Pouť a mše za Ivana Magora Jirouse se koná pravidelně od jeho smrti v roce 2011.

Pouť a mše za Ivana Magora Jirouse se koná pravidelně od jeho smrti v roce 2011. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Svojí svobodou byl sám sobě nebezpečný, vzpomínali poutníci na Magora

  • 3
Červánky, ticho, snášející se mlha a tma. V tak poklidné i magické atmosféře začala v sobotu večer mše za Magora Jirouse v kostele karmelitského kláštera v Kostelním Vydří u Dačic. Sešli se tam jeho dcera Marta a přátelé s dětmi a vzpomínali na zážitky před i porevoluční.

Zúčastnění měli už v nohách dvacetikilometrovou pouť ze Staré Říše. Jako za starých časů, kdy Ivan Magor Jirous takto občas chodíval. Kamarádi i dcery pouť absolvují od jeho smrti v roce 2011 každý rok v době blížícího se svátku svatého Martina.

„Vždycky tátovi zapálíme svíčku na hrobě. Pouť jdu pokaždé i proto, abych ho vytáhla z očistce. Protože si myslím, že v něm možná ještě je,“ podotkla Jirousova dcera.

Mši sloužil Magorův přítel salesián Ladislav Heryán. Zahrál na kytaru a zazpíval mimo jiné skladbu Salva Regina. „Když jsme s Magorem jezdívali autem, zpívali jsme si tuhle písničku. Měl ji moc rád,“ připomenul.

Z Prahy dorazili také chartisté John Bok a Petr Placák. Placák se s Magorem seznámil počátkem 80. let, když začal hrát na klarinet s The Plastic People of the Universe. Jezdil za ním do Staré Říše, pokud Jirous nebyl zrovna zavřený. Podle něj je těžké dávat vzpomínku na Jirouse do nějaké zkratky. Byl mnohovrstevnatá osobnost.

„Intenzivně jsem s ním prožíval dlouhé období v těch 80. letech. Denně se musel hlásit na policii v Telči, takže jsem tam s ním jezdil na kole. Zažili jsme spolu různé večírky a pečení prasat po okolí Staré Říše. Ten kraj byl bolševiky hodně přejetý, přesto zde strašně cítím duchovní vzdor. Když jdeme mnohakilometrovou pouť, zpětně se mi to celé vybavuje. Je to očistné. Člověk vymete z hlavy pražský nepořádek a šílený provoz,“ zmínil. A přidal jednu historku z revolučních dob:

„Z kriminálu ho pustili 25. listopadu 1989. V Praze jsme měli nezávislé tiskové středisko v galerii U Řečických, to byly první letákové noviny. Čekali jsme, až ho přivezou. A přivezli ho rovnou k nám. Nejdřív se mě zeptal: Doufám, že České děti (nezávislá iniciativa – pozn. red.) nejsou v Občanském fóru (OF). Vnímal stádnost OF už takto záhy. Shodou okolností jsem den předtím zanesl přihlášku Českých dětí do OF do Laterny Magiky. Ale jak to Magor řekl, uvědomil jsem si, o co jde. Zalhal jsem mu, že tam nejsou. A přihlášku jsem si vyžádal a roztrhal jsem ji.“

John Bok podle svých slov na Magora Jirouse vzpomíná často. „To byl člověk tak svobodnej, až byl sám sobě nebezpečnej. Svoboda vždycky tohle riziko přináší. Magor mi chybí, ale on neodešel. Dokud o něm mluvíme, je s námi. A proto i ta pouť. Ano, bolí mě celej člověk z té dvacetikilometrové štreky. Ale všechno, co jsme na té cestě viděli a vnímali, je spojené s Magorem. Dalo by se o něm vykládat nekonečně,“ doplnil Bok.