Stonařovský bunkr z počátku 70. let minulého století. Utajované zařízení za minulého režimu sloužilo jako záložní vojenská radiostanice. Na povrchu stojí jen malý domek, hlavní část se nachází v podzemí. | foto: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových

Do utajovaného bunkru se nesmělo ani s obědem. Teď ho koupili „ajťáci“

  • 6
U Stonařova na Jihlavsku stojí od počátku 70. let minulého století nenápadné stavení. Málokdo věděl, že maskuje vstup do podzemního socialistického bunkru. Sloužil jako záložní vojenská radiostanice. Výjimečnou nemovitost nyní koupila od státu pražská IT firma. Vybuduje v ní úložiště dat.

Býval to vojenský bunkr, o kterém drtivá většina lidí ze Stonařova za socialismu nic moc nevěděla. Stonařovští tušili, že v ohrazeném objektu něco armáda provozuje, ale co, to pochopili až po revoluci.

Teď se státu podařilo areál konečně, na šestý pokus, prodat.

„Nevyužívanou záložní vojenskou radiostanici v katastrálním území obce Stonařov prodal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v šestém kole výběrového řízení za 1,34 milionu korun,“ informoval mluvčí úřadu Pavel Hortig.

Podle informací iDNES.cz objekt koupila jedna z pražských IT firem. „Bude tam mít úložiště dat. Prostředí bunkru je pro to vhodné,“ zmínil starosta Stonařova František Plavec. Konkrétnější být nechtěl.

Nemovitosti tvoří uzavřený areál, který měl v případě napadení státu sloužit jako záložní radiovysílací pracoviště pro republikové velitelství armády v Třešti. Stavba vybudovaná v režimu přísného utajení vznikala v letech 1969 až 1972.

Malá budka na povrchu, velké sály v zesíleném podzemí

Byť to jediný viditelný objekt na povrchu nenaznačuje, v podzemí jsou dvě patra velmi odolných prostor. „Objekt tvoří poměrně malá nadzemní část, kde se nachází místnost ostrahy, odpočinková místnost, bunkr s palpostem (palebným postavením - pozn. red.), sociální zařízení a chodba,“ uvedl Hortig.

Hlavní část se ovšem nalézá v zesíleném prvním podzemním podlaží. „Tvoří ho rozsáhlé prostory vlastního krytu s technickým, radiotechnologickým a hygienickým zázemím. V 2. podzemním podlaží jsou místnosti sloužící jako ubytovny obsluhy, jímky a sklady,“ popsal prodanou nemovitost Hortig.

Starosta Plavec vzpomíná, že v dobách socialismu to bylo opravdu velmi nenápadné území. Že tam ovšem armáda provozuje něco opravdu důležitého, lidé ve Stonařově pochopili, až když se jednou podařilo mimoděk přerušit telefonní kabel, který do radiostanice vedl. „Nastaly málem vojenské a policejní manévry,“ říká starosta.

Bunkr radiostanice byl záložním velitelským stanovištěm pro základnu v oblasti Na pouštích, se kterou byl propojený. To je vojenský areál, ukrytý v lesích směrem na Třešť.

Cizím státním příslušníkům byl k bunkru vjezd zakázán

„Táta v radiostanici jako civilní zaměstnanec na přelomu 80. a 90. let několik roků hlídal. Za socialismu dokonce u silnice ze Stonařova směr Třešť bývala dopravní značka s nápisem ‚cizím státním příslušníkům vjezd zakázán‘,“ vybavuje si starostův bratr a amatérský badatel Ladislav Plavec.

Dnes podle jeho slov lesní vojenský areál Na pouštích patří Policii České republiky. Je přesvědčený, že v něm bývaly před rokem 1989 ukryté rakety nebo alespoň zázemí pro jejich instalaci. Tvrdí, že má z důvěryhodných zdrojů potvrzené, že tam bylo několik sil.

Na nevelké a nenápadné nadzemní budově právě prodané radiostanice bývala několik metrů vysoká anténa. „Táta mi říkal, že se v podzemí musela uchovávat stálá teplota a vlhkost. A že když se odtud příslušenství vysílačky po revoluci vyváželo, byly toho dvě plné místnosti,“ podotkl amatérský badatel Plavec.

Jeho otec tam sloužíval dlouhé, 24hodinové směny. Hlídači tam působili nepřetržitě. Když přicházeli do práce, museli se telefonicky hlásit do Třeště. Nikdo cizí za nimi v průběhu směny neměl povolený vstup. „Pokud jsme tátovi nesli oběd, dávali jsme mu ho přes plot,“ vybavil si jeden z detailů Ladislav Plavec.