Byla to nejtemnější doba pro jihlavskou psychiatrickou léčebnu. V březnu roku 1939 vstoupili do areálu Němci. Chtěli vyvěsit vlajku s hákovým křížem. Ředitel Arnošt Metelka to odmítl. Tak vlajku nacisté upevnili jen na vrátnici.
„Doktor Metelka byl velmi osvíceným ředitelem ve své době,“ říká Zdeňka Drlíková, současná ředitelka psychiatrické nemocnice.
Tlaku nešlo po okupaci vzdorovat dlouho. Z rasových důvodů musel z léčebny odejít doktor Beno Laskafeld. A jeden z nacistických lékařů nařídil, že se musí začít vést veškerá dokumentace německy.
Ředitel Metelka se všemožně snažil, aby areál dál sloužil zdravotnictví. Později jej zatklo gestapo. Za poslech londýnského vysílání rozhlasu putoval do koncentračních táborů Dachau a Buchenwald.
Po Metelkově odvlečení začalo vyklízení pavilonů. V tom čase se lámaly lidské charaktery. Sekundární lékař Bruno Říha vedl v třicátých letech skauty a později šířil informace z londýnského rozhlasu. Pak se dal k nacistům a stal se likvidačním ředitelem léčebny.
Pacienti v té době byli propouštěni domů, někteří byli přesunuti do jiných léčeben. Ti, kteří byli židovského původu, skončili ve vyhlazovacích táborech.
Ředitel-kolaborant Říha navíc žádal uvězněného předchůdce Metelku, aby vystěhoval služební byt. To pak opravdu musel udělat Metelkův syn. Nastěhoval se tam Říha. Zastupující říšský protektor v roce 1942 rozhodl, že areál dostane k užívání německá armáda a pro výcvik i vojenská policie.
Němci odvezli nemocniční zařízení do Vídně. Postavili stáje v místech dnešního Divadla Na Kopečku, garáže i střelnici. „Z té bývalé střelnice dnes máme meditační zahradu,“ ukazuje ředitelka Zdeňka Drlíková na příjemné zákoutí, kde šumí umělý potůček a v jezírku plavou barevné ryby. Chodí tam rádi pacienti i návštěvníci nemocnice.
Německou přítomnost v léčebně dodnes připomínají cvičné válcové pozorovatelny z betonu, kam se vešel pouze jeden voják s municí. Jedna z nich stojí před hlavním vjezdem do areálu. A teprve nedávno při rekonstrukci odstranili dělníci ozdobné mříže, u kterých drželi stráž němečtí vojáci.
Nacisté vyvražďovali pacienty psychiatrie
Už v den zahájení druhé světové války podepsal Hitler dekret o eutanazii, po němž nastalo běsnění s cílem zabíjet duševně nemocné. V průběhu obsazování Polska Němci vyvražďovali pacienty i zaměstnance tamních psychiatrických ústavů. V říjnu 1939 bylo v Berlíně vytvořeno organizační centrum pro likvidaci duševně nemocných.
Centrum sídlilo ve vládní vile. Všichni šéfové léčeben v říši museli vyplnit dotazníky, které byly v Berlíně vyhodnoceny. Podle připravených seznamů odvážely autobusy pacienty do šesti likvidačních center. Z toho dvě sídlila v zámcích. V letech 1940 a 1941 vyvraždili nacisté desítky tisíc těchto pacientů.
Mnoha nemocným píchli smrtící injekce. Mentálně retardovaní v ústavech dostávali speciální „dietu“ ve formě jedné lžíce červeného zelí a jedné brambory za den. Umírali pak na podvýživu. „Duševně nemocní byli prvními oběťmi nacistické vyvražďovací mašinérie,“ uvádí se na jihlavské výstavě Příběh nemocné duše, jejímž autorem je psychiatr Ivan David.
Až do roku 1982 byla veřejná diskuse v Německu na toto téma tabu. Pak nastal zlom a začalo zkoumání archivních dokumentů o hrůzných událostech. Z likvidačních center jsou památníky a střediska výzkumu.
A jaký byl konec německých vojáků v jihlavské léčebně? Rudá armáda vjela do areálu v květnu před 70 lety.
Ředitelem léčebny se stal opět Arnošt Metelka, který pobyt v koncentráku přežil. Jenže návrat ke zdravotnickým účelům po odchodu německých vojsk byl pomalý. Chyběl kvalifikovaný personál. Přesto se nemocní z jiných léčeben pomalu vraceli do Jihlavy. V roce 1948 skončil v ředitelské kanceláři Metelka a nahradil jej Beno Laskafeld, který se konce války dočkal v Terezíně.
