Rozklížená stavební buňka působila odpuzujícím dojmem. Úředně vlastně vůbec neexistovala, přesto v ní žilo pět rozvětvených rodin. Byly tam věčně ucpané záchody, rozmlácená podlaha na chodbě, sršni pod střechou.
Chyběl přívod pitné vody. Obyvatelé tam topili v kamnech dřevem, které chodili sbírat do blízkého lesa. Nájem neplatili žádný.
Když zapršelo, proměnila se hlína před hlavním vstupem do buňky v bahniště.
Skupina Romů přišla do Mirošova v osmdesátých letech. Pracovali pro státní statek a žili na místním rozbitém zámku.
Když byla v roce 1986 památka srovnána se zemí, postavil stát jejím obyvatelům na přechodný čas buňku. Z přechodného času nakonec bylo více než čtvrt století.
Demolice na žádost potomků vlastníků zámku
K odstranění černé stavby dali před časem impuls potomci rodu Steinbachů, jimž byly vráceny pozemky, kde zámek stával. Už na své parcele rozpadající se buňku nechtěli.
„My jsme pak museli přes kraj zajišťovat přestěhování těch obyvatel. Stavbu jsme odstranili,“ uvedl Ludvík Lang, starosta Mirošova.
Při demolici pomáhali bývalí obyvatelé buňky, části stavby si pak vzali jako dřevo na zimu. Podle místních je teď spolužití v Mirošově na dobré úrovni.
Sociální pracovníci z jihlavské radnice pomáhali rodinám z Mirošova najít nové bydlení.
„Možnost získání jiného bydlení pro občany romské národnosti je vždy velice malá. Je problém získat místo na ubytovnách, neřkuli byt s klasickou nájemní smlouvou,“ uvedl Jiří Bína, šéf krajského odboru sociálních věcí.
Navíc k objektu v Mirošově byly nevyjasněné majetkové vztahy. Nešlo proto s určitostí říci, jestli by měl majitel obyvatelům zajistit náhradní bydlení a kdo vlastně byl ten vlastník.
„Jelikož obyvatelé dlouhodobě neplatili nájemné a nikdo to po nich ani nechtěl, nešlo hovořit ani o klasickém nájemním vztahu,“ dodal Bína.
Očekávali nové byty
Najít nové bydlení pro lidi z Mirošova nebylo snadné. Zvláště dvě rodiny s opuštěním objektu otálely.
„Sociální pracovníci přitom měli v rukou jen velmi málo motivačních prostředků. Někteří obyvatelé dokonce očekávali ‚dekrety‘ na nové byty výměnou za ty opouštěné,“ doplnil šéf krajského odboru.
Vznik ghetta po demolici zámku v Mirošově
|
Jedna z rodin pak získala za vydatné asistence sociálních pracovníků místo na nově otevřené ubytovně „rodinného typu“ v Jihlavě.
Některé mirošovské rodiny pomoc sociálního odboru odmítly a samy si našly nájemní bydlení v Jihlavě.
V jednom případě pomohli sociální pracovníci k rekonstrukci bytu, na níž se podíleli noví nájemníci. Jedna rodina zůstala v Mirošově.
„Jen se přestěhovali do jiného nájemního objektu obdobné či lehce vyšší kvality. Poslední menší rodina s opuštěním objektu v Mirošově dlouho otálela. Bylo jí domluveno místo v ubytovně na Březinkách. Rodina však v ubytovně vydržela měsíc a pak se odstěhovala k příbuzným v rámci města Jihlavy,“ dodal Jiří Bína. Podle něj se až na jednu rodinu všem ostatním výrazně zvýšila úroveň bydlení.
„Současně rodiny vstoupily do klasických nájemních vztahů, které je nutí více hospodařit s rodinnými prostředky. Tím došlo k jejich přiblížení se standardu běžné populace,“ dodal vedoucí sociálního odboru z hejtmanství.
Cesta z Havaje a Horního Kosova do centra Jihlavy
A podle Bíny už nyní nepatří mezi vyloučené lokality ani proslulá část Jihlavy Havaj a „Účko“ v Horním Kosově, kde žili především romští obyvatelé.
„Lidé se z těchto lokalit postupně odstěhovali zejména do centra města nebo do ubytoven, například na sídliště Březinky. V současné době není žádné místo v Jihlavě označováno jako sociálně vyloučená lokalita. Lze ale najít ubytovny, kde jsou koncentrovaní v nevyhovujících podmínkách lidé bez zaměstnání, s nízkou kvalifikací a s dlouhodobou závislostí na sociálních dávkách,“ dodal Bína.
Přestěhování lidí z ghett do centra města a na Březinky podle šéfa městské policie nezvýšilo kriminalitu na Masarykově náměstí a v jeho okolí.
„Máme ale telefonáty od lidí, kteří se na nás obracejí, že se cítí ohroženi,“ uvedl ředitel strážníků Jan Frenc.
Podle něj vyplynulo i z nedávného průzkumu, že se lidé kolem Masarykova náměstí necítí bezpečně. Frenc před časem vydal pokyn, že v centru musí být nonstop jedna hlídka. Strážníci už mají i kvalitnější kamery. Ředitel by uvítal i posílení počtu městských policistů, což mělo před volbami v programu několik politických stran.
S kolegyněmi do centra po setmění raději nechodíme
„To je všecko pěkné, ale já se v poslední době bojím po setmění na náměstí v Jihlavě nějak víc než dřív. A jak jsem mluvila s holkami v práci, tak to mají stejné. Raději si tam všechno snažíme zařídit už za světla,“ uvedla Jana Benešová.
Kraj i magistrát se snaží situaci zlepšit. Hejtmanství zajistilo financování terénních programů a nízkoprahových zařízení pro lidi ohrožené sociálním vyloučením z důvodu příslušnosti k romskému etniku. „Aktuální situaci pravidelně projednáváme s kolegy z dalších institucí,“ uzavřel Jiří Bína.
