Jedním ze současných jednatelů společnosti Modeta Style je třiapadesátiletý Alexandr Rauscher.
Kolik má nyní firma Modeta Style zaměstnanců?
Dlouhodobě je to kolem sta lidí. S náborem je to někdy komplikovanější, než se zdá. Chybí „dorost“, to vám ale asi řeknou ve více firmách, nejen v těch textilních. Není jednoduché sehnat zaměstnance na odbornou práci.
Alexandr Rauscher
|
Jak se podniku daří po ekonomické stránce?
Stávající výrobní program je rentabilní. Loni došlo k mírnému nárůstu výroby v segmentu sportovního ošacení.
Tržby Modety Style se pohybují pořád tak kolem 30 milionů korun ročně?
Ano, jsou stabilní. Máme hodně vývozů, proto jsme se trochu báli kurzových rozdílů. Ale udržujeme vyrovnanou bilanci příjmů a výdajů v eurech, což je výhodou. Nemusíme se tudíž zajišťovat finančními operacemi a případný posun kurzu koruny by nás neměl tak ohrožovat.
Kam nejvíc vyvážíte?
Do Německa, odkud jsou naši největší partneři. Ale zčásti i do jiných zemí - do Austrálie, Nizozemí nebo Anglie.
Ale stejně, největší podíl zboží asi končí tady na českém trhu.
Ano. Dodáváme jak do jednotlivých obchodů, tak i do řetězců.
Areál Modety se nachází v těsném sousedství zoo. Od zimy patří městu Jihlava, které ho od vás odkoupilo. Jakou změnu to přináší pro vás jako firmu?
Dlouhodobě jsme uvažovali o tom, že bychom chtěli podnikat jinde než v takto velkém areálu. Je vidět, že kdysi byl stavěný na trojnásobek zaměstnanců - není v současné době ekonomický. Uvažovali jsme o prodeji a bylo několik zájemců. Nakonec areál odkoupilo město.
A už v této souvislosti došlo i na nějaké přesuny nebo prostorové změny v areálu?
V každém případě jsme uzavřeli dlouhodobou nájemní smlouvu, která předpokládá, že tu budeme po dobu pěti let. Pro nás je s tím spojené to, že postupně uvolňujeme východní křídlo pro potřeby města jako nového majitele. Náš kompletní výrobní provoz zůstává v hlavní tovární budově.
Nějaké plány s areálem už město má?
Uvolňování východní části areálu probíhá postupně, proto ještě město nemůže mít reálnou představu pro jeho využití. V těchto dnech bude další schůzka ohledně možné využitelnosti. Byli tu už i mladí architekti, kteří mají pro město zpracovat nový architektonický návrh. Přimlouval bych se, aby zůstal zachován tento industriální charakter staveb - ponechat hlavní část tovární budovy i dominantní komín, obnovit původní omítky se šambránami a atikami.
Dovedete si představit, že byste jako výrobci plavek a sportovního oblečení v tomto areálu vedle zoo byli dál, nebo spíš uvažujete o stavbě výrobní haly na zelené louce?
Je to otázka. Jak už jsem uvedl, máme s městem podepsanou dlouhodobou nájemní smlouvu s další opcí. Nevíme samozřejmě, co za pět let bude, ale asi bychom se prodloužení smlouvy nebránili. Zrovna tak si však dokážeme představit přesun výroby v rámci Jihlavy, pravděpodobně do průmyslové zóny. S určitostí chceme zachovat současnou výrobu, jsme zdravá firma a po naší odbornosti je velká poptávka z celé Evropy.
Město zvažuje volnočasové využití areálu pro zoo. Je doba, kdy lze získávat evropské dotace na takové záměry...
Dotačních programů je několik. Dokonce i my jsme na finanční podporu mohli dosáhnout. Jedním investorem nám byl nabízen grantový program na malé zoo. Teoreticky zde tedy mohla vzniknout i soukromá zoo a mohla žít v synergii a těžit ze sousední velké zoologické zahrady.
Nějaké zásadní investice do tohoto areálu v současnosti nejsou potřeba?
Ne. Areál je průběžně udržován, drží se v dobré kondici. Z našeho pohledu - Modety Style - počítáme s investicemi do technologií a šicích strojů. Tam investovat do budoucna budeme.
Díval jsem se do vašeho aktuálního katalogu výrobků a zaznamenal v něm i materiál Darwin. Ten má co do činění s přírodovědcem a zakladatelem evoluční biologie Charlesem Darwinem? Co to je za látku?
První inovace v našem oboru vždy směřují do sportovních a závodních plavek. Jednou z funkcí sportovních plavek, byť se to nezdá, je jejich trvanlivost. Chlor a další chemické látky, které jsou používány v bazénech, plavky poměrně rychle poškozují. Proto se snažíme dodávat na trh výrobky s prodlouženou trvanlivostí. Darwin představuje díky použité technologii semikrystalického polymerového vlákna PBT (polybutylentereftalátu) vrcholnou generaci materiálů určených pro závodní plavání a vodní sporty.
