Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Krvavá Vysočina. Od falešné hranice došel přes věznici až k Havlovi

  8:57aktualizováno  8:57
Redaktor MF DNES Luděk Navara připravil spolu s Miroslavem Kasáčkem novou knihu Volavčí sítě - Po stopách třetího odboje. Jedna z kapitol nese název Krvavá Vysočina. Líčí osudy dvou mužů ze Žďárska, kteří se chytili na léčku státní bezpečnosti s falešnou státní hranicí.

Vincenc Koutník se zapojil do odboje proti nacistům a později i proti komunistům. Zemřel v roce 2007. | foto: MAFRA

Rudolf Hájek z Rožné na Žďársku seděl v roce 1949 ve znojemské věznici. Byl zcela oklamaný komunistickou Státní bezpečností. Pozoroval z okna Znojmo a myslel si, že vidí staré německé hanzovní město.

Až pak ho spoluvězeň upozornil na razítko "Věznice Znojmo" na ručníku. Pak teprve pochopil.

Tak popisují redaktor MF DNES Luděk Navara spolu s Miroslavem Kasáčkem v nové knize Volavčí sítě jeden z klíčových okamžiků příběhu nazvaného Krvavá Vysočina.

Hájek si opravdu myslel, že je v Německu. Zažil totiž na vlastní kůži pravděpodobně nejzákeřnější provokaci StB. Příslušníci tajné policie jej zavezli na falešnou hranici. Nebyl sám. Spolu s ním chtěl emigrovat jeho spolubojovník Vincenc Koutník, rodák z Dolní Rožínky. Oba obstáli v odboji už za války proti nacistické okupaci. A po Únoru 1948 založili odbojovou skupinu, tentokrát proti nově nastolenému komunistickému režimu.

"Léčka s hranicí byla dokonalá. Na Hájka a Koutníka čekali falešní američtí vojáci i důstojníci," popisuje Navara.

Hájek s Koutníkem se dali dohromady v červenci 1948. Dohodli se, že proti komunismu budou bojovat všemi prostředky. Mysleli si, že kromě nich je více nespokojených lidí, kteří chtějí napravit poměry. Počítali s hromadným povstáním, které přinese politickou změnu v neprospěch komunistů.

Pomáhal přes hranice vysokoškolákům, pak musel sám utéct

Začali tvořit síť spolupracovníků v okolí Bystřice nad Pernštejnem. Na podzim roku 1948 vytiskli prodemokratické letáky. "Dal jsem příkaz, aby letáky byly rozhozeny kolem tratí a hlavních silnic, aby bylo vzbuzeno zdání, že byly vyhozeny z vlaku nebo aut," vypověděl později Hájek.

Koutník si vzal na starost obstarávání ilegálních přechodů státních hranic. V tom mu pomáhal jeho bratr František, který sloužil jako příslušník SNB na "čáře" s Německem. Umožnil přechod na Západ dvěma vysokoškolákům. První šel Karel Matějka z Bystřice, který byl vyloučen ze studií. Následoval František Hájek z Rozsoch.

Pak bylo vše vyzrazeno a tajná policie šla po Františku Koutníkovi. Ten proto raději zmizel do USA, kde později pracoval jako manažer v restauraci. Domů za železnou oponu se vrátil těsně před sametovou revolucí v roce 1988, kdy byli komunisté ještě u moci. USA opustil, protože měl pádný důvod. Přijel domů zemřít. Vysočina pro něj byla osudným místem. Ještě v tomtéž roce byl pochován do rodinného hrobu v Rozsochách.

Věrohodnost posílili Američané v džípu. Pak následovalo bití

Zpátky ale do konce čtyřicátých let k Rudolfu Hájkovi a Vincenci Koutníkovi. Jejich předpoklad, že vypukne povstání proti komunistům, se nesplnil. Chtěli proto odejít za hranice. Jenže pomalu se k nim začali přibližovat špiclové a provokatéři StB. Ti pro ně nachystali past - falešnou hranici.

Odbojáři se vydali na Západ v září roku 1949. Mysleli si, že jedou do Bavorska. Nejprve se vezli autem, poslední kus cesty šli pěšky. Pak došli k hraniční závoře, kde už stáli falešní němečtí celníci. Estébácké divadlo vrcholilo. Věrohodnost měl posílit i americký voják v džípu.

Prezident Václav Havel předal 28. října 2002 na Pražském hradě Vincenci

Prezident Václav Havel předal 28. října 2002 na Pražském hradě Vincenci Koutníkovi medaili Za hrdinství.

Vše nakonec skončilo bitím. Koutníka nutili, aby potupně podlezl závoru a vrátil se do Československa. Odbojář to odmítl a jednoho z vojáků praštil. Za to mu rozbili obličej pažbou a vyrazili zuby.

Mučili ho i v dalších dnech po zatčení. Hájek na tom nebyl o moc lépe. Na falešných hranicích jej omámili a řekl "Američanům" všechno, co věděl. Vše si ujasnil až ve znojemském vězení. Následovalo zatýkání dalších lidí na Vysočině, se kterými byli odbojáři nějak spojeni.

Hájek s Koutníkem dostali u soudu doživotí. Na svobodu se vrátili v roce 1964. U Koutníka mělo vše dohru po roce 1989. Komunisté mu odebrali vyznamenání a on je po sametové revoluci žádal zpět.

Nakonec se mu vrátil až v roce 2006 Československý válečný kříž 1939. Medaili za chrabrost a partyzánský odznak nedostal zpět nikdy. Slavnostní chvíli zažil Koutník 28. října 2002. Tehdy mu prezident Václav Havel udělil na Pražském hradě medaili Za hrdinství v boji.

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.