Snad už nebudou na prvním místě jen a jen peníze. Nemilosrdnost státu možná nahradí špetka úřednického soucitu. Týden poté, co vyšla první zpráva o prodeji náhrobku učitelky Cecilie Hamrové, se pohnuly ledy.
Generální ředitelka Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) Kateřina Arajmu se sice postavila za postup svého odloučeného pracoviště v Jihlavě, který byl podle ní v souladu se zákonem i s dosavadní praxí, následně ale dodala důležitou větu. „Pokusíme se vytvořit a zavést systém, který by zohledňoval nejen potřebu přinést prostředky do státního rozpočtu, ale i etickou stránku věci,“ uvedla Kateřina Arajmu.
Kritika jejího úřadu sílila. Třeba senátor a šéf Strany práv občanů Jan Veleba vidí v prodeji náhrobku určitou symboliku, kam naše společnost dospěla. Učitelka vychovávala mladou generaci.
„Určitě své žáky vedla ke slušnosti, etice a morálce. ÚZSVM se elementární etikou a slušností neřídí, jedná pouze ve jménu majetku. Ani před zásahem do hrobu se nezastaví. Přitom nepotřebuje žádný etický kodex, ale normální slušnost a selský rozum. Ale majetek je holt majetek,“ uvedl Veleba krátce předtím, než Kateřina Arajmu oznámila plánovanou změnu.
Neměla závěť ani dědice. Stát je v tom případě nekompromisní
ÚZSVM spadá pod ministerstvo financí. To je připraveno spolupracovat na zavedení etického systému prodejů. „Věřím, že bude možné nalézt vhodné řešení,“ sdělil Radek Ležatka, mluvčí ministerstva financí.
ÚZSVM nyní prodává za „vyvolávací“ cenu pět tisíc pomník z hrobu, kde je učitelka pochovaná se svými rodiči. Peníze mají jít do státního rozpočtu. To vše proto, že neměla dědice ani nesepsala závěť.
Učitelka Cecilie Hamrová neměla sourozence ani děti, nebyla vdaná. Jako věřící často chodila do kostela, byla členkou sekulárního františkánského řádu. Do nemocnice chodila pomáhat umírajícím. Zemřela v únoru roku 2013 v šestaosmdesáti letech.
Stát prodává náhrobek z černé žuly i s kamennou obrubou hrobu. Přitom správce hřbitova může pronajmout toto hrobové místo jinému zájemci nejdříve za šestnáct let. Musí se totiž dodržet povinná lhůta od pohřbení.
Došlo by tak k paradoxní situaci, že náhrobek by si kupec odvezl a místo by stejně muselo být až do roku 2031 prázdné. Tedy pokud by se přátelé a sousedé nerozhodli, že by na hrobě vztyčili třeba provizorní dřevěný kříž.
Předkupní právo by mohla mít města, navrhuje senátor Vystrčil
Senátor a místopředseda ODS Miloš Vystrčil sdělil, v čem by mohl být případ prodeje části hrobu poučením pro příště. Vše by šlo podle něj řešit tak, že by města disponovala předkupním právem na náhrobky. Potom by mohla takto citlivé případy individuálně řešit. Na radnicích by mohli zvažovat každý případ jednotlivě.
„Pokud se jedná o případ, kdy stát v rámci dědického řízení evidentně získá částku mnohem vyšší, než je cena náhrobku, potom je zřejmé, že se stát při prodeji pomníku chová v rozporu s dobrými mravy,“ soudí Vystrčil.
Podle jihlavského primátora Rudolfa Chloupka (ČSSD) je v tomto státě obtížné formulovat, co vlastně dobré mravy jsou.
Podobný postup jako v případě prodeje náhrobku státní orgány používají i v jiných souvislostech s jediným cílem: získat co nejvíce peněz do státní pokladny. „A to bez ohledu na souvislosti, veřejný i soukromý zájem v rovině morální nebo citové. I když postup při prodeji náhrobku asi zákonu neodporuje, považuji ho přinejmenším za necitlivý, ale spíše i za nemorální,“ popsal Chloupek.
Čas od času přinese květiny sousedka
Pokud se náhrobek Cecilie Hamrové neprodá minimálně za pět tisíc, mělo by následovat další kolo prodeje s nižší cenou. Takových kol a snížení ceny může být víc. Uzávěrka nabídek na její náhrobek je 20. července. Pět dní poté to bude 89 let od narození učitelky.
ÚZSVM má momentálně ve své nabídce více takových náhrobků. Dva již na Vysočině prodal asi za šest tisíc korun, tedy v průměru dostal tři tisíce za jeden. Částka byla odvedena do státního rozpočtu.
To, že chce nyní úřad hledět při prodejích i na etickou stránku věci, zřejmě potěší bývalou sousedku učitelky.
„Znaly jsme se šestnáct let. Všichni v baráku ji měli rádi, vzpomínám na ni velice dobře. Byla moc hodná,“ popsala Marie Pečenková, která čas od času položí na hrob květiny.
Možná by se ještě mohlo pohnout svědomí někomu na jihlavské radnici. Učitelka totiž měla před smrtí úraz na rozbitém chodníku u pivovaru. Dlaždice jsou v tom místě podle její známé uvolněné dodnes.
