Jen opravdu málokdo celé desítky let tušil, jakou vzácností rohový dům v třebíčské ulici Leopolda Pokorného číslo 25 je. Památkáři a několik zasvěcených ale dobře věděli, že tato nemovitost jednou musí pookřát pod šikovnýma rukama restaurátorů. To se teď díky výrazné finanční injekci z dotací daří.
Židovská čtvrť v Třebíči* První doklad o židovském osídlení Třebíče pochází z roku 1338, dá se ale předpokládat, že zde Židé žili už o sto let dříve. * Čtvrť s více než 120 domy vznikla na území mezi řekou Jihlavou a návrším Hrádek. Patří k ní židovský hřbitov s 11 000 hroby a 3 000 kamennými náhrobky. * Ghetto bylo v 80. letech minulého století určeno k sanaci. Památkou UNESCO se stalo roku 2003. Jde o jedinou židovskou památku mimo stát Izrael, která na prestižním seznamu figuruje. |
Už v roce 1958 se dům stal jako první v "židech" kulturní památkou.
"Když se uvažovalo o tom, že se židovské město zplanýruje a postaví se tam sídliště, právě kolem tohoto domu byly poměrně velké boje z hlediska památkové péče," uvedla památkářka Lenka Matoušková. Je to jediný zdejší židovský barák, u něhož bylo zachováno dispoziční řešení i vnější vzhled.
V létě se dva měsíce čelní fasádě věnoval restaurátor Martin Kovařík. Trpělivě seškrábal bezpočet vápenných nátěrů, které se za víc než dvě stě let navrstvily. Vápno naštěstí zakonzervovalo vzácný originál vespod - zdobnou klasicistní, pro tu dobu typickou fasádu.
Restaurátor si pohrál s každým titěrným detailem, s každou původní kytičkou na štucích. Objevil i originální barvu. Kolemjdoucí léta znali červenooranžovou kombinaci. Tehdejší majitel ale řemeslníkům zadal zelenou a bílou.
Lenka Matoušková zapátrala v archivech a zjistila, že dům na konci 18. století patřil lazebníkovi. "To trochu nekoresponduje s figurami hudebníků na štucích," podotkla.
Dnes už nevíděné - pavlač se suchým záchodem
Na boční straně domu, vedoucí do uličky Stinná, zdobená fasáda nebyla. Dochovala se tam ale jiná zajímavost - pavlač se suchým záchodem. Majitelé ho už dávno nepoužívají. Dům byl, stejně jako všechny ostatní v ghettu, rozčleněný na několik jednotek. Zachovalo se jeho barokní jádro. Příští rok ještě bude potřeba dokončit opravy spodní části, na níž původní fasádu úplně zničila vlhkost.
V historicky cenné nemovitosti už šedesát let bydlí Františka Vaverková, dnes se svou dcerou a její rodinou.
"Strávila jsem tu moc hezké dětství. Tehdy nás byla plná ulice děcek. Elektrické vedení nebylo v zemi, ale na sloupech, my ho přehazovali míčem a občas jsme vyhodili pojistky," vzpomíná po letech s úsměvem. Svou čtvrť má ráda.
"Tento dům koupil můj dědeček Beneš po válce. Dědeček byl zedník a střelmistr. Barák byl tehdy prázdný. Po odchodu Židů - babička nám vyprávěla, že tu před válkou bydleli jistí Adlerovi - to zůstalo volné a nastěhovaly se sem za války do pronájmu nějaké Polky, co kolaborovaly s Němci. V roce 1945 odešly a koupil to právě dědeček," zalovila v paměti paní Vaverková, co se doma povídalo.
V domě žili před válkou i Pokorní, kteří spravovali boty a jejichž syn Leopold hrdinně padl ve Španělsku při obraně Madridu v roce 1937. Dnes se po něm původně Dolní ulice jmenuje.
Robert, Herta a Edita?
Zdejší rodačka Susana Urbanová, jejíž tatínek byl Žid a zemřel v Osvětimi, si na Adlerovy pamatuje. "Nevybavím si přesně, co dělali, ale slečinka Adlerová, jejich dcera, byla mimořádně krásná. Odjeli transportem z Třebíče do Terezína v roce 1942 a už se nikdy nevrátili," zavzpomínala.
Na webových stránkách holocaust.cz je seznam lidí, kteří jeli z Třebíče transportem označeným písmeny Aw dne 22. května 1942 do Terezína. Je tam trojice Třebíčanů se jménem Adler. Mohli by to být oni - padesátiletý Robert, o deset let mladší Herta a dvacetiletá Edita. Stejná trojice odjela o tři dny později 25. května 1942 z Terezína dalším transportem označeným písmeny Az do Lublinu. Všichni tři zemřeli.
"Před druhou světovou válkou v Třebíči žilo necelých tři sta Židů. Zpět z vyhlazovacích táborů se vrátilo pouhých deset osob," uvádějí stránky města Třebíče.
Obnova fasády vyjde na 600 tisíc korun, dvě třetiny částky spolykaly už provedené práce. "Přispěla Nadace ČEZ, Ministerstvo kultury a město," řekl starosta Pavel Heřman.
