Na obnovu písma používají kameníci plátkové zlato, které se do vysekaných písmen nanáší z lístků papírů. | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

Čechtín na svého císaře pamatuje i v dnešní době. Už zase je zlatý

  • 0
Křížky na rozcestích či mezích připomínají ty, kteří zde žili před stoletím. Na Třebíčsku nejsou lhostejné ani současníkům, proto je obnovují. Jeden z pomníků odhalili například před několika dny kameníci v Čechtíně.

Odhalili? Vlastně ano. Zašlý nápis na kamenném soklu pod křížem na návsi totiž donedávna skoro nebyl k přečtení. Teď už opět svítí zlatem. Nápis na kameni praví: „Na památku padesátiletého jubilea panování císaře a krále Františka Josefa I. postavila obec čechtínská v ­roce 1898.“

Kameníci obnovili na kříži také další nápis, který byl pod nynější úrovní sousedící silnice a vůbec nebyl vidět zřejmě už po celá desetiletí. „Nápis o Františku Josefovi není obvyklý, kříže většinou bývají připsány Ježíši nebo třeba na polních cestách na paměť nějaké události. S podobnými, jako je tento, se často nesetkáváme,“ prozradil kameník Lukáš Vidlák z jihlavské firmy Cam Granito.

Poblíž silnice mezi Kamenicí a ­Čechtínem je opravených křížů celá řada. U Koutů jsou po renovaci tři, podobně u Horního Smrčného. „Opravy šesti křížů jsme podpořili dotací,“ řekla Petra Cahová, manažerka místní akční skupiny Podhorácko, která peníze na opravy drobných památek přiděluje.

Většinou stály kříže na placatém kameni

Některé z postupně obnovovaných křížů mají zajímavé okolnosti vzniku. V ­Koutech se mohou pochlubit například tzv. „amerikánským křížem“.

„V roce 1874 z Koutů odcházela skupina místních občanů do Ameriky. Někteří se sem do vlasti později vraceli a od krajanů, kteří za mořem zůstali, přivezli peníze na zřízení toho kříže. Ten původně stával na dnes už neexistující křižovatce silnice na Chlumu a jsou na něm vypsána jména vystěhovalců,“ vysvětlil koutecký kronikář Bohumil Caha.

V Koutech opravili například kříž u­ rybníčku nad vsí či jiný nad obcí u odbočky ze silnice na Kamenici na polní cestu.

„Většinou se stavěly na velkém placatém kameni. Měly i opěrku, která byla v zemi, ale kvůli nim a jejich pohybu se kříže často lámaly. My jsme jim teď proto udělali pořádný základ a obnovili kámen i kovové části,“ doplnil Caha.

Kříž u rybníčku upomíná na rod, který už v obci nežije. „Byl to kříž rodiny Škarvadovy, která v těch místech mívala políčko,“ prozradil kronikář.

Leštění odhalí barvu

Kameníci na křížích čistí kamenný povrch otryskáním, někdy také musí opravovat písmo, pokud už při jeho sekání tvůrci udělali chybu. „Do vysekaných písmen z lístků papíru nanášíme plátkové zlato, které má 23,75 karátu. Písmena se nejprve natřou průhlednou pryskyřicí, do níž se při zasychání zlato nanese. Potom se do písmene dotlačí a povrch zaleští,“ vysvětlil kameník Lukáš Vidlák.

Kříže na svých místech stojí běžně sto a více let. Okolní povrch však vlivem nánosů postupně stoupá, takže se spodní části kříže často ocitají pod terénem. Někdy také po očištění kamenných částí křížů kameníci zjistí, že každý kámen má jinou barvu.

„Dříve se kříže dělaly jenom z hrubých kamenů, protože se například z lomu nepodařilo získat na stavbu kříže tři kameny stejné barvy, což by při vyleštění kamenů vyniklo,“ vysvětlil Vidlák.

Kříže k polím umisťovali zástupci selských rodů na získání božího požehnání, do obcí je zase dávali i zástupci místních spolků, nejčastěji v období kolem první světové války.