Zasmějte se tomu, co jsme prožili, říkal Augusta. Loučily se stovky lidí

  • 8
Spousta nejen hokejových osobností se před polednem v Jihlavě loučila s legendárním útočníkem a trenérem Josefem Augustou. Poslední sbohem přišlo dát havlíčkobrodskému rodákovi, který minulý týden podlehl rakovině slinivky, zhruba čtyři sta lidí.

Mezi smutečními hosty nechyběli zástupci hokejového svazu v čele s jeho prezidentem Tomášem Králem. Přáním samotného Josefa Augusty prý ale bylo, aby ho víc než smutkem jeho kamarádi a spoluhráči uctili spíš pěknou vzpomínkou na to, co společně prožili. A třeba se u toho i zasmáli.

„S Pepíkem mám úsměvnou historku, na kterou jsme vzpomínali pokaždé, když jsme se viděli. S Duklou tehdy přijel do Pardubic a říkal mi: ‚Dneska tě budu hlídat osobně, ani si neuprdneš.‘ Po úvodním buly mi ale Jirka Novák přihrál puk, já Pepovi ujel a asi v osmé vteřině jsem dal gól. To byla ta jeho ‚osobní‘ obrana,“ přispěla svojí vzpomínkou ikona pardubického hokeje, Vladimír Martinec.

„To já si vzpomínám, jak jsme s Pepíkem vždycky uměli každý úspěch parádně oslavit,“ vybavil si pro změnu Augustův dlouholetý spoluhráč z Dukly Jihlava Jan Suchý. „Byl to poctivý a srdečný kluk a já na něj budu vždycky myslet jen v tom nejlepším,“ dodal.

Všichni znali Josefa Augustu především jako velkého bojovníka. A to nejen na ledě, ale nakonec i s nemocí, přestože on sám o rakovině slinivky vždycky hovořil výhradně jako o léčbě. „Já nebojuju, léčím se. A cítím se dobře,“ ujišťoval okolí i v době, kdy už se jeho stav viditelně horšil.

Přesto se téměř do poslední chvíle snažil nevynechat jediné domluvené setkání s bývalými spoluhráči či kolegy sportovci. „Ještě kolem Vánoc to bylo dobré, ale pak už ne,“ povzdechl si Jiří Holík, který s Augustou dlouhá léta hrával jak v Jihlavě, tak i v národním týmu.

„Po svátcích skončil ve špitále a já už se pak bál zeptat, jak na tom je,“ doplnil kolegu další bývalý vynikající útočník Dukly, Jan Hrbatý.

Martinec vzpomínal na úspěšné roky u reprezentace

Navždy už bude u jména Josefy Augusty svítit kromě informace o jeho hráčských úspěších také ta, že v letech 1999 až 2001 se jako trenér reprezentace podílel na zisku tří titulů ze světových šampionátů.

„Vždycky jsme si vyhověli, pomáhali si navzájem. Pokaždé se s ním dalo na všem domluvit,“ zavzpomínal tehdejší Augustův reprezentační trenérský kolega Vladimír Martinec. „Jeho smrt mě strašně moc zasáhla. Asi jako každého, kdo se o hokej zajímá,“ dodal.

Z mladší generace dorazili do Jihlavy na poslední rozloučení s legendárním útočníkem a trenérem například Martin Ručinský, Petr Čajánek, Robert Reichel či Jiří Šlégr.

„Já jsem se vlastně narodil tady v Jihlavě, ale bohužel pana Augustu jsem jako trenéra nezažil. Každopádně s naší zlatou generací on prožil ta nejlepší léta. Byl to úžasný člověk,“ nechal se slyšet posledně jmenovaný.