Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na seznamu radikála Bartoše jsem se taky našel, říká dramatik Goldflam

  8:52aktualizováno  8:52
Herec a dramatik Arnošt Goldflam změnil svoje plány. Původně měla mít už na jaře světovou premiéru jeho nová hra Ach ti Hilsnerové. Jejím podnětem byly události, které nastaly po vraždě devatenáctileté Anežky Hrůzové roku 1899 v Polné. Všechno je ale nakonec jinak.

Arnošt Goldflam | foto:  Jan Zatorsky, MAFRA

Už dlouhé roky se Arnošt Goldflam zajímá o to, co se stalo téměř před 117 lety v Polné a co poté následovalo. O hilsneriádě už přečetl několik knih a řadu dalších textů. Téma antisemitismu letos znovu vnese i do své divadelní práce.

Liberecké divadlo F. X. Šaldy teď v lednu oznámilo, že na konci dubna tam bude mít světovou premiéru vaše hra Ach ti Hilsnerové. Proč jste se do tohoto tématu pustil?
Musím vás upozornit, že tomu tak už není. Vlastně je to jinak, přeložilo se to. V prosinci zemřel umělecký šéf liberecké činohry Ivan Rajmont a místo něj přichází nový šéf. Já jsem byl také nemocen, a tak se věci maličko mění. Odložilo se to i z technických důvodů a také proto, že bych na tom textu ještě rád něco udělal. Uvede se to v letošním pozdním podzimu. Navíc jsem nakonec napsal úplně jinou hru, která se sice dotýká tématu antisemitismu, ale přímo o Hilsnerově případu nepojednává.

Arnošt Goldflam

  • Režisér, herec a dramatik se narodil v roce 1946. Sotva se naučil číst, stal se vášnivým čtenářem. Čítal jednu až dvě knihy denně bez výběru. „Také jsem nadšeně kreslil vše, co jsem viděl a hlavně četl. Myslím, že jsem byl i družným hochem, pokud byla příležitost přijít mezi děti, také jsem rád sportoval, bez velkých výsledků, ovšem,“ zavzpomínal před časem.
  • Vystudoval činoherní režii na JAMU. Působil v HaDivadle a později i na dalších scénách. Vyšlo mu již několik knih her, povídek a pohádek, dostal též ocenění Magnesia Litera 2005 za nejlepší dětskou knihu.
  • Hrál například ve filmech Lotrando a Zubejda, Dědictví aneb Kurvahošigutntág či Něžný barbar.

Takže bude mít i jiný název?
Ano, bude se to patrně jmenovat jenom Achich.

A proč jste ten původní záměr opustil?
Původně jsem si myslel, že z toho vyjdu hodně. Víc, než jsem nakonec vyšel. Ve finále jsem se tím však nechal jen inspirovat. Impulz k tomu, abych se do toho pustil jinak, byl i ten, že pan Václav Šašek napsal o Hilsnerově aféře dvoudílnou televizní inscenaci.

Máte pravdu, ta má nyní předpremiéru v Polné.
Ano. Tak historicky věrohodně jako pan Šašek bych to já neudělal. Já to ani nemám moc rád, abych pracoval s historickou tematikou tak, aby odrážela realitu. Asi ani neumím napsat pořádnou historickou hru. Já radši píšu vymyšlené věci.

A hra Achich už je hotová?
V podstatě ano. Dokonce jsou částečně hotové dvě hry, poněvadž jsem napsal jednu a pak jsem ještě napsal jinou, na podobné téma. Takže všecko bude jinak.

S jihlavským Horáckým divadlem jste ještě nikdy nespolupracoval. Neschyluje se k něčemu?
Ono to většinou musí vyjít z toho divadla. Tedy pokud by měli zájem uvést nějakou moji hru. To já nemůžu iniciovat.

Vy jste se o polenský případ Anežky Hrůzové a Leopolda Hilsnera zajímal podrobněji?
Léta to sleduju. Přečetl jsem k tomu mnohé. Třeba knížky Jiřího Kovtuna a Bohumila Černého. Něco ještě i v samizdatu. Četl jsem i nějaké německé publikace. A v roce 1967 nebo 1968 byl výborný článek v Literárkách od Bohumila Hrabala, který tento případ rozebíral. Já už jsem jednou podobnou věc dramatizoval podle románu Správkař od spisovatele Bernarda Malamuda. Je to velmi silný příběh inspirovaný Bejlisovou aférou v Rusku, což byl podobný případ jako Hilsner. Byla z toho pěkná inscenace u Bezručů v Ostravě, v režii Martina Františáka.

