„Mám dokonce v mobilu nainstalovanou aplikaci, která volajícímu oznámí, že s ním momentálně nemůžu mluvit, protože jsem právě ve vzduchu,“ přiznává s úsměvem předseda organizačního výboru letecké show a blížícího se republikového šampionátu, který letos hostí Vysočina.
Chotěbořský Aeroklub nikdy v minulosti domácí šampionát nepořádal. Je to pro vás velká výzva?
Hlavně je to pro nás i město Chotěboř velká čest. Už několik let pořádáme leteckou show a Dětský den, takže máme s organizováním podobných akcí zkušenosti a dostali jsme nabídku, jestli bychom byli ochotni uspořádat i mistrovství republiky. Tak jsme se poradili, celkem asi dvě minuty, a pak jsme řekli ano.
Žádné problémy jste zatím řešit nemuseli?
Opravdu intenzivně se přípravou zabýváme poslední tři měsíce, i když žádosti o různé granty jsme museli odevzdat už podstatně dříve. Každopádně se nám díky sponzorům podařilo sehnat dostatek peněz na to, abychom uspořádali důstojný šampionát.
Co to přesně znamená?
To je jednoduché, můžete se sejít před hangárem, říct: „Začínáme“, a pak si říct mezi sebou výsledky, nebo nachystat slavnostní zahájení na zámku a připravit bohatý program i na vyhlášení a zakončení.
Kdybyste měl laikovi představit leteckou akrobacii, jak by zněla základní definice?
Soutěží se ve třech druzích sestav. První je povinná, která je známá už od podzimu, a každý má dostatek času ji natrénovat. Druhá je volná, kterou závodník deklaruje při prezentaci a třetí je tajná. Tu se dozví nejdříve čtyři hodiny před závodem, takže má tak akorát čas, aby si ji narychlo nachodil dole na trávníku. (usmívá se)
Víc než u kterékoliv jiné akce je asi právě u letecké akrobacie potřeba, aby vyšlo počasí. Jsou meteorologové se svými předpověďmi optimisté?
Samozřejmě se může stát, že celý šampionát proprší. Nebylo by to ostatně první ani poslední mistrovství. Ale já věřím, že to tak nebude, že kolem 20. června prostě bude pěkné letní počasí. Letecký sport totiž potřebuje výšku aspoň 1 200 metrů nad zemí. A je jasné, že ani rozhodčím by se v dešti sedět nechtělo.
Škoda, že se nedá poručit větru, dešti, co říkáte?
To bychom se museli vrátit o pětadvacet let zpátky. A ani tehdy to moc nefungovalo. (směje se)
Vy sám jste prý poprvé přišel na letiště v 11 letech, tahle informace souhlasí?
Ano, a od 15 let jsem potom lítal na větroni. Nedovedl jsem si až do nějakých pětadvaceti představit, že bych mohl trávit čas jinak než na letišti. Pak jsem to na chvilku přehodnotil, ale teď se k tomu názoru zase postupně vracím. (usmívá se)
Nebojíte se při létání?
Létání je vždycky o respektu a pokoře. Je spousta pilotů, kteří si řeknou: To proletím, i když nejsou ideální podmínky. Desetkrát mu to může vyjít, ale pojedenácté nemusí. A tahat čerta za ocas se už vůbec nevyplácí právě v letecké akrobacii. Musíte mít vždycky správnou výšku, rychlost a stroj, který na to má. Jakýkoliv předem nepromyšlený úkon je hazard. To by měli vědět všichni piloti. A ti, kteří to nevěděli, už tady bohužel nejsou.
A vy jste někdy měl namále?
To je typická novinářská otázka, protože je jasné, že lidi chtějí vidět krev (směje se). Nějaké nouzové situace jsem zažil, ale naštěstí se mi je vždycky povedlo vyřešit. Prostě musíte mít pokaždé nějaký záložní plán.
Létání je ve vaší rodině nějak hlouběji zakořeněno?
Právě, že vůbec. Já byl první a zatím to vypadá, že i poslední. Bohužel to totiž k mé mrzutosti nechytlo ani moje děti. Ale co se dá dělat, každý si musí vybojovat to svoje místo na slunci.
Vraťme se ještě na chvilku k nadcházejícímu šampionátu, vy se také objevíte na startu?
Pokud mi to jenom trochu půjde, tak moc rád. Už to sice nebude v kategorii Unlimited, která je takovou F1 v akrobatickém létání, ale v Advanced bych si ještě zazávodit chtěl.
Kolik závodníků se vám celkem přihlásilo?
Počítáme s účastí mezi 25 až 45 akrobaty. Ono totiž platí, že pokud chce někdo startovat na zahraničních závodech, tak musí absolvovat mistrovství republiky. A navíc je to otevřený šampionát, takže dorazí i zahraniční piloti.
Kdo patří v letecké akrobacii mezi evropskou špičku?
Určitě Rusko, Francie, Anglie. Ale ani my na tom nejsme nejhůř.
