Ten dům je dobře viditelný od řeky Jihlavy. Když se v Třebíči přejde Podklášterský most a zabočí se do židovského města, dojde se na plácek s lípou.
Manželé Padrnosovi tam už rok dávají dopořádku starý barák s číslem popisným 10. Částečně jej získali dědictvím a částečně koupili. Zatím má omítky zbavenou fasádu, příští rok ale dostane novou. Jedna polovina bude modrá, druhá šedozelená, protože dům se opticky skládá ze dvou.
Vlastnictví domu v době krátce po jeho výstavběDům měl v samém počátku, tedy kolem roku 1700, komplikované vlastnické vztahy. Objevují se jména Bune Schamschová a Simon Neustadtler. "Obchodník Isak Berl Polnauer, kterému dům v roce 1789 patřil, dokonce reprezentoval jako 'zemský starší' celé moravské židovstvo. V Třebíči měl obchod s kávou, cukrem, různým kořením a barvivy, a to jak ve velkém, tak v malém. Také se o něm tvrdilo, že své obchody vede již déle než 25 let naprosto čestně a bez šizení eráru," uvádějí zajímavost stránky Kraje Vysočina. |
Nemovitost, která je dnes kulturní památkou v lokalitě UNESCO, patřila od počátku 18. století až do roku 1932 postupně několika židovským rodinám. První zmínka v pozemkové knize je o něm z roku 1724, kdy spadá do skupiny "nových" domů.
"Co jsem zjistila, tak v roce 1932 ho koupila a vzápětí hned prodala paní Jenny Löwitová. Získali ho od ní křesťané Zezulovi, kteří měli za rohem sedlářství. Pak se v domě bydlelo, byly tu i sklady a chlívky," říká současná majitelka Jitka Padrnosová.
Podle webových stránek Holocaust.cz šedesátiletá žena jménem Jenny Löwitová odjela z Třebíče s mnoha dalšími židovskými spoluobčany 22. května 1942 transportem do Terezína. Odtud 15. října téhož roku putovala do koncentračního tábora Treblinka, kde zahynula. Podle některých zdrojů měli Löwitovi v Třebíči před válkou vetešnictví.
Dnes má dům majitele, kteří mu vracejí podobu z 19. století. V té době tu bývala rovněž nálevna kořalky, kterou ale, jak Padrnosovi se smíchem říkají, už neplánují.
Nové technologie při opravě starého domu nefungují
"Rekonstrukce nás baví. Sehnali jsme šikovné zedníky. Využívají staré technologie, protože jiné na takových nemovitostech ani nefungují. A musím říct, že máme skvělou spolupráci s památkáři. Díky nim na první dobrou nacházíme zdroje správných informací, jak se kterým materiálem zacházet," pochvaluje si Padrnosová.
Neustále prý musela dohlížet, aby zedníci nedělali příliš dokonalé pravé úhly, naopak trvala na zaoblených rozích a podobně. Starý dům si to prostě přirozeně žádá.
Když se chystal projekt, bylo potřeba udělat i stavebněhistorický průzkum. Sundaly se podhledy v patře a překvapení bylo veliké. Objevil se krásný trámový strop.
"Nechali jsme udělat dendrochronologický průzkum trámů. Zjistili jsme, že strop je z jedlí, pokácených v zimě na přelomu let 1820 a 1821. To koresponduje s tehdejším děním v Třebíči. Velký požár 14. června roku 1822 město téměř zničil. Na domech, kterým zdi vydržely žár, se musely pokládat nové střechy a stropy. To se týkalo i našeho," vysvětluje Jitka Padrnosová.
Podlaha z cihel na štěrku, nová staře vyhlížející okna
Strop je teď nahrubo očištěný od starých nátěrů a zakonzervovaný. Tu a tam se rýsuje starý ornament či kousek barvy. Dává mu to ještě větší punc zašlých časů.
Dům má nové vápenné omítky, v přízemí obnovili část štuk na klenbách, včetně malých rozetek na stropech, které lemovaly háky na lustry. "To jsme skalpelem oškrabali mnoho vrstev výmalby, až se kytičky objevily v celé kráse," popisuje majitelka, když stojí uprostřed jedné z přízemních místností.
Těžko uvěřit, že se tu kdysi chovala prasata. Prostor má na sucho do štěrku položenou cihelnou dlažbu, koupenou u Plzně - už jí chybí jen povrchová úprava, díky níž půjde podlaha setřít.
Padrnosovi se potkali i se šikovnými truhláři z Heraltic a Okříšek, kteří pochopili, že třeba nechtějí velkosérioná eurookna, ale klasická dřevěná, jak bývala. Vnitřní dveře jsou udělané podle jedněch repasovaných, co v domě zůstaly. Zaujme sklo s kytkami v nich. "Taky nic snadného shánět. Nakonec jsme uspěli u jedné firmy v Lukách nad Jihlavou," říká Padrnosová.
Nátěry jsou v barvách vanilková, modrá a šedozelená, jak to v časech prababiček bývalo obvyklé.
