Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Všude Lenin, Gottwald, Svoboda. A nad nimi visí ukřižovaný Kristus

  17:54aktualizováno  17:54
Řada soch bývalých komunistických funkcionářů se nachází v depozitářích třebíčského muzea. Je jich spousta. Právě tam se odvážely po pádu komunistického režimu. Třeba socha bývalého prezidenta Svobody je v nadživotní velikosti. Pohlaváři se ale asi v hrobě obrací. Ze zdi na ně dohlíží obří Kristus.

Sochy a busty komunistických funkcionářů po Listopadu 1989 zaplnily depozitáře třebíčského muzea. Ilustrační snímek | foto: Archiv města Nymburk

Být doba před třiceti lety, období kolem Velikonoc by se odbývala převážně v duchu bujarého popíjení, pár babiček by ze zvyku zašlo do kostela, ale křesťanský akcent by se tolik nezdůrazňoval.

Schylovalo by se k oslavám kulatých dubnových narozenin Vladimíra Iljiče Lenina. Všude by se povinně oprašovaly sochy a busty tohoto komunisty, pionýři by nacvičovali stokrát omílané verše.

Ta doba už je dávno pryč a s ní i různé podobizny Stalina, Lenina, Gottwalda či Klimenta, které obývaly veřejný prostor.

Kde dnes jsou?

Zlomek těch, které „zdobily“ kanceláře výborů komunistické strany či prostranství, spravuje Muzeum Vysočiny Třebíč. V depozitáři ve Šmeralově rodném domě v Cyrilometodějské ulici jsou na nádvoří na podstavci v bronzu vyvedení předválečný levicový politik a novinář Bohumír Šmeral a poválečný exministr průmyslu Gustav Kliment.

Nadživotního Svobodu do bronzu už nikdo neodlil

Uvnitř pak - tam, kde tisíce Třebíčanů za socialismu slavnostně přebírali červený zápisníček s názvem občanský průkaz - je před deštěm a vlhkem schovaná sádrová podobizna někdejšího prezidenta socialistického Československa Ludvíka Svobody v nadživotní velikosti. Do bronzu už ji nikdo neodlil.

„Jejím autorem je sochař Jan Habarta, vznikla v roce 1987, pak stála v Hroznatíně v rodném domě Ludvíka Svobody v jeho památníku. V roce 2003 byla socha převezena do našeho třebíčského depozitáře“ vysvětlila kurátorka výtvarných sbírek muzea Lucie Pálková.

Zajímavé je zastavit se u sochaře, který Svobodu vypodobnil. Jan Habarta měl jako kunovický rodák v počátku své kariéry, tedy ve 40. letech minulého století, potřebné mecenáše. Rodinu Abrhámových, kteří v Kunovicích vlastnili cihelnu. Tehdy mu coby nadějnému umělci poskytli ateliér a byt a mladý Habarta mimo jiné vytvořil plastiku Pískající chlapec. Neztvárnil nikoho jiného než dnešní českou filmovou hvězdu Josefa Abrháma s jeho tehdy typickou grimasou. Malý Josef si totiž pořád pískal.

Oblíbený rituál - cestou z čaje políbit Klimenta

Ale vraťme se už zase na nádvoří depozitáře muzea v třebíčské Cyrilometodějské ulici. Stojí tam ještě jedna socha od Habarty, tentokrát bronzový Šmeral. Ten míval své místo před „Gagarinkou“, dnešní základní školou v Benešově ulici v Třebíči. Nyní v tom místě po Šmeralovi stojí dům s lékárnou.

Jeho soused v depozitu - předválečný třebíčský starosta, posléze poslanec a po roce 1948 ministr průmyslu Gustav Kliment - původně stál na prostranství v Borovině.

Když se režimu znelíbilo jméno Baťa, dostala znárodněná fabrika na boty v Třebíči přídomek právě po Klimentovi. Bronzová skulptura od roku 1974 trůnila před stejnojmenným závodním klubem, kde bývaly mimo jiné oblíbené taneční večírky - čaje.

„V Třebíči koloval tehdy populární drb, že Husák nenáviděl Klimenta, proto nepřijel na odhalování. Co je na tom pravdy, nevím. Každopádně naši ‚fans‘, když odcházeli z čajů, mívali rituál: po cestě domů políbili Klimenta,“ vzpomíná třebíčský hudebník Pavel Hlaváč.

Socha autorů Miroslava Pangráce a Františka Radvana v roce 1992 bez velkých emocí putovala do depozitu v Cyrilometodějské ulici. Stojí tam i s přimalovanou rudou hvězdou a vyznamenáním. Kdo malůvky dělal, to se neví.

Nečekané vztahy mezi plastikami? Jen náhoda kvůli místu

Druhý depozitář je v Kosmákově ulici. Tady na první pohled příchozího zaujme kontext uložených věcí. Mají tu v nejzazší místnosti na polici v rohu vyskládáno několik sádrových glazovaných bust Lenina, Stalina či Gottwalda. Nad nimi je patro s posmrtnými maskami rodičů rodáka z Biskoupek, básníka Vítězslava Nezvala.

Na vše shlíží ze zdi obří Kristus na kříži. Tyto busty pocházejí z Moravských Budějovic, do muzea se dostaly počátkem 90. let. Jsou tu jako doklad doby, zájem o ně dosud nikdo zvenčí neměl.

„Nečekané vztahy, které se mezi sbírkovými předměty utvořily, vznikly náhodně, především z prostorových důvodů,“ podotkla kurátorka třebíčského muzea Lucie Pálková.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Voda pro Prahu - Vodní nádrž Želivka
Vodohospodáři chtějí omezit zemědělství kolem Želivky, obyvatelé reptají

U Želivky je krásně, ale téměř se zde nedá žít. To je pocit, kterému často propadají lidé, kteří bydlí v blízkém okolí vodní nádrže Švihov. A možná se ještě...  celý článek

Ilustrační snímek
Hrozilo, že most spadne. Nečekaně tak zavřel hlavní tah u Ždírce

Nepříjemné překvapení si Ředitelství silnic a dálnic nachystalo řidičům, kteří pro své cesty využívají hlavní silniční tepnu číslo 34 u Ždírce nad Doubravou....  celý článek

Takto bylo nutné přepravit v letošní zimě stator na servisní prohlídku z...
Pátý blok Dukovan ovlivní i obchvaty měst. Obří komponenty musí projet

Stát sepisuje seznam silnic, které bude nutné vybudovat kvůli dostavbě jaderné elektrárny v Dukovanech. Figuruje na něm i obchvat Třebíče, pro místní zatím jen...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.