina, kdy přijdou v jednu, ve dvě odpoledne děti a mohou pejska vyvenčit. Nebo pokud má někdo práci, kam si ho může brát s sebou a mezitím ho vyvenčit. To taky jde. My si psa pořídili, až když jsme si postavili kotec a mohli jsme ho mít venku. Do bytovky bych ho skoro litoval, takže tam jsme psa neměli.
A co si myslíte o chovu velkého psa v paneláku?
Je vcelku jedno, jestli je pes velký nebo malý. Malý jen zabere méně místa. S velkým se musí počítat, že má určité nároky na prostor. Ven s ním musíte dojít, ať je velký, nebo malý. A režim v bytě se mu podřizuje také stejně. Je také jasné, že pokud je to větší pes sportovnějšího plemene, potřebuje více pohybu než ten drobnější.
