Expozice o někdejším majiteli hradu Bítov baronu Jiřím Haasovi. Na snímku je...

Expozice o někdejším majiteli hradu Bítov baronu Jiřím Haasovi. Na snímku je baron, typicky, mezi dvěma svými slečnami. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Slečny si výstřední baron a svůdník Jiří Haas z hradu Bítova známkoval

  • 1
Choval stájové pinče. Jeho lvice dostala jméno podle Mickey Mouse. A své přítelkyně si coby velký prostopášník známkoval do deníčku. Jedničkářky dostávaly peníze, propadlice byly bez prémií. To jsou střípky o svérázném baronu Jiřím Haasovi z Hasenfelsu, posledním majiteli hradu Bítov.

O rodině Haasů vyšla knížka autora Luďka Jaši s názvem Jiří Haas, porcelánový baron. "Když vše dobře dopadne, mohli by se lidé se ságou rodu Haasů seznámit i v televizním filmu. Režisér Ondřej Kepka se snaží získat souhlas ke zfilmování tématu. Scénář podle knihy už je hotový," prozradil Jaša.

Slůvko "porcelánový" hraje důležitou roli. Haasovi totiž přišli ještě za Rakouska-Uherska k obrovskému jmění díky výrobě porcelánu. Měli dvě továrny v západních Čechách: v Horním Slavkově u Lokte nad Ohří a v Chodově.

Šlechtický titul obdržel Haasův otec Jiří starší v roce 1908, stálo ho to 80 tisíc tehdejších korun. V té době rodina vlastnila kromě fabrik na porcelán ještě zámek Mostov, statek Kamenný Dvůr a nájemní domy ve Vídni, Pešti a v Praze.

Jiří Haas starší se oženil s Olgou Dannenbergovou, jejíž rodině patřila velká textilka v Žitavě. Syn Jiří Haas mladší se ovšem "nevyvedl" podle představ rodičů.

Barona proslavily divoké nájezdy na hospody i jeho zoo

Hrad Bítov mu otec koupil už v roce 1912. V roce 1914 ale propuká světová válka, toho roku starý baron Haas umírá a Jiří odchází na frontu. Domů se vrací až v roce 1921 v 45 letech. Jako starý mládenec a výstředník, který nepostrádá rozmařilost rakouského důstojníka.

Státní hrad Bítov

* V červenci a srpnu je otevřen od 9 do 18 hodin. Poslední prohlídka začíná vždy hodinu před koncem otevírací doby. Zavíracím dnem je pondělí.

* Plné vstupné pro dva hlavní prohlídkové okruhy stojí 120 korun. Rodinné 320 korun. Snížené 80 korun.

Začnou velké spory s matkou. Ta na něj nenechá přepsat žádný majetek. Vyplácí mu "pouze" bohatou apanáž. A Jiří se usazuje na Bítově, na pomezí Vysočiny a Jižní Moravy.

Startuje období, na které lidé z vesnic v okolí jen tak nezapomenou. Potrvá až do tragického roku 1945.

Baron se "proslaví" divokými nájezdy do venkovských hospod. Dodnes se mezi nejstaršími pamětníky šušká, že po sobě zanechal spoustu levobočků.

Pověstnou se stane jeho největší soukromá zoologická zahrada na území tehdejšího Československa. Včetně obrovské smečky psů, na niž zůstala památka: v jedné z místností bítovského hradu průvodci ukazují údajně největší sbírku vycpaných psů na světě. Je jich tu 51. Zvířata leží nebo stojí v poloze, která pro ně byla za života typická. 

Ve svém nejlepším období měl 285 žen za rok

Ve svém "nejlepším" období má baron Jiří Haas 285 žen za pouhý jeden rok. "Ale pozor. Jedná se jen o nové známosti. Ženy, se kterými se stýkal opakovaně, se už do statistiky nedostaly," vysvětlil autor knihy Luděk Jaša.

Některé údaje o českém Casanovovi i o historii celého rodu vypátral v archivech a muzeích. Velkou část materiálů, včetně zachovaného sexuálního deníčku, získal od lidí, jejichž prarodiče či další příbuzní byli zaměstnaní na zámku v Mostově či na hradě Bítově.

