"Studiu všeho, co se baziliky týká a co jednotliví odborníci publikovali a zjistili, se s přestávkami věnuju třicet let," přiznal na středeční speciální novinářské prohlídce.
Vysvětlil řadu detailů o způsobu stavby významného kostela, o jehož návštěvu se zajímá stále více turistů. Zajímavý je podle něj už fakt, že dominanta města nemá základy a stojí na písku.
Ve středověku byl kostel částečně pobouraný, na možná až dvě stě let odsvěcený. Jeden čas v něm bylo mimo jiné hnízdo hazardních hráčů.
"Potom taky skladiště zřejmě zelí. Zda tu byl i pivovar, se mi nepodařilo spolehlivě zjistit, ale povídá se to," naznačil.
Na zásadní přestavbě před třemi sty lety se podílel František Maxmilián Kaňka, který je autorem například dostavby Černínského paláce v Praze. A na důležité rekonstrukci baziliky před osmdesáti lety zanechal svůj rukopis Kamil Hilbert, autor dostavby svatovítské katedrály.
Flákač kameník z Duchcova
Největší zásluhou Kaňky, kterého si objednali Valdštejnové, je samotný fakt, že zachránil svatostánek před definitivní zkázou a dal mu dnešní "tvar" a taky stabilitu. Lidé, kteří vejdou, obdivují klenutý strop a nádhernou atmosféru.
Návštěvní doba:červen - září po - pá: 9.00 – 12.00, 12.30 - 17.00 so, ne: 12.30 – 18.00 říjen - květen po - čt: 9.00 – 12.00, 12.30 – 17.00 pá: 9.00 – 12.00, 12.30 – 15.00 so, ne: 12.30 – 17.00 Více informací o prohlídkách: |
"Musím zmínit, že stavařina jako řemeslo má pořád stejné nuance. Valdštejnové si objednali u Kaňky dostavbu hroutícího se chrámu. Udělal jim kalkulaci, výsledek stál nakonec třikrát víc," vyprávěl Žamberský.
Kaňka objednal dlažbu od kamenického mistra až z Duchcova. To, co nakonec přišlo, bylo naprosto nepoužitelné.
"Je ovšem skvělé, že se Valdštejnové na počátku 18. století do dostavby kostela pustili. Mohl taky dopadnout jako ten ve francouzském Cluny, který nakonec posloužil jako výborný místní zdroj stavebního materiálu," připomenul průvodce.
Mimochodem, zdivo, to je kapitola sama pro sebe. Na baziliku, která je převážně z kamene, padlo obrovské množství bloků.
"Jenže odkud kámen byl? Jeden z erudovaných odborníků na geologii průzkumem dokázal, že na stavbu posloužily kameny, které jsou rozesety v krajině okolo Třebíče," zmínil Žamberský. Část kamene pak pochází taky z Nové Vsi u Oslavan.
Zajímavým zákoutím baziliky je krypta. Podle Žamberského před dlouhými staletími sloužila jako relikviář, do sarkofágů tu pohřbívali významné osobnosti. Kdy se s tím skončilo, prý není jasné.
Dnes je prostor prázdný, průzkum archeologů či odborníka s georadarem neodhalil pod dlažbou nic mimořádného. Kam zmizely tělesné ostatky ze sarkofágů? "Prostě je kdysi vyházeli a zakopali do země neznámo kde," řekl.
V kryptě je klenutý strop s prastarou výdřevou. Dendrochronolog určil podle odebraných vzorků, že prkna pocházejí z let 1212 až 1226 a že na ně padla buď jedle, nebo smrk.
Vrátíme-li se do majestátných prostor třebíčského kostela, zaujme oltář zasvěcený svatému Vojtěchovi. Ten podle Žamberského pro baziliku zakoupil Tomáš Garrigue Masaryk poté, co oltář posbíral ceny na výstavách v Paříži a v Římě.
Původně omítnutou vnitřní fasádu nechal Kamil Hilbert ve 30. letech 20. století odstranit, a tak dnes návštěvníci mohou obdivovat strukturu kamenného zdiva se všemi historickými anomáliemi, jak se po staletí množily dostavby.