Byl jste se někdy v Polné podívat na těch místech spojených s hilsneriádou?
Nebyl. Víc bych se tam asi nedověděl.

Proč podle vás ten případ stále láká některé lidi, že se fotí na místě vraždy, nechávají tam různé vzkazy? Jako naposledy třeba šéf ultrapravicové Národní demokracie Adam B. Bartoš, jejž pak policie obvinila kvůli protižidovskému textu za hanobení národa, rasy a podněcování k nenávisti.
Já to vím. Tady je latentní antisemitismus a xenofobie. Bartoš vydává i seznamy Židů, taky jsem se tam našel. Láká i to, že součástí legendy je, že došlo k záhadné vraždě. Pro některé lidi je pikantní to, do čeho nevidí. Taky je atraktivní fakt, že někteří lidi se liší. Přitahuje je to. Taky zdánlivá tajná společenství, co kují pikle. To je a bude vždycky atraktivní. Když si vzpomeneme na první republiku, na Huga Hasse i Karla Poláčka, tak tam částečně docházelo až k jakési asimilaci, k splynutí. Nicméně pak přišel Hitler, druhá světová válka, čeští antisemité, nacionalisté a všechno se zase vrátilo zpátky.

Když pomineme ten Bartošův seznam, otírá se o vás někdy někdo kvůli tomu, že jste z židovské rodiny?
Ale jo, to je folklor, to se stává.

Berete to s nadhledem?
No tak co já můžu s tím dělat? Oni to většinou člověku neřeknou přímo. Ale znám to dobře.

Nakonec ještě malou odbočku. Jednou jste napsal, že váš tatínek inženýr Otto Goldflam měl osm sourozenců, kteří vesměs i se svými rodinami zahynuli za války v koncentračních táborech. Váš otec a několik jeho bratrů však válku přežili. Byli vypravení takzvaným Nisko transportem do koncentračního tábora v Polsku, pak zahnáni přes hranice do tehdejšího Sovětského svazu a tam posléze zařazeni do československé jednotky pod velením generála Ludvíka Svobody. Ten se narodil na Vysočině, třicet kilometrů od Polné, v Hroznatíně. Jak tatínek na Svobodu vzpomínal?
On to byl kuriózní příběh. V té jednotce byli čtyři bratři Goldflamové. Tolik bratrů z jiné rodiny tam nebylo. Druhá věc je, že můj tata byl přímo podřízen Otakaru Jarošovi, jak jsou dnes po něm pojmenované ulice. Na samotného Svobodu nevzpomínal špatně. Říkal, že byl možná trošku moc autoritativní. Taky malinko musel podléhat sovětským impulzům. Tata říkal, že na Sokolovu nebo v dukelské operaci se moc nemohli ani bránit. Nahnali je tam jako předvoj. Ale přežil to, naštěstí.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Klokana tuláka Kukiho se podařilo odchytit nedaleko Jihlavy.
Klokaního tuláka odchytili po čtvrt roce, ze Šumperska doskákal k Jihlavě

Před třemi měsíci utekl majiteli na Šumpersku a postupně doskákal až na Vysočinu. Teď klokana Kukiho odchytila jihlavská městská policie ve spolupráci s hasiči...  celý článek

Střet osobního auta a vlaku na Znojemsku má tragické následky. Na místě zemřeli...
Dva dospělí zemřeli po střetu auta s vlakem, dívka bojuje o život

Tragická nehoda zastavila odpoledne provoz na trati v obci Olbramkostel na Znojemsku. Dva dospělí pasažéři z osobního auta, které vjelo před vlak, zemřeli na...  celý článek

Šimon Mareček patří k největším talentům českého orientačního běhu, což...
Zvítězily geny. Orientační běh ochutnával talent z Vysočiny už v kočárku

Studuje sportovní gymnázium v Novém Městě na Moravě, přičemž nejvíc ho baví tělocvik a zeměpis. A není divu. Letos patnáctiletý rodák z Nového Města na Moravě...  celý článek

Jsem těhotná a partner mi zahnul. Přesto zůstávám
Jsem těhotná a partner mi zahnul. Přesto zůstávám

Jak se jiné ženy postavily k nevěře a co jim pomohlo.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.