Mezi smutečními hosty byli například Dana Němcová, jedna z nejvýraznějších tváří českého disentu, Jiří Šerých, spoluautor knihy Korespondence - Bohuslav Reynek a Aleš Palán, který před časem vydal knižně rozsáhlý rozhovor s bratry Danielem a Jiřím Reynkovými pod názvem Kdo chodí tmami. Bratři v něm mimo jiné vzpomínali na rodiče, jejich přátele, mezi nimiž byla řada osobností české kultury.
Z dalších osobností dorazili také literární kritik Josef Mlejnek, syn básníka Halase František X. Halas s manželkou, Tomáš Mazal, dlouholetý přítel a pomocník Bohumila Hrabala i pražský kavárník a kulturní aktivista Ondřej Kobza, iniciátor myšlenky „piana do ulic“.
„Znali jsme se velmi dlouho. Myslím, že od 50. let. Byl to velmi hodný, lidský, vstřícný člověk, který si nikdy nestěžoval. Naposledy jsme se viděli loni, zdálo se mi, že je na tom zdravotně hůř jeho bratr Jirka. Oni byli vzájemně vnitřně velmi propojení, a byť byli každý jiný, vzácně se doplňovali. Pravá bratrská láska,“ vzpomínala Němcová.
Kobza během pohřbu vzpomínal na to, že se se zesnulým umělcem potkal poprvé při dušičkové pouti. „S panem Reynkem jsme se potkali třikrát, když jsme s kamarády dělali Dušičkové poutě Reynkovou Vysočinou. A zastavili se i u jejich statku. Tenhle kraj je totiž na podzim nejkrásnějším zákoutím republiky. Já měl před Danielem Reynkem přirozený ostych, takže jsem se mu nevnucoval a nestihli jsme se sblížit. Ale velmi jsem si ho vážil,“ zmínil.
Smutečních hostů bylo tolik, že se nevešli do kostela a cestou na hřbitov vytvořili zdánlivě nekonečný špalír. Umělec byl pochován do hrobu ke svým rodičům.
Daniel Reynek se narodil 9. června 1928 nedaleko francouzského Grenoblu jako starší syn českého výtvarníka, básníka a překladatele Bohuslava Reynka a francouzské básnířky Suzanne Renaudové. K výtvarničení ho přivedl otec, kterému nejprve pomáhal. První snímky udělal ve 40. letech. Fotil obyčejné věci, které viděl kolem sebe: zvířata, přírodu. Od poloviny 60. let začal pracovat novou vlastní metodou takzvaných fotografických montáží.
Daniel a Jiří Reynkové žili od dětství na statku v Petrkově na Havlíčkobrodsku. Rodina to ovšem neměla jednoduché ani za okupace, ani po převratu v roce 1948. Nejprve jim majetek zabavili Němci, potom komunisté. Vzhledem k tomu, že Reynkové obhospodařovali družstevní zvířata, která byla ve stájích jejich statku, nechalo je družstvo bydlet v části domu. Byli ovšem sledovaní StB. Po Listopadu začal Daniel Reynek vystavovat v Česku i ve Francii.