Laboratoře na vývoj takových látek máte třeba i tady v Jihlavě? Nebo spolupracujete s nějakými firmami či univerzitami?
Všechna tato vlákna se většinou vyvíjí ve Spojených státech, ve velkých nadnárodních korporacích. Veškeré certifikované úplety z nich pak nakupujeme v západní Evropě přímo od výrobců. Naše vývojová dílna - modelárna - sleduje nejnovější trendy, které zapracuje do vzorových položek a ty se následně nabízejí obchodníkům.
Co se nyní v jihlavské firmě Modeta Style šije víc - plavky nebo sportovní oblečení?
Současný trend a vývoj naší produkce směřuje víc ke sportovnímu segmentu, který již výrobně převažuje nad plavkami a plážovým ošacením. Věnujeme se výrobkům pro sport, ale i na volnočasové aktivity jako fitness, outdoor nebo running. Sportovní segment ve světě prudce roste, proto neustále jeho nabídku rozšiřujeme.
V katalogu výrobků máte nyní mimo jiné námořnické retroplavky s delšími nohavicemi a ramínky. Ty se tady kdysi dělaly?
Takové typy plavek se v Jihlavě nikdy v minulosti nedělaly. Je to oblíbený a velice úspěšný model. Říkáme mu „Rozmarné léto“, protože trošku navazuje na stejnojmenný film, kde pan Hrušínský (v roli majitele říčních lázní Antonína Důry - pozn. red.) vystupoval v podobných plavkách. Asi nejvíc si lidé kupují tyto plavky na vodu. Na opalování asi ideální nejsou, protože dost zaberou tělo.
A pojďme ještě hlouběji do minulosti - konkrétně do roku 1900, kdy vaši továrnu v lesoparku Heulos koupila rodina Seidnerova. Jaká to byla éra?
Textilní průmysl byl za monarchie předním tahounem ekonomiky. Také nebyla globalizace, byl jiný typ podnikání. Všechny textilky se měly velice dobře. Dnes je to jiné, čelíme masovému dovozu především z Asie, kde je výroba podstatně levnější.
Pro koho Seidnerovi vyráběli?
Pro běžného spotřebitele - například rukavice, ponožky nebo spodní prádlo.
Co o jejich továrně na počátku 20. století říct?
Tehdejší výroba vypadala úplně jinak. V hlavní tovární budově byl provoz pletárny a barevny. V nízké budově za manipulačním dvorem se pak nacházela konírna. Toto území už má dnes v užívání sousední zoologická zahrada. Koňskými povozy tehdy rozváželi práci po malých obcích, kde dělnice doma na vlastní náklady sešívaly a dokončovaly jednotlivé díly výrobků. A obrátkou odevzdávaly předchozí hotovou práci. Náklady tak tehdejší továrník vlastně přenesl mimo svou režii. Byl to vlastně zajímavý model, jak zvýšit zisk.
A nějaké benefity pro zaměstnance Seidnerovi měli?
Ano. Tak, jak to dělal například i Tomáš Baťa. Seidnerovi měli například vlastní stravovací provoz. Dále třeba z přebytků tepla - páry, kterou používali pro výrobu - vytápěli skleník, v němž pěstovali zeleninu. A co mě nejvíc zaujalo - což jsem zjistil přes pamětníky - že u řeky Jihlávky, která dříve měla trochu jiný tvar, vznikla v její konkávní, vnější, části malá písečná pláž. A to tehdy fabrika neměla ještě nic společného s výrobou plavek! Tam továrník zaměstnancům umožňoval nedělní odpočinek.
Jenže druhá světová válka a pak znárodnění vše změnily...
Protože Seidnerovi byli židovského původu, tak se nad nimi před válkou začalo „smrákat“. V roce 1938 se měnil majitel továrny. Textilní produkce pokračovala i za války, ale tentokrát už pro vojenské účely. Stejně to měly i jiné firmy v protektorátu.
Po znárodnění se továrna stala součástí Pletařských závodů, což byl už národní podnik. Stejně jako jejich následovník - Modeta. Máte ve firemním archivu třeba katalogy z té doby nebo plakáty?
Skoro vůbec ne. Snažil jsem se už i v době privatizace dostat k takovým materiálům, ale bohužel jsem získal několik fotografií a to bylo všechno. Za minulého režimu se moc katalogy nedělaly, podniky tehdy řešily odbyt zboží přes velkoobchody nebo do ciziny přes Podnik zahraničního obchodu PZO. Pravděpodobně se ty katalogy nearchivovaly. Modeta si ale nechala v té době tisknout i hezké kalendáře, ty některé máme.
A můžete říct, který model plavek byl ten první, co se tady v Jihlavě vyráběl? A jaké barvy tehdy v 50. letech „letěly“?
To vůbec. Na to by si vzpomněl možná někdo, kdo tu byl kdysi zaměstnán. Já jsem přišel do společnosti až v roce 1992.
