Byl 13. květen 1717, když se narodila Marie Terezie, budoucí vladařka v rakouské monarchii. Na trůn usedla o třiadvacet let později. A vydržela na něm celých čtyřicet roků - v době plné válek, ale i reforem.
Se změnami daní, ale třeba i se zřizováním policie jako státní organizace jí pomáhal jako jeden z nejvýznamnějších rádců Fridrich Vilém Haugwitz z náměšťského panství.
Marie Terezie
|
„Náměšť koupil roku 1752. Spolu s Václavem Antonínem Kounicem se stal hybatelem tereziánských správních reforem. Byl šéfem spojené dvorské komory a dvorské kanceláře. Byl pro Marii Terezii jedním z nejvýznamnějších lidí v říši a císařovna ho měla ve veliké oblibě,“ uvádí současný kastelán zámku v Náměšti nad Oslavou Marek Buš.
O důležitosti Haugwitze svědčí i to, že je vyobrazený jako jedna ze stěžejních postav na památníku Marie Terezie ve Vídni.
„Máme na zámku obraz Marie Terezie i jejího manžela, Františka Štěpána Lotrinského. Také je tu obraz dcery Marie Antoinetty,“ řekl Buš. Dodal, že však Marie Terezie nikdy v Náměšti nebyla.
Zato Haugwitze potkávala často. Ten řešil daňovou reformu - třeba i s ohledem na financování vojska, ale nejen proto. „Správu financí už neměly řídit stavy (především vysoká šlechta - pozn. redakce), ale stát,“ vysvětluje Karl Vocelka, jeden z kurátorů velké výroční výstavy o Marii Terezii, která se nyní koná na dvou místech v rakouské metropoli Vídni a pak i na zámcích Hof a Niederweiden poblíž Bratislavy.
Haugwitz kupříkladu „řízl“ i do pozemkové daně. Odvádět ji nově musela také šlechta a církev. „A vlastnictví půdy se zapisovalo v tereziánském katastru,“ doplnil Vocelka.
Marie Terezie se zaměřila i na škůdce - kobylky a hlodavce
Nebyly to ale zdaleka jen daně, armáda či školství, kterým se Marie Terezie se svými rádci zabývala.
Fridrich Vilém Haugwitz žil v letech 1702 - 1765. Patřil mezi hlavní strůjce první etapy tereziánských reforem.
V roce 1747 jí pomyslně pily krev kobylky, jež se prohnaly rakouskými zeměmi a zničily úrodu.
Aby se tento hmyz podařilo vypudit, vyšel v červenci 1749 patent, jímž Marie Terezie přikázala lidem házet kobylky na slámu a zapálit ji. To proto, aby se zničil dospělý hmyz i mladé kobylky.
V listopadu 1774 zase panovnice vydala opatření v boji proti vrabcům, krtkům a hrabošům. „Mělo zmírnit nedostatek potravin. Za odevzdání těchto zvířat se vyplácela malá peněžní odměna,“ poznamenal kurátor Vocelka. Listiny týkající se škůdců jsou vystavené na zámku v Niederweidenu.
Císařskou zahraniční politiku měl na starost kancléř z Jaroměřic
„Stopy“ vedoucí k Marii Terezii se dají najít na více místech Vysočiny. Jaroměřický zámek za vlády Marie Terezie vlastnili Kounicové. A z tohoto rodu byl další z rádců vladařky.
„Bratr naší hraběnky Marie Antonie byl Václav Antonín Kounic, kancléř císařovny, nejvyšší úředník v její blízkosti a oblíbenec,“ uvedla jaroměřická kastelánka Jana Petrová.
Kounic zodpovídal téměř čtyři desetiletí za císařskou zahraniční politiku. Byl například u mírové dohody s Pruskem roku 1763 nebo u ujednání obranného paktu s Francií.
Ve Velkém Meziříčí zase mají smuteční náhrdelník Marie Terezie a předávají si jej po generace.
Cenné dokumenty z 18. století uchovávají také vysočinské archivy. V třebíčském zámku vystavují ve stálé expozici portrét Marie Terezie. „Pastel na pergamenu pochází z jemnických sbírek,“ doplnila za muzeum Lucie Pálková.
Náhrdelník od císařovny vezli ve voze pro dobytek Vzácný náhrdelník mají vystavený na meziříčském zámku. Jeho první majitelkou byla slavná panovnice Marie Terezie. Šperk sice není z drahokamů ani perel, přesto si jej rodina Podstatzkých-Lichtenstein nesmírně cení. Má totiž svůj příběh a dědí se z generace na generaci už více než 200 let. „Marie Terezie si oblíbila svou dvorní dámu Marii Eleonoru Lichtenstein. Když císařovna zemřela, její syn a nástupce císař Josef II. věnoval Eleonoře na památku tento náhrdelník,“ vysvětluje spolumajitel velkomeziříčského zámku Jan Podstatzký-Lichtenstein. Eleonora byla ve své době okolím vnímaná jako krásná, duchaplná a vzdělaná dáma. Vlastnila velkomeziříčské panství. A řadila se do okruhu žen, které měly k Marii Terezii nejblíže - dvorní dámou se stala v patnácti letech. Posléze jí patřilo pevné místo také v blízkosti nového císaře. Jak ukázala dobová korespondence Josefa II., kněžnu Marii Eleonoru Lichtenstein zřejmě platonicky miloval. Ona si však dokázala udržet patřičný odstup v rámci společenských konvencí. Hranice přátelství zůstaly nepřekročeny. Náhrdelník téměř černé barvy nosila Marie Terezie poté, co zemřel její milovaný manžel František Štěpán Lotrinský.„Náhrdelník je vyrobený zřejmě ze skleněných korálků nebo něčeho podobného, odpovídala by tomu hmotnost,“ zmínila ředitelka velkomeziříčského muzea Irena Tronečková. „Marie Terezie je s náhrdelníkem vypodobněná na několika obrazech,“ doplnil Jan Podstatzký-Lichtenstein. V jejich rodu vždy dcera dědila šperky po matce. „A tak se stalo, že náhrdelník došel až do rukou mé maminky. Když se mí rodiče rozhodli krátce po komunistickém puči emigrovat, maminka si náhrdelník samozřejmě vezla do zahraničí s sebou,“ připomněl. On i jeho bratr, sestra a matka prchali za hranice Československa tajně vlakem ve vagonu pro dobytek v březnu 1948. „Maminka pak měla rodinnou cennost s sebou všude, kde se pohybovala. Tedy v Rakousku, Itálii, Chile, Německu a poté si náhrdelník přivezla zpět domů do Velkého Meziříčí, když jsme se vrátili po roce 1989,“ popsal. Josefa Podstatzká-Lichtenstein zemřela v roce 2000. Prastarou ozdobu zdědila její dcera Marie. A ta souhlasila, aby byl náhrdelník vystaven. |
