Zuřila první světová válka. A poslední německý starosta Jihlavy Vinzenz Inderka dostal dopis z bojiště. Plukovník Lüftner mu psal, jak si vedli vojáci pěšího pluku původem ze západní Moravy.
„Veliké bylo nebezpečí, těžce stísněna mysl všech. Za panující husté mlhy hnal se pluk útokem s bezpříkladnou houževnatostí a pohrdáním smrtí. Z tisíce hrdel zaznívající ‚hurrá‘ ozývalo se v hořící vesnici,“ popsal plukovník tehdy úspěšné tažení.
Starosta pak nechal dopis vyvěsit na jihlavských nárožích. Ale jen v německém jazyce, což pak česky psané Jihlavské listy kritizovaly. Pro vojáky na frontě se tehdy pořádaly sbírky, například v Brtnici či Třešti. V zimě na frontě potřebovali spodky i vlněné ponožky.
Drže v ruce browning, vystřelil kněz třikrát v záchvatu šílenství
Kromě zpráv z války se ani na dalších stránkách novin neobjevovalo povzbuzující čtení. Jeden z redaktorů popisoval koncem roku 1914, jak se střílelo ve škole ve Svatém Kříži.
„Drže v ruce browning, vystřelil kněz Karel Valenta třikrát v záchvatu šílenství. Postřelil tam nebezpečně učitele Arnošta Coufala a sám se pak dobře mířenou ranou usmrtil před školou. Svého času byl Valenta kaplanem v Pohledu, kde právě za jeho působení farář skončil sebevraždou, podřezav si hrdlo. Před nějakým časem byl Valenta léčen v ústavu choromyslných,“ stálo v článku s titulkem Svatokřížská tragedie.
K těžce zraněnému učiteli, otci tří dětí, tehdy volali doktora Havla z Německého Brodu. Nakonec Coufal střelbu přežil.
Česky psané noviny v Jihlavě přímo před stoletím v roce 1917 nevycházely. Měly pauzu. Skončily krátce po začátku války a znovu se prodávaly až po vzniku Československa.
Pacienti veřejně děkovali doktoru Wernerovi za vyléčení tyfu
Ve stejném vydání z konce roku 1914, kde se psalo o střelbě ve škole, byla zpráva i o jihlavském náměstí. Zastupitelé tehdy jednomyslně rozhodli, že jihlavské náměstí ponese jméno císaře Františka Josefa.
„Jak známo, je to největší náměstí v Rakousku,“ psaly tehdy noviny. S dodatkem, že zastupitelé požádali telegramem o schválení pojmenování kancelář Jeho Veličenstva.
Jen o kousek dál byl další krátký článek ilustrující, jak se tehdy žilo v Jihlavě. Šlo o vzkaz pacientů. „Tyfem těžce nemocní ze světnice číslo 8, nyní už vyléčení, vzdali nejsrdečnější poděkování vrchnímu lékaři doktoru Wernerovi. Péči nám věnoval ve dne v noci, aby nás vyrval z náruči smrti.“
Noviny také ve válečné době vyzývaly lidi v obcích, aby psali kroniky. „Pohnutá doba se k tomu hodí. Pro příští pokolení budou kroniky z války hledané po celá staletí. Pište jména narukovaných, raněných, padlých - jejich osudy.“
Vojíni budou vraždit německé obyvatele, říkala učitelka dětem
Po vzniku Československa byly jihlavské noviny plné česko-německé řevnivosti. Dostala se i do článku o řeznících, kteří nedodržovali nařízení o maximálních cenách masa. Hlavně vepřové prodávali podstatně dráž, za což hrozily pokuty i vězení. V poslední větě „masového“ textu českých novin byla poznámka, že českých řezníků se stesky kupujících netýkaly.
Další článek stejného vydání přišel ještě s těžším kalibrem. Jeho titulek zněl: Traviči dětských duší. Pojednával o učitelce druhé třídy, která podle autora vykládala žákům, že čeští vojíni budou chodit po bytech a vraždit německé obyvatelstvo. I tak se psalo začátkem roku 1919.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina. |
Totéž číslo popisovalo incident, kdy se skupina vojáků rozhodla pro jazykovou očistu Jihlavy tím, že shazovali a rozbíjeli německé nápisy.
Spory byly také ohledně divadla, kde se hrálo německy. Češi si stěžovali, že bylo zavřené. „Jen myši si tam pořádaly své reje. A pro českou divadelní společnost měl stánek německé Thalie zavřeno,“ psaly noviny.
Odlehčenější četbu poskytovaly tehdy inzeráty. Jeden z nich si zaplatil Štěpán Vetterman. Sám sebe označil za zdatného učitele hry na citeru. Výuku prakticky i „theoreticky“ poskytoval na jihlavské adrese Dřevěné mlýny 172.
Hned vedle byl inzerát, že inteligentní slečna přijme spolubydlící i na stravu.
Asi se jí ozvalo hodně lidí, protože byla tenkrát v Jihlavě nouze o byty.
Listy to popisovaly dramaticky, situaci označily jako příšernou. „Rodiny se tísní v komorách jako koroptve. Pobíhají zděšeně od domu k domu. Nabízejí vysoké obnosy za zprostředkování bytu,“ popisoval redaktor.
