Restauraci Starka na okraji Jihlavy koupil Jaroslav Krajíček. Nevadí mu, že...

Restauraci Starka na okraji Jihlavy koupil Jaroslav Krajíček. Nevadí mu, že hosté si pro občerstvení jezdí až do výčepu na bruslích. Právě bruslaři a cyklisté jsou díky cyklostezce častými hosty. | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

Když hosté jihlavské hospody nemají peníze, mohou si útratu odpracovat

  • 8
K restauraci Starka neodmyslitelně patří jeden mentálně postižený mladý muž, jehož tam mají obzvlášť rádi. Pak je s ní spojená spousta cyklistů i bruslařů. Hlavně od roku 2015, co byl pro ně otevřen nový most s cyklostezkou. Také k ní patří zvláštní zvyk. Právě o Starce je další díl seriálu Ta naše hospoda.

Majitelem Starky je Jaroslav Krajíček. Vůbec mu nevadí, že si někteří hosté dojedou na bruslích až přímo k výčepu. Lokál každé ráno osobně uklízí. „Líbí se mi, že se u toho hýbu, ohýbám se k hadru,“ usmívá se 67letý muž.

Co nového chystají na Starce

  • Pro cyklisty je připravený nový dlouhý stojan na kola. Plánují k němu půjčovat i zámky.
  • Majitel chystá na zahrádce i nové místo, kde si cyklisté budou moci dofouknout a umýt kola. Bude tam i možnost dobít si elektrokola či mobilní telefony.
  • Pro nejmenší děti připraví vedle restaurace i místo s přebalovacím pultem.
  • A možná jednou na dětském hřišti přibude i další strom. To ale jen v případě, že se Jaroslavu Krajíčkovi narodí do rodiny další vnouče. On tam totiž vysadil už dva stromy za své dcery. Později přidal další čtyři, protože tolik má vnoučat.

Řada cyklistů jezdí trasu mezi Starkou a hospodou Kolnička v Lukách nad Jihlavou, což je asi 15 kilometrů. A mimochodem jedna z číšnic pracuje v obou těchto podnicích, přestože spolu nejsou nijak propojené.

U Starky bývá hodně dětí, když je pěkně. Krajíčkovi tam pro ně pořádají spoustu akcí. Postavili jim hřiště obehnané zelení. Zvou hasiče, policisty i historické šermíře. Hřiště průběžně modernizují. Vůbec celou restauraci stále víc přizpůsobují sportujícím rodinám s dětmi.

Ačkoliv si Jaroslav Krajíček rád zapaluje cigaretu, už se těší na zákaz kouření v restauracích. Je přesvědčen, že mu to hosty nesebere.

„Jsou tady štamgasti, kteří nadávají. Ale když se jich ptám, jestli kouří i doma nebo v autě, tak říkají, že ne. Zapalují si jen tady u piva. Tak jim uděláme sezení vzadu za hospodou,“ plánuje majitel.

Zároveň se smíchem říká, že když před časem přestal kouřit on, přišla na něj nemoc. Už si prý myslel, že půjde pod kytičky. „A když jsem zase začal, uzdravil jsem se.“

Majitel pomáhal s maminkou budovat hospodu s akci Z

Nezapomíná také na svoje sousedy ze Starých Hor, této okrajové části Jihlavy. Pořádá ve Starce celoročně hudební večery s tancem. Když nehraje živá hudba, promění se majitel v diskžokeje. U lidí vždy zabere, když pustí sovětskou píseň Kaťušu.

Sousedé se v hospodě potkávají i ráno o sobotách a nedělích. Debatují, co je u nich v ulici Pod Školou nového. „Sousedi jsou tady na jedničku,“ pochvaluje si majitel, jenž pořádá i soutěže ve vaření guláše.

Známá jihlavská hospoda u řeky vznikla v první polovině sedmdesátých let - svépomocí místních obyvatel v akci „Z“. To byla za minulého režimu taková neplacená brigáda. „Domorodci to tady betonovali. Pomáhal jsem to tenkrát stavět i já s maminkou,“ vzpomíná Krajíček.

Nenapadlo jej, že to jednou bude jeho hospoda. Někteří ze stavitelů jsou dodnes štamgasti. Jiní už zestárli, nemůžou pít ani pivo a chodí tam jejich děti i vnuci.

Podnik kupoval s nadšením, jenže neuměl ani natočit pivo

Starka není klasická stavba, jde o kovovou konstrukci, která byla vyplněná mimo jiné dřevotřískou. Tak se tehdy stavěly třeba i samoobsluhy. Svépomocí postavený lokál se dostal v roce 1994 do dražby. Krajíček se o tom dozvěděl náhodou. Tehdy už podnikal v Praze.

Byl ale v Jihlavě na návštěvě - v sousedství Starky - a při pohledu z okna si všiml, že se tam začali sjíždět zájemci o prohlídku. Když viděl různé potencionální kupce až z Asie, podívali se s manželkou na sebe. A řekli si, že to taky zkusí.

„Adrenalinová“ dražba se konala v den jeho narozenin. Cena se vyšplhala z 230 tisíc až na 1,8 milionu korun. „Hned po odklepnutí jsem dostal klíče. Jenže já neuměl ani točit pivo. Tak jsme šli s mou paní do hotelové školy,“ vzpomíná majitel.

Když se vše naučili, začali restauraci upravovat. Zpočátku měli na zahrádce slunečníky. Jenže, když začalo pršet, stále na někoho kapalo a stoly za deště osiřely. „Tak jsme postavili pergolu a lidi zůstali,“ popsal hostinský.

A u dveří vylepil nápis, že si lidé mohou útratu i odpracovat. Když si jeden štamgast zapomněl peníze, umýval pak nádobí a dluh se vymazal. Jednou šel zase okolo turista, který potřeboval peníze na vlak. Tak za 200 korun posekal okolí Starky. „S lidma je třeba být kamarád, vycházet jim vstříc. Vždyť to děláme pro ně,“ vysvětluje majitel.

Poslal pomocníka pro rohlíky, vrátil se s vysílačkami

Ve výčepu také mají fotky všech našich prezidentů od Masaryka až po Zemana. Ten současný má zalepená ústa izolepou. Jednomu ze štamgastů se totiž zdálo, že moc mluví. Řada fotek končí Albertem Einsteinem. Příští prezident by asi měl být někdo jemu podobný.

Jaroslav Krajíček má i jednoho neobvyklého pomocníka. Je to mentálně postižený mladý muž, který kdysi blízko hospody bydlel. Když mu umřeli blízcí, musel do ústavu. Hostinský si ho bere pětkrát ročně domů, naposledy letos o Velikonocích. I když s ním není příbuzný.

„On do naší ulice prostě patří. Je tady šťastnej, bydlí u nás doma. Jedna paní mu vždy uvaří mísu krupičné kaše, tu zbožňuje. Číšníci se na něj těší, hosté mu nosí sušenky a kofolu,“ popisuje.

A mladík na oplátku pomáhá s nadšením uklízet kolem hospody i dál ve Starých Horách. Čistí příkopy, seká trávu... a je šťastný.

„Jednou jsem ho poslal pro rohlíky s dvoustovkou. On přišel nadšený, ale bez rohlíků. Že prý koupil vysílačky za 190 korun,“ zasmál se Krajíček. Předtím mu totiž vyčítal, že ho nemohl chvíli najít. A tak se svolávají vysílačkou. „Já se hlásím jako Základna a on jako Bříza 1. To se mu líbí,“ dodal.