"Pamatuji se, že v březnu po třeskuté zimě už nebyl sníh; 25. března 1929 zemřel Otokar Březina, bylo mu málo přes šedesát let. Zemřel v pondělí a pohřeb měl na Zelený čtvrtek," zapsal si do svých poznámek vzpomínku na důležitý den páter Jan Dokulil.
"Do rána napadl sníh a šli jsme bílou, nepotřísněnou krajinou. V Jaroměřicích tálo a bylo blátivo. Počkali jsme na jaroměřickém nádraží ještě na rychlík, který ten den výjimečně zastavil. Vystoupil z něho Bedřich Fučík, Jan Čep, Aloys Skoumal, profesor Otokar Fischer, s nimiž jsme odešli. Také Vítězslav Nezval a mnoho dalších," zmínil páter ještě k pohřbu výrazného literáta, od jehož úmrtí dnes uplyne 85 let.
Březina se narodil v roce 1868 v Počátkách u Pelhřimova do rodiny drobného živnostníka. Jako jediný z jeho sedmi dětí se dožil dospělosti. Studoval v Telči, učil v Nové Říši i Jinošově.
Svou životní pouť dokončil v roce 1929 v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde dlouhé roky učil na měšťanské škole. V Jaroměřicích je také pochovaný.
Mimochodem učitelská profese ho stála spoustu energie. Traduje se jeho výrok: "Učitelství jest těžký robotný úřad, ochromující fantazii, pijící sílu z organismu."
Jezdil za ním Karel Čapek i Masaryk
Březina mohl jít "za lepším", lákali ho, aby šel učit na univerzitu, v roce 1919 získal i čestný doktorát Karlovy univerzity. Ovšem on to odmítl, zřejmě i proto, že jeho uzavřené komplikované povaze vyhovoval život v ústraní.
Do Jaroměřic ho za jeho života přijížděl navštěvovat přítel Karel Čapek. Už v roce 1906 se za ním zastavil i s manželkou Charlottou Tomáš Garrigue Masaryk, aniž vzbudil pozornost. Ještě mu zbývalo dvanáct let do převzetí prezidentského úřadu nové Československé republiky. Když přijel Masaryk podruhé 13. června 1928, vítaly ho nadšené davy. Zbýval jen necelý rok do básníkovy smrti.
"Město bylo vzrušeno; pochopilo, že se odmlčelo jeho srdce," mimo jiné napsal do Lidových novin pár dnů po Březinově pohřbu Jaroslav Durych.
O Březinu se zajímal i mladík z Prahy. Jmenoval se Havel
V roce 1947 básníkovi položil kytici na hrob tehdejší prezident Edvard Beneš. A o pár let později vytvořil svou první větší práci na téma Březina jeden mladík z Prahy. Jmenoval se Václav Havel.
V 90. letech se ve městě na říčce Rokytné zastavil dvakrát. To už byl Havel prezidentem a mezinárodní ikonou. Pokaždé přijel hlavně kvůli básníkovi. Jednou neoficiálně cestou z Dukovan. Pokaždé navštívil hrob i muzeum Březiny. Existuje fotografie, na níž si zkouší básníkův klobouk.