Baron Jiří Haas měl v Rakousku soudem uznané pouze dvě děti. Dlouho doložitelně na každé Vánoce posílal patnácti dětem dárky, prý o nich věděl, že jsou jeho. V dosud existující závěti odkázal dary osmi dětem, o kterých se soudí, že tehdy ještě žily.

Zaplatil za všechny a dokud se hospoda nevypila, nešel domů

Jak na něj vzpomínají pamětníci? Marii Binderové z Vysočan je 93 let. Barona na vlastní oči viděla v dětství a mládí mockrát.

"Byl velmi hezký. Rád se smál. Měl takové fousky a opravdu mu to slušelo. Byl to hodný člověk. Moje švagrová Gungálová se u něj starala o prádlo a dělala mu i kuchařku. Chtěl vyžehlené košile jen od ní," zavzpomínala paní Binderová.

Janu Wallovi je 85 let, žije v Dobšicích u Znojma, ale narodil se v Zálesí, vesnici u Bítova. Jako kluk viděl barona dvakrát a od baronova štolby Bílého, co se mu staral o koně, slyšel spoustu historek.

"Baron rád vyjížděl na svoje proslavené tahy vozem s koňmi. Kočíroval Bílý. U nás v Zálesí byl zájezdní hostinec u Schlápotů. Mockrát sem baron přijel, zaplatil celé hospodě a dokud nebyla úplně vypitá, nešlo se domů," zavzpomínal.

Párky pro barona na plotech a polovina lidí nemohla do práce

Bílý Wallovi vyprávěl, jak jednou musel barona s veselou partií odvézt do Dešova, kde je dodnes hospoda u Blahoudků. Baron tam přijel a řekl hospodskému: Až se budu nad ránem vracet zpátky na hrad, budou na plotech v Dešově kolem silnice viset párky. Dělej si to, jak chceš, všechno platím.

"Blahoudek ještě v noci odjel do Moravských Budějovic a vykoupil všechny uzenáře. Pak to po těch plotech rozvěsili. Druhý den měli všichni ve vsi plná břicha a polovina lidí nebyla schopná jít do práce, protože měla kocovinu," přidal další historku Walla.

Tam, kde na hradě dřív bývala panská kuchyně, nechal baron zřídit vývařovnu pro svá zvířata. Lvice Mietzi-Mausi, kterou koupil jako mládě od Cirkusu Kludský, s ním jedla u jednoho stolu. V zoo měl i mravenečníka. Místo divadelního sálu byl psinec.

Baron Jiří Haas na svém hradě hostil mimo jiné Karla Čapka. Politika šla mimo něj. "Za války si s nacisty nezadal, neměl je rád. Pokud se vnutili na návštěvu, ze slušnosti je přijal. To ale bylo celé," říká současný kastelán Jan Binder.

KSČ ho nutila k pěšímu odchodu do Vídně, raději se zastřelil

Haas prokazatelně za války pomohl několika Židům. Přesto se na hradě 11. května 1945 objevili "partyzáni" a místní představitelé KSČ. Oznámili mu, že si má sbalit malý kufr a jako Němec se pěšky přesunout do Vídně.

Starý kavalír - bylo mu tehdy 69 let - se se svou zoo, hradem a vlastní zemí nedokázal rozloučit. Oblékl se do parádní uniformy a nabil revolver. Věrná hospodyně ho přemlouvala do jedné ráno. Pak se zamkl a padla rána. Událost byla prohlášena za sebevraždu, byť potom panovaly pochybnosti.

K faktickému vyvlastnění hradu Bítova po roce 1945 nikdy nedošlo, kvůli úmrtí majitele. Stát památku přesto převzal. Hrad se otevřel a lidé z okolí si za směšné částky nakoupili cenný nábytek.

K vyrovnání s nejbližšími belgickými příbuznými Haase došlo až v roce 1963. Byl jim podle závěti vyplacen jeden milion korun.

Ve dnech po baronově smrti zemřela i lvice. Zda steskem, hlady nebo rukou místních, to se už nedozvíme. Není pohřbená v hrobce s baronem v hradní kapli, jak si za života přál.