Třebíčská rodačka a americká výtvarnice Margaret Subak odkázala městu plastiky

Třebíčská rodačka a americká výtvarnice Margaret Subak odkázala městu plastiky Rodina, Autoportrét a Lampa. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Výtvarnice z New Yorku odkázala své plastiky v závěti rodné Třebíči

  • 0
Továrna, dům a náhrobky na židovském hřbitově pojí rodinu Subak k Třebíči. Ve městě patřila k těm významným a jeden z členů rodiny starostoval v někdejší samostatné obci Podklášteří. A Margaret Subak nezapomněla na rodnou hroudu ani v USA. Pamatovala na ni i v závěti.

Ve třicátých letech minulého století byli Subakovi, podobně jako další židovské rodiny, nuceni uprchnout před nastupujícím nacismem. Paní Margaret Subak se dostala do Spojených států, další větve rodu zakotvily například v Kanadě nebo třeba ve Vídni.

Paní Margaret žila v New Yorku a měla tam své studio, kde vyráběla keramiku. Na Třebíč, kde se narodila a prožila mládí, nezapomněla. Ve své závěti odkázala městu tři předměty, které se stanou součástí expozic v Zadní synagoze v Třebíči.

Jsou to plastiky Rodina, Autoportrét a Lampa.

Uprchli před Hitlerem

"Tato umělecká díla vytvořila Margaret během třiceti let. Měla je v bytě a v závěti je odkázala Třebíči. Ve městě žila do třiceti, vždy je brala jako domov a k Třebíči měla moc hezký vztah," říká Kate Subak, neteř paní Margaret, která předala starostovi Třebíče Pavlu Heřmanovi tři plastiky.

Rodina předala dar městu

"Náš problém je, že máme židovské město, zapsané v seznamu UNESCO, ale bez židovských obyvatel. Jsem rád, když nacházíte cestu do míst, kde vaši předkové zanechali významné stopy," řekl třebíčský starosta paní Kate Subak.

Umělčina neteř přijela na Vysočinu spolu s další příbuznou, Hope Subak Kašparovou. Ta pochází z vídeňské větve rodu a nyní žije s manželem v Praze.

Subakova továrna, která leží na východním konci třebíčské Židovské čtvrti, se stala pojmem v odvětví zpracování kůže. Už v 19. století koželužství v regionu ovládla rodina v čele s J. H. Subakem.

Od roku 1871 směla firma nést císařský znak, o rok později v jejich dílnách začal pracovat parní stroj.

Z manufaktury se stala začátkem 20. století významná továrna. Po Subakových je dnes pojmenována v Židovské čtvrti ulice. Původní továrna byla přestavěna na malometrážní byty.

Rodina Subak působila v Třebíči více než dvě století. Podle popisu jednotlivých budov Zámostí na webu radnice byly její dva samostatné objekty postaveny na pozemku Žida Izáka Punčocháře, zakoupeném od podklášterského hospodáře Klobásy. V roce 1724 byl tento domovní komplex rozdělen na šest domovních dílů. Existovaly zde palírna, stáj i mydlářská dílna.