Lecián byl ve dvacátých letech na moravském venkově legendou. Kramáři na poutích o něm dokonce zpívali písně.
I přes řadu drobných krádeží začaly Leciánovy velké problémy až v roce 1922, kdy narukoval do armády. Uniforma se mu nelíbila, z vojny několikrát dezertoval. Když jej na sklonku roku 1926 chytili při jeho čtvrtém útěku, měl u sebe čtyři revolvery, dvě pistole, náboje, šperky a aktovku se šperháky.
Do Jihlavy Lecián přijel na začátku února 1927, tou dobou už měl na kontě několik loupeží i první vraždu. V Jihlavě přibyla na jeho konto další oběť.
V noci z 2. na 3. února zastřelil v ulici Matky Boží v domě číslo 22 (dnes v něm sídlí prodejna ETA - pozn. red.) strážného Františka Marčíka. Ten chtěl při své službě asi deset minut po druhé hodině ranní přezkoumat zámky v uvedeném domě. Zjistil však, že byly otevřeny.
Ze sedmi kulí zasáhly strážného tři, smrtelná byla do břicha
„Vkročil, bohužel nepřipraven, do domu, ač měl nabitý revolver zavěšený na pase, a šel dlouhou chodbou do nitra domu, kde spatřil dveře obchodu p. Meda otevřeny a posvítil si na ně. V tom okamžiku zločinec, brakující v zásuvkách krámu, vystřelil dvě rány proti nedovřeným dveřím, kde tušil hlídače...“ popisovaly osudnou noc tehdejší Jihlavské listy.
Ani jedna z kulek Marčíka nezasáhla. Lecián však při útěku na strážného vypálil ještě sedmkrát. Jedna rána, která se ukázala jako smrtelná, trefila Marčíka do břicha, další dvě do nohou. Zbylé čtyři projektily opět minuly cíl. Vrah, který se té noci vloupal do tří obchodů ve městě, pak podle svědků vyběhl z domu a zmizel Minoritskou ulicí.
Vražda vyvolala v Jihlavě velký rozruch. „Důsledkem toho je, jak se proslýchá, že místní obchodníci zbraněmi a puškaři mají prý vyprodáno a přednostové domácnosti ukládají se na lože, vedle něhož stojí a leží zbraně a revolvery všeho druhu, stáří a ráže...“ psaly Jihlavské listy tři týdny po tragické události.
Lecián se policii snažil uniknout všemožnými způsoby. Používal převleky a paruky. A pokračoval v loupežích a vraždění. Zatčen byl až 24. dubna 1927 v Novém Bohumíně.
Poslední poprava starého kata Wohlschlangera
Soudní proces začal 29. srpna 1927 u vojenského divizního soudu v Olomouci. Lecián byl obviněn z deseti vražd, sedmdesáti krádeží a dalších přestupků. Proces trval šest dnů a chtiví diváci zběsile kupovali vstupenky. Obviněný se údajně snažil předstírat šílenství. Byl však prý natolik nepřesvědčivý, že soudce ani nepovažoval za nutné povolat psychology.
Rozsudek zněl jasně - Lecián dostal trest smrti. Než jej však kat stačil vykonat, zavraždil odsouzený při pokusu o útěk strážného Ferencze Kisse jeho vlastní zbraní.
Tento poslední zločin měl být znovu soudně projednáván. Lecián s tím počítal, a proto se proti prvnímu rozsudku neodvolal, ale požádal o milost prezidenta. T. G. Masaryk, který neměl tresty smrti v oblibě, však podepsal rozhodnutí zamítající Leciánovu žádost.
Martin Lecián byl oběšen 6. října 1927 v šest ráno na vězeňském dvoře v Olomouci. Popravu provedl starý kat Leopold Wohlschlanger, pro kterého to byla poslední poprava.
