„Půjdete-li za účelem dalšího vzdělání do světa, necestujte nikdy na zdařbůh, nýbrž vždy za jistým, dříve vytknutým cílem a varujte se zlých společností...“
I takovéhle ponaučení si lze přečíst na jednom z exponátů výstavy Švadlenky aneb Co uměly naše babičky samy ušít, která se koná do 28. listopadu ve výstavní síni na Staré radnici v Náměšti nad Oslavou. Citát je součástí Výučného a tovaryšského listu pro krejčové a švadleny z časů první republiky.
Kromě něj výstava nabízí například šaty náměšťské hraběnky Haugwitzové, ukázky vybavení prvorepublikové krejčovské dílny, skoro sto let staré ručně pletené podkolenky, kolekci žehliček nebo třeba přípravek na potahování knoflíků.
„U některých předmětů jsme zpočátku ani samy nevěděly, k čemu sloužily. Vděčíme lidem, že nám sem své cennosti přinesli, bez nich bychom výstavu nedaly dohromady,“ řekla Ludmila Jelínková z pořádajícího náměšťského Českého svazu žen. Ten je ve městě tradičně silným spolkem: ve dvou organizacích sdružuje téměř dvě stovky členek.
Co nosili u Haugwitzů
Šaty hraběnky z náměšťského zámku jsou patrně nejvzácnějším exponátem výstavy. „Pamětníci říkali, že když tehdy rodinu Haugwitzů vystěhovali z Náměšti, tak se jejich oblečení vyprodávalo na náměstí. Tyto šaty zřejmě pochází od někoho, kdo je tehdy koupil a uchoval pro další pokolení,“ podotkla další ze spoluorganizátorek výstavy Božena Koporcová.
O době svého vzniku nenechá na pochybách například zdobená kabelka s vyšitým letopočtem 1911 či zmíněné podkolenky označené červenou výšivkou s letopočtem 1920. Prohlédnout si tady je možné i spodní kalhoty „na pole“ s praktickými rozparky. Výstava také ukazuje kolekci střihů od zdejšího krejčího, který ve městě měl svou dílnu už od čtyřicátých let.
Německé časopisy i kamnové žehličky
Pestrou podívanou nabízí soubor stránek osmdesát let starých vydání časopisu Burda v němčině. „Je vidět, že už tehdy se dostal až do Náměště a šikovné ženy zde podle jeho střihů dokázaly šít,“ pověděla Koporcová.
Ve vitríně jsou i staré krejčovské nůžky či krejčovský příložník na „vytahování“ střihů - tedy jejich přizpůsobování žádané velikosti. „Velké nůžky se používaly na hrubší látky a pro delší a rovný střih, úzké drobné nůžky na stříhání jemného textilu, například na dámské halenky,“ vysvětlila Jelínková.
Sbírka starých žehliček ukazuje jejich vývoj od starých nahřívacích „kamnových“ žehliček po žehličky s výměnným ohřevným tělískem, nebo naopak s rukojetí, která se na připravené nahřáté těleso dala připnout odpruženými háčky. Vystavují zde i jednu z prvních robustních elektrických žehliček.
Nejstaršími exponáty jsou patrně zástěrky z období kolem roku 1870. „Nevíme, odkud pochází, byly darovány do půjčovny kostýmů, odkud jsme je vytáhly na výstavu jako vzácné kousky. Dnes by něco takového už asi nikdo nejen nedokázal ušít, ale hlavně by si s tím nechtěl dát práci,“ podotkla Jelínková.
Jako milá drobnost je zde plesová kartička tvaru malířské paletky s tanečním pořádkem „před půlnocí a po půlnoci“ či známka pečlivosti výrobců v podobě prvorepublikového žehlicího prkna s detailním návodem jeho používání.
