O adrenalinové zážitky nemají pracovníci zoologické zahrady v Jihlavě nouzi. Nové zkušenosti a výzvy jim přináší nedávno otevřený tropický pavilon.
Na mnoho událostí dnes hledí už s humorem, ale když se museli například neplánovaně proměnit v lovce krokodýlů, nebylo jim dvakrát veselo.
Dospělý pár krokodýlů siamských se totiž hned druhý den po vypuštění do ubikace rozhodl pro zevrubný průzkum svého okolí. Více než třímetrový samec Tole a 2,5 metru dlouhá samice Ani se vydali přes vysokou bariéru oddělující jejich výběh od vedlejšího bazénu krokodýlů čelnatých.
„Zvířata při tom musela vyvinout značné horolezecké úsilí, ale podařilo se jim to. Chovatelé a zoologové museli krokodýly pochytat, rozdělit a údržba bleskurychle zvýšila i tak dost vysoké zábrany,“ líčí zážitek mluvčí zahrady Martin Maláč.
Chovatelé zvyšovali zábrany
Samce krokodýla siamského to sice zastavilo, ale samici nikoliv. „Ta se musela ještě dvakrát odchytávat od sousedících krokodýlů a zábrany se zvyšovaly a zvyšovaly. Teď už se naštěstí samice trochu uklidnila, ale pořád platí, že je to velmi zvídavé a pohyblivé zvíře,“ dodává.
Nyní krokodýlí bazény monitorují i tři kamery se záznamovým zařízením. „Díky tomu víme, že Ani se svých horolezeckých kousků nevzdala. Dokáže bezpečně vylézt do výšky dvou metrů. Tam ji naštěstí vždy zastaví stříška, kterou nedokáže překonat. Dostat se ke krokodýlům čelnatým se pokouší prakticky každý den. Převážně v noci,“ podivuje se nad vytrvalostí chovatelka Lubomíra Ševčíková.
Pokud by se další návštěva Ani u krokodýlů čelnatých povedla, mohlo by to mít podle Ševčíkové fatální následky. „Když se to stalo poprvé, oba páry byly z nastalé situace hodně vyděšené, takže k žádnému útoku nedošlo. Pokud by se to ale opakovalo, nemuselo by to dopadnout dobře. Krokodýli čelnatí by si určitě hájili své teritorium a vzhledem k tomu, že krokodýli siamští jsou oproti čelnatým mnohem větší a samice je velmi mladá a v plné síle, fatální by byl střet právě pro naši samici Key a samce Rocca,“ uvedla.
Key a Rocco patří k nejstarším zvířecím obyvatelům jihlavské zoo. Jsou více než 50 let staří.
Mnoho vynalézavosti a úsilí prokázali i další zvířecí obyvatelé nového pavilonu – dvoumetroví hroznýšovci kubánští. „Usoudili, že nejlépe se jim leží na zářivkové trubici, takže byli mimo zraky návštěvníků. Ale hlavně se jim povedlo zářivku časem odpáčit a takřka demontovat,“ usmívá se Martin Maláč.
Pásovec zase hodně ryje
Práci chovatelům neulehčuje například ani pásovec. Ten pro změnu vyrývá rostliny v ubikaci, takže je chovatelé museli nahradit umělými v květináčích, a i ty prý podhrabává. Zvířata se jinak v novém prostředí tropického pavilonu aklimatizovala prý nad očekávání výborně. Spousta z nich se i přes naprosto nové prostředí a často složité stěhování pokouší o páření.
Tvorové v tropickém pavilonu stále přibývají. Koncem února byl do prostoru vpuštěn pár drobných holoubků diamantových, kteří se v budově pohybují volně. Před týdnem také chovatelé vypustili na volno několik gekonů, aby lovili uprchlý hmyz, kterým se zvířata živí.
Tropický pavilon, to jsou však i rostliny. O ně se stará tým zahradníků. Ti tak mají nyní kromě záhonů a živých plotů v zahradě na starosti i malý tropický prales.
„Spousta rostlin se chovala po přesazení často docela nečitelně. Některé stromky opadaly a vypadaly mrtvě, po čase však obrazily. Některé rostliny zakořenily a rostou hůře a pomaleji, některé naopak rostou velice bujně a mají tendenci dusit ty ostatní. Takže u rostlin často probíhá skutečně jakýsi souboj o přežití jako ve volné přírodě, kde silnější rostou na úkor slabších,“ říká Martin Maláč.
Cílem zoologické zahrady je mít pavilon opravdu hodně zarostlý, aby připomínal bujně rostoucí tropickou džungli.
Doslova alchymií je v tropickém pavilonu nastavení správné teploty a vlhkosti tak, aby vyhovovala zvířatům, rostlinách i návštěvníkům.
„Zvířata, která nejsou v teráriích, například krokodýli a anakondy, potřebují nejvyšší teplotu až kolem 30 stupňů Celsia. Při této teplotě se však příliš vysušuje vzduch, což nemají rády rostliny. Těm spíše vyhovuje vlhkost a chlad. No a návštěvníci by naopak ocenili co nejnižší vzdušnou vlhkost a teplotu do 25 stupňů Celsia,“ uvedl Maláč.
