Pořádný kámen ze srdce spadl Elišce Kubíkové, ředitelce jihlavské zoologické zahrady, po otevření Tropického pavilonu. Po čtyřech letech bourání, budování, zabydlování nových pavilonů a stěhování zvířat je projekt Zoo pěti kontinentů konečně završen. Přesto však vedení zahrady přiznává, že areál, do něhož si každý rok najdou cestu statisíce návštěvníků, má své rezervy.
Otevřením Tropického pavilonu se završil projekt Zoo pěti kontinentů. Vzpomenete si ještě, kdy jste s nápadem poprvé přišla a co bylo tím prvním impulzem?
V době mého nástupu do ředitelské pozice byl rozestavěný hlavní vstupní objekt do zoo. Krásný, ale za ním byla pouze cesta, pustý sad a nespokojení návštěvníci. Často jsem probírala situaci s vedením města a požadavky zoologické zahrady byly zařazeny do příslušného seznamu. Bylo jasné, že nejúčinnější pomocí by byla dotace z „evropských peněz“. V roce 2009 se skutečně objevil možný zdroj financování z ROP Jihovýchod a magistrát města zareagoval velmi pružně. Přišel telefonát, ve kterém zazněl dotaz a současně úkol - jak bych naložila s částkou zhruba 150 milionů. V danou chvíli mě mírně paralyzoval, neboť moje představy o řešení se do té doby odvíjely v úplně jiných dimenzích, ale vzápětí se začaly v hlavě rodit varianty řešení.
Nechala jste se inspirovat v jiných zoologických zahradách?
Navštívila jsem několik zahrad, které mě svým pojetím oslovily, ale naše situace byla velmi specifická. Byla zde původní část zoo a v ní byl na tom technicky nejhůř největší pavilon - Exotárium. Co si však počít s jeho obyvateli? Tak vznikla myšlenka přesunout stávající zvířata do nových objektů a jako nejlogičtější se nabízelo zoogeografické členění. Vše vlastně vznikalo z logiky věci. Vhodné místo pro náš stěžejní druh, gibony, bylo obsazeno klokany a papoušky. To mohl řešit celek Austrálie. A co africké opice? Ty by přichýlil objekt navazující na již dříve zamýšlenou africkou část. No a co s plazy? Byla by škoda nepokračovat v této specializaci. Plazi by mohli zůstat na místě, ovšem v novém pavilonu... Určitou inspirací z hlediska členění vnitřního prostoru pro tropický pavilon byl čerstvý vjem z návštěvy zoo v Hamburku. Idea tropické řeky vznikla v diskusi s kolegou ošetřovatelem, nadšeným akvaristou. Stěžejní byla i potřeba nabídnout našim krokodýlům důstojnější životní prostor.
Prosazoval a rodil se ten projekt těžko? Jaké byly první reakce na magistrátu?
Nad očekávání příznivé. Tenkrát se ještě zdálo, že čerpání evropských dotací není tak komplikované. Vedení města si bylo vědomé, že je to velká šance, jinak by dobudování zoo bylo velmi zdlouhavé. Když jsem poprvé představila koncepci, rada města reagovala velmi vstřícně. Po delší době schvalování a výběrových řízení zbyla však poměrně krátká doba na projektové práce a v této fázi už byla situace pro zoo obtížnější.
S odstupem pár let od otevření prvních pavilonů - udělala byste něco jinak? Podařilo se vše tak, jak jste si plánovala?
Se samotnou koncepcí nemám nejmenší problém. Kdybych tento úkol dostala dnes, nic zásadního bych neměnila. Jednotlivé celky mají charakter podle našich představ, změnila bych spíše některé technické detaily související s praktičností či odolností. Přiznávám, že ze začátku jsem měla určitý problém přijmout řešení tropického pavilonu, který byl na mé gusto snad až příliš velkorysý. Na druhou stranu, když dnes vidím, jak krásná a působivá tato expozice je, tak jsem tomu ráda.
Který z pavilonů vám nejvíce přirostl k srdci?
K srdci mi asi nejvíc přirostla Australská farma. Možná právě proto, že vyvolává tak rozporuplné reakce. Tato expozice nejenže odpovídá moderním trendům prezentace zvířat, ale má i svůj příběh. Její podoba je jedinečná, výběhy prostorné, z hlediska druhové skladby kombinované, architektura originální. Přiznávám, že inspirací byl pro mě trochu i velkofilm Austrálie a na terase naší farmy jako bych viděla Nicole Kidman. Krátce předtím jsem absolvovala návštěvu Austrálie a toužila jsem kousek té atmosféry přenést sem k nám. Podobně tomu ovšem bylo i u ostatních celků, ať už se jedná o Afriku, či Asii, kde se ještě ve větší míře podařilo napodobit přirozené biotopy zvířat.
Jakým směrem by se dál mohla jihlavská zoo rozvíjet?
Nyní je zahrada takřka kompletní. Doufám, že příští roky už budou klidnější. Ono ani nelze jinak, byla to velká investice. Jsme příspěvkovou organizací města a to má i další potřeby a priority. Zoo rozhodně nechce expandovat donekonečna. Z větších akcí to bude dokončení výběhu pro vlky a pak bychom se věnovali spíše drobnějším záležitostem.
Takže půjde o běžnou údržbu?
Chtěli bychom zlepšit návštěvnický servis, věnovat se objektům s občerstvením, rozšířit toalety. Na své dokončení čeká lesní stezka a údolí včel. Pozornost si zaslouží i objekt zázemí pro zvířata. Konečně snad bude čas dokončit informační systém. Jednou bude potřeba provést renovaci zastaralého výběhu pekari v centru zoo, dožívá budova stáje hrošíků. Je to prostě tak, že žádná zoo není nikdy hotová. Cítím, že je i naší povinností připojit se i ke snahám o záchranu druhů v místě jejich původního výskytu. Vše však směřuje k tomu, aby v jihlavské zoo byla spokojená zvířata i lidé, vůbec mi nevadí, když se naše zoo označuje jako „zážitková“.
V souvislosti s dalším možným rozvojem zahrady se hovoří o sousedících pozemcích Modety. Jaká je vaše představa?
Moji představu o využití objektu továrny Modeta jsem prezentovala mnohokrát na různých úrovních. Co jihlavské zoo momentálně chybí nejvíc, je stravovací zařízení ve smyslu větší, možná samoobslužné restaurace. Aby byl zajištěn celoroční provoz, bylo by vhodné propojit stravovací zařízení s ubytovacím. Pak by ovšem získal opodstatnění i větší, řekněme kongresový sál. To vše třeba i nezávisle na zoo. V objektu by se jistě našlo místo pro rozšíření stávajících parkovacích míst. Atraktivitu by zvýšila zajímavá expozice zvířat, která by mohla být propojena s pozemky kolem samotné budovy. Začlenění důstojné prodejny suvenýrů by bylo rovněž vhodné. Jistě bychom přivítali možnost rozšířit zázemí zoo. Jednalo by se nejspíš o krmivářský provoz. Přemístění kanceláří, šaten či skladu by bylo rovněž žádoucí. Svého času jsem uvažovala o využití objektu pro aktivity IQ parku, ale myslím, že našemu městu by prospělo něco jiného. Mám na mysli vytvořit expozici historie textilního průmyslu, a to i s ohledem na fakt, že tento objekt je s ní zjevně spjat.
