Pohřeb skupiny mladíků v květnu roku 1945, kterou v Krahulčí postříleli ustupující Němci. Tragická událost tehdy zkalila radost z osvobození. | foto: Kniha Telč a okolí

Zlaté pero, první vlak bez vítání i střelba. Kniha líčí historii Telče

  • 0
Byla to jedna ze smutných událostí na náměstí v Telči. V řadě byly vyskládané rakve a v nich těla mladých mužů. I tuto část dějin připomíná nová kniha Telč a okolí. Přináší i snímek z telčského pohřbu mladých mužů, které Němci postříleli v Krahulčí 8. května 1945.

Ustupující příslušníci Hitlerovy armády tehdy zabili celkem šest mladíků. Ti se snažili Němce zastavit a překazit jim úprk, za což zaplatili životem. Pět z nich bylo pochováno do společného hrobu u kostela svaté Anny. Šestý byl pohřben do rodinného hrobu.

Jedna z nejstarších fotek telčského náměstí z druhé poloviny devatenáctého století.

„Němečtí vojáci po svém činu sice ujeli, později však byli vypátráni. Jejich velitele po vynesení rozsudku smrti lidovým soudem v Krahulčí oběsili,“ popsala spoluautorka knihy Helena Grycová Benešová, která je vedoucí telčské pobočky Muzea Vysočiny. Knihu se spoustou fotek vytvořila pro nakladatelství Paseka spolu s Lubomírem Procházkou, který se zabývá lidovým stavitelstvím.

Spoluautorka též připomíná, jaké všechny názvy už mělo obdivované telčské náměstí: Přemysla Otakara II., Edvarda Beneše. V roce 1950 bylo dokonce přejmenováno na Stalingradské. V té době se jmenovala po Stalinovi i Staňkova ulice. Když začal generalissimus mizet z českých měst, dostala chlouba Telče název náměstí Míru. Dnes nese jméno Zachariáše z Hradce.

Pro prezidenta Masaryka sháněli Telčští zlaté pero

Helena Grycová Benešová též popisuje, jak se v červnu roku 1928 v Telči velmi těšili na příjezd prezidenta T. G. Masaryka. A to tak velmi, že dokonce koupili zlaté pero, kterým se pak zapsal do kroniky.

Zlaté pero pak putovalo do městského muzea, kde je dodnes k vidění. Psal s ním v roce 1946 i prezident Edvard Beneš. A pak o pětačtyřicet let později i Václav Havel. „Zlatá“ tradice se přenesla v roce 2004 i na prezidenta Václava Klause a na současnou hlavu státu Miloše Zemana.

Prezident Masaryk tehdy přijel v roce 1928 cestou od Třebíče. Před budovou sokolovny ho uvítala živá pyramida z lidských těl, představující alegorie „Boj za pravdu“ a „Až na nejvyšší metu“. Pyramidu sestavilo 150 sokolů z řad mužů i dorostenců.

Spor o název stanice zrušil oslavu příjezdu prvního vlaku

V knížce je též popsáno, jaké složitosti předcházely příjezdu prvního vlaku do Telče směrem od Kostelce. Bylo to v létě roku 1898. Vše mělo i vlastenecký podtext.

Přestavba silnice u Brázdova mlýna vedoucí od Nové Říše na Vystrčenovice.

Zastupitelé v městě s českým obyvatelstvem nechtěli, aby zastávka měla na tabulích německo-český název Teltsch - Telč. Vlastenci dávali přednost českému názvu před německým, a postavili se tak úřadům ve Vídni. Spor se dokonce nepodařilo uhladit do příjezdu první lokomotivy. Takže nebyly žádné oslavy a nedochovala se ani fotka ze zavedení železnice do Telče.

Slavení u kolejí si tam užili až o čtyři roky později, když byla trať prodloužena do Slavonic.

A v roce 1903 natáhli dělníci koleje až do rakouského Waidhofenu an der Thaya. To znamenalo přímé železniční spojení Telče z Vídní.

„Fotografie v knížce jsou převážně z fondu telčského muzea, část od pana Martina Nováka z Telče, který je zapůjčil ze své rozsáhlé sbírky. Jsou to snímky a pohledy z okolních vesnic,“ dodala vedoucí pobočky muzea v Telči.