Scéna, při níž Ladislav Pešek padal do potoka, se točila na Březinách. Záběr se podle vzpomínek Ladislava Švandy točila pětkrát a herec ji prý odnesl nachlazením. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Pohádce Obušku, z pytle ven! je už 60 let. Autoři ji točili na Vysočině

  • 5
Slavná filmová pohádka Obušku, z pytle ven! se čtvrt roku natáčela v malebné krajině Žďárských vrchů nedaleko od Sněžného. Letos tomu bylo už šedesát let, co se snímek poprvé objevil na plátně kin.

Bylo léto roku 1955 a známý herec Ladislav Pešek seděl v roli muzikanta na oslu. Před kamerou spustil zvesela: „Já s písničkou jdu jako ptáček...“ Tuhle scénu ze známé pohádky Obušku, z pytle ven! točili filmaři u Sněžného a Samotína na Žďársku.

Osel vezl herce třeba po cestě nad obcí Sněžné, kde je výhled na stráně u Blatin. Dnes už tam jsou na stejných místech nové stromy a část těch starých, které zachytila filmová kamera, už nenávratně zmizela. Rozhled do okolí je tam ale dodnes parádní.

Letos je tomu už šedesát let, co měl „Obušek“ premiéru v pražském kině Jalta na Václavském náměstí. Filmový štáb režiséra Jaromíra Pleskota tenkrát strávil v okolí Sněžného tři letní měsíce.

Láskychtivý osel mohl za smrt ustájeného koně

Filmová místa

Filmová místa

Letní seriál MF DNES a iDNES.cz vás zavede na několik desítek míst po celé České republice, která si filmaři vybrali jako kulisu pro filmy, televizní seriály nebo hudební klipy.

Natáčelo se například na Buchtově kopci. Od té doby ale narostly stromy a některá „panoramata“ již zmizela. Filmaři v čele s hercem Peškem bydleli v hotelu ve Sněžném.

Tehdy nebylo běžné, že by se natáčelo tak daleko od Prahy. V obci vznikla kromě oblíbené pohádky později i část slavného snímku Všichni dobří rodáci. A to výrazná scéna na statku, kde opilého Zášinka (hrál ho Waldemar Matuška) nabodl a usmrtil býk.

Při natáčení „Obušku“ se ve Sněžném objevil i představitel hamižného hostinského Josef Beyvl, přestože scény s ním vznikaly v ateliéru.

Za přítomnosti filmařů se ale stala ve Sněžném jedna nepříjemnost. Osla, který hrál v pohádce, měl štáb uvázaného pod kůlnou ve stavení číslo 38. Blízko něj byl ustájený i pár koní. Jednou v noci začala osla přitahovat hnědka, spustil hýkot, utrhl se a pelášil ke kobyle. Druhý kůň se kvůli náhlému vzplanutí splašil, napíchl se na železnou tyč a druhý den musel být utracen.

Pomohl kostymérce z lesa a dostal roli

V pohádce si zahrál jako školák Ladislav Švanda, který je dnes v penzi. Před kameru ho přivedla náhoda. „Já byl tenkrát s maminkou v lese na houbách a potkali jsme paní, která šla taky s malým klukem. Zabloudili, a tak jsme je vyvedli. A ona to byla kostymérka z toho filmového štábu. Při rozloučení mi řekla, abych druhý den přišel, že se pro mě něco najde,“ vzpomínal Ladislav Švanda.

Tímto momentem se staly prázdniny roku 1955 těmi nejdobrodružnějšími v jeho životě. V pohádce je třeba vidět hned na začátku, jak haleká a mává prutem. Při tom stojí na skále. „Ta je nahoře na Samotíně,“ popsal někdejší dětský herec. I po desítkách let na skálu opět vylezl a zamával pro potřeby fotografa. Tak jako tehdy, když byl klukem deset let po válce.

Když netočil, pomáhal rekvizitářům. Na louce zapichoval umělé kytky, aby vypadala romantičtěji. A na cestu, kudy šel Ladislav Pešek s oslem, zase Ladislav Švanda roznášel umělé kameny ze sádry, aby vypadala neschůdněji. Za natáčecí den dostával 35 až 85 korun, podle toho, jestli se pracovalo, nebo čekalo na vhodné počasí. Na padesátá léta a jeho dětský věk šlo o neskutečné peníze.

„Já jsem si tenkrát vydělal víc než otec, který byl stolař,“ popsal.

Putování chudého muzikanta se snímalo částečně také mezi Krátkou a Samotínem. Dnes tudy vede úzká asfaltka, tenkrát to byla ještě prašná cesta.

Scéna, kdy Pešek spadne do potoka, se zase odehrála na blízkých Březinách. „U toho jsem osobně byl. Padal tam asi pětkrát a dostal z toho rýmu,“ vybavil si Ladislav Švanda.

Domov chudého muzikanta, který jednou přivedl dětem vyměněného oslíka, se točil na Buchtově kopci. Starou kůlnu tam štáb přemaskoval na skromné stavení.

Maskérnu měli herci ve Sněžném na faře. Tam poprvé ukázali malého Ladislava Švandu panu režisérovi. Podíval se na něj a řekl: „Tebe beru“.

Režisér Pleskot se věnoval více divadlu než filmu. V padesátých letech mu však byla divadelní činnost znemožněna, pracoval pak jako režisér Studia dětského kresleného a hraného filmu. Tehdy se uplatnil i jako filmař a natočil pohádku Obušku, z pytle ven! a přepis Robinsonky Marie Majerové. Později desítky let úspěšně působil v pražském Národním divadle.

Půl kila malinových bonbonů

Na herce Ladislava Peška vzpomíná Ladislav Švanda jako na milého člověka.

Stejně veselý, jako byl v pohádce před kamerou, byl prý i za ní. „Nás děti vůbec nepřehlížel. Choval se k nám pěkně. V cukrárně ve Sněžném nám kupoval půl kila malinových bonbonů. Pak jsem je několik let nemohl ani vidět, byly hodně sladké,“ vybavil si bývalý dětský herec.

Pešek měl asi osmdesát kilometrů od Sněžného chatu s názvem Pampeliška, konkrétně ve Stražisku. Typická odpočinková chvíle tam pro herce bývala v houpacím křesle na terase. Mimochodem, rodákem ze Stražiska je slavný hokejový reprezentant šedesátých a sedmdesátých let Jan Hrbatý, který spojil svoji kariéru s Duklou Jihlava. Ve Stražisku se kdysi naučil hrát hokej na zamrzlém rybníku.

Dětský herec Ladislav Švanda s kamarády, kteří měli tenkrát štěstí jako on, chodil během natáčení „Obušku“ celé léto v kostýmu od filmařů. Kalhoty s kšandou pod kolena, košile se širokými rukávy a na hlavě kloboučky ve tvaru zvonku nosili v červnu i do školy. Moc ale tenkrát v lavicích nepobyli. Filmaři si je vždy po první hodině vyzvedli, což jim spolužáci neskutečně záviděli.

Hotovou pohádku viděl rodák ze Sněžného poprvé, až když dorazila do tamního kina.