Leopold Lojka původem z Telče udělal jako řidič velkou kariéru. Jak ji však jeden nešťastný den - v Sarajevu - dokázal změnit!
Konec manévrů byl plánován na neděli 28. června 1914, tento den měl být vyhrazen pro slavnostní jízdu městem. A protože bylo hezky, následník trůnu v tehdejším Rakousko-Uhersku, František Ferdinand, si s manželkou Žofií zvolil pro vyjížďku právě Harrachův otevřený vůz s řidičem Lojkou.
Mizerné bezpečnostní zajištění akce způsobilo, že se do davu přihlížejících bez potíží vmísili i srbští separatisté. První pokus o atentát jednomu z nich nevyšel. Lojka přidal plyn a než stihl granát vybuchnout, ujel. Zranění byli ve voze za ním.
Pobouřený následník trůnu dorazil na sarajevskou radnici, aby se poté vydal s chotí a hrabětem Harrachem na stupátku auta po své levici (hrabě chránil svým tělem srdce arcivévody) na návštěvu zraněných do sarajevské nemocnice. Jel s nimi i guvernér Potiorek.
Principovi dal řidič vozu couváním nečekanou šanci
Jenže zmatek v rozkazech způsobil, že Lojka mířil ke špitálu jedním směrem a nadřízení mu v jednom místě na trase začali hlasitě přikazovat, aby jel jinudy.
Lojka musel udělat poněkud složitý manévr. Zařadil s těžkým vozem zpátečku a separatista Gavrilo Princip, který stál 3,5 metru od svého terče, nemohl uvěřit svým očím, jaká šance se mu naskytla. Neváhal a dvěma střelami z pistole "popravil" budoucího císaře i s těhotnou manželkou.
Kdyby Lojka neuposlechl a řídil vůz podle své představy, mohl atentátníkovi ujet i tentokrát. A kdyby Harrach stál na druhé straně, následníka by uchránil.
"To celé se událo přibližně v 10:45. V jedenáct hodin pak vezl Lojka na poštu tři telegramy, které informovaly o strašné události: rakouskému císaři Františku Josefovi I., německému císaři Vilémovi II. a dětem na Konopiště," uvedl badatel Jiří Skoupý.
V tu chvíli už biskup u mrtvých těl odříkával modlitby a odehrávaly se srdcervoucí scény.
Harrach se s Lojkou nakonec rozešli ve zlém
Lojka se stal i svědkem při procesu s atentátníky. Vojnu si odsloužil u automobilového sboru rakouskouherské armády především na jihu kontinentu.
"Dokonce prý nějaký čas sloužil u císaře Karla I. Po válce rád tvrdil, že Karlovi zachránil život. Byla to zřejmě fabulace. Stejně jako odměna 400 tisíc korun, kterou měl za to dostat. Jisté je, že obdržel zlaté hodinky za zásluhy za to, že ujel v Sarajevu prvnímu pokusu o atentát," zmínil Skoupý.
Lojka se za první světové války stihl oženit. Měl dva syny, Františka a Alfréda. Dostali jména po hraběti Harrachovi. S ním se nerozešel v dobrém. "Hrabě mu ještě půjčil peníze, ale poslední záznam o Lojkovi má ve svém deníku v roce 1919. Pak už ani řádku," řekl badatel Skoupý.
"Maminka mi říkala, že dědeček se s Lojkou pak dost nazlobil. Že Lojka o něm nemluvil hezky. A tak se jejich cesty rozešly," poznamenal k tomu vnuk Harracha, Jan Podstatzky-Lichtenstein, jeden z potomků, kteří dostali zpět po roce 1989 v restituci zámek Velké Meziříčí.