Stavení na okraji zpustlého rozlehlého zemědělského dvora na Havlíčkobrodsku zřejmě zatím nemá naději na světlejší budoucnost.
„Statik mi dal už před patnácti lety posudek, že budova je nerekonstruovatelná, takže to optimisticky nevidím. Bylo by možné ji restaurovat, ale na to nemáme peníze,“ vyjádřil se berounský veterinář Jan Štefánek, který smilovský statek vlastní spolu se dvěma sourozenci.
S rozpadajícím se statkem zatím nemá v úmyslu nic dělat. Upřednostňoval by však demolici.
Do vlastnictví rodiny Štefánkových přešel dvůr za první republiky. Komunisté ho pak v roce 1951 zestátnili. Zpátky ke svým současným majitelům se pak vrátil až při restitucích v roce 1995. „Škoda, že nám dvůr nevrátili už v roce 1968, tehdy bychom s ním ještě mohli něco dělat,“ lituje Běla Skaláková, za svobodna Štefánková, která na smilovském statku vyrůstala do svých deseti let.
V ucházejícím stavu statek byl, dokud tam hospodařilo JZD
Smilov je součástí městyse Štoky. Tam však není záchranná akce pro Rösslerův rodný dům aktuální. „Přiznávám, že o něm nemám žádnou povědomost. Je to pro mne pole neorané,“ řekl starosta Štoků Pavel Královec.
Podle Josefa Rosického, který bydlí v sousedství smilovského statku, byla hlavní budova statku v ucházejícím stavu ještě na konci devadesátých let, dokud tam hospodařilo JZD Štoky.
Fungoval zde chov koní, skotu, vepřů, byla zde slepičárna. Součástí dvora byly i deputátní byty, dnes už zcela v ruinách. Ke statku původně patřil i lihovar a škrobárna. Na jejich místě je dnes čistírna odpadních vod.
Obytnou budovu kryjí křoviny, klenutým sklepením se šíří puch. Kdosi sem naházel hromadu leklých kaprů.
„Škoda, že statek není chráněnou památkou, měl by šanci na ochranu. Hlavní budova by si zasloužila zachovat, věřím, že by se podařilo na to najít peníze,“ míní Markéta Findeisová, která také bydlí v sousedství zbídačelého statku.
Rösslerovi nešlo studium v Brodě, ani v Kolíně. Tak začal fotit
Jaroslav Rössler žil ve Smilově do svých patnácti let, kdy ho rodiče - po neúspěšných studiích na havlíčkobrodském gymnáziu a obchodní škole v Kolíně - poslali do učení na fotografa. Na doporučení známého se mladík začal učit v tehdy nejlepším pražském ateliéru, který nevedl nikdo jiný než František Drtikol.
Když od Drtikola Rössler odešel, fotografoval například všechny inscenace Osvobozeného divadla. Pak přesídlil do Paříže, kde tvořil reklamní snímky pro Michelin či Shell. Je prvním českým autorem takzvaných fotogramů - snímků předmětů kladených přímo na fotopapír. Zemřel v roce 1990 v Praze.
Dílo Jaroslava Rösslera je v souboru nazvaném Ze Smilova do Paříže (a zpět) vystaveno až do 18. října v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě.
