Obec Ořechov na Žďársku v sobotu oslavila 650 let od první zmínky o obci. Po desáté hodině dopoledne se vydal od obecního úřadu průvod obyvatel a hostů, v čele s kočárem taženým slavnostně nazdobeným koňským spřežením.
Za povozem kráčeli muzikanti, vlajkonoši a starostka v doprovodu faráře a také hejtmana Vysočiny Jiřího Běhounka.
"Šestsetpadesát let je dlouhá doba a historie nemalá, ale i současnost je velmi důležitá. A Ořechov je obcí, která nám Kraji Vysočina dělá jenom čest," uvedl v úvodním proslovu hejtman Vysočiny.
Ořechov se totiž letos stal i vesnicí Vysočiny. "A bude reprezentovat vesnice Vysočiny na celostátním finále," dodal Běhounek.
Ve slavnostním průvodu, který měl namířeno ke kostelíku v Ronově, místní části Ořechova, kráčeli spolu s obyvateli i tamní rodáci a příbuzní.
Průvod se zastavil nejprve u pomníku padlých první světové války. Odtud se početný zástup lidí vydal směrem do Ronova. Na malebném náměstíčku se odehrálo nejprve žehnání praporu a poté i mše svatá v kapli svatého Antonína Paduánského.
Vznik kaple provází pověstPán tvrze na Ronově s oblibou vyjížděl na veselky do Velkého Meziříčí. Když se jednou v kočáře se svým kočím vracel, byla ohromná bouře a koně se splašili. Kočár se rozjel a kočí z něj spadnul. Pán když se řítil z Meziříčí, volal, že jestli se zachrání, nechá na Ronově postavit kapli. Koně se jakoby zázrakem zastavili v místech, kde dnes kaple stojí. "Kapli tehdejší majitel tvrze vystavěl a nechal zasvětit svatému Antonínu Paduánskému," dodala kronikářka. Proto také v obci mají každoročně 13. června na Antonína pouť . A v lesíku za Ronovem je svatý obrázek, který označuje místo, kde se koně měli splašit. V obci jsou také kameny, ve kterých jsou podle pověsti otisky čerta. |
"Je to sláva pěkná, znovu se potkám se známými, se kterými jsem tady vyrostla a už je málokteré poznávám," uvedla kráčejíc v průvodu sedmdesátiletá Marie z Křižanova, narozená v Ořechově.
Na návsi před kostelem bylo také připravené občerstvení, za slunečného počasí vyhrávala dechovka, a na slávu z hnízda shlížela dvojice čápů s mládětem. Prostě idyla.
A ti, kteří v obci prožili od narození celý život, by prý neměnili.
"Bylo mi pětaosmdesát, žiju tady celý život, a žije se tady dobře. Máme obchod, hospodu i kostel, každou neděli mši svatou, jsem spokojený," uvedl další z pamětníků Milan Musil.
"Dojímá mě to, je mi do pláče. Je mi osmdesát let, odešel sem odsud v mládí do Jižních Čech, zůstali mi tady rodiče," uvedl za vyzvánění kostelíku jeden z rodáků z Ořechova.
Cena za pospolitost
Život v obci si však chválí i mladá generace. "Určitě bych v obci chtěl zůstat. Za prací se sice musí dojíždět, ale to nevadí, nic mi tady nechybí, jsem tu spokojený, funguje tu spousta spolků," řekl osmadvacetiletý Pavel Vrbka.
Z historie Ořechova
|
"Je to tady skvělý, stavíme tady dům, a zůstaneme tady," dodala jeho přítelkyně, čtyřiadvacetiletá Klára Důlníková.
A čemu vlastně vděčí Ořechov, že se stal vesnicí roku Kraje Vysočina?
Dotázaní místní se shodují, že je to díky fungujícímu společenskému životu a vztahům mezi lidmi v obci. A potvrzuje to i starostka obce.
"V soutěži jsme byli pátým rokem. Nenabídli jsme nic zvláštního, ukázali jsme, jak tady žijeme pospolu. To si myslím, že byl jeden z důvod našeho vítězství," řekla starostka Petra Slámová.
"Máme z toho vítězství obrovskou radost, myslím, že naše obec je velmi družná, pospolitá, lidem obec není lhostejná. I na oslavy lidé přiložili ruce k dílu a pomohli, ať už pečením buchet nebo chystáním prostor," uvedla starostka.
V obci, o které byla uvedená první písemná zmínka v roce 1364, dnes žije přes tři sta obyvatel. Kdysi tam bývala i skelná huť, pivovar, mlýn či pila.
