Němci ten den zjišťovali, kdo ve městě organizoval povstání. Zatýkali všechny, kdo vypadali jen trochu odbojně. V poledne zastřelili třináct lidí, dalším vzali život o dvě hodiny později. Ve městě byly stovky německých vojáků. Přijeli i členové gestapa, které Kašparová znala.
Popisovala jim zatčení své rodiny. Němci po Hertě chtěli, ať označí ty osoby, které u nich doma byly. Vybrat měla přitom alespoň deset osob. V Třešti bylo 7. května 1945 zastřeleno 33 lidí. Kašparová pak byla po válce veřejně popravena v 23 letech. Na popravu se rozdávaly vstupenky.
Mimořádně tragické byly poslední válečné dny také ve Velkém Meziříčí. Kvůli řádění nacistů zahynulo šedesát lidí.
„Dne 6. května ráno přišla zpráva, že hejtmanství povolilo vyvěšení českých vlajek. A to ve městě způsobilo lavinu. Někteří si to vyložili tak, že máme republiku, Německo kapitulovalo a zítra přijedou Rusové,“ vypráví badatel Ondřej Červený, který se tragédii podrobně věnuje v knize Mnoho sirotků a vdov, která právě vyšla.
Euforie revolucionářů ve Velkém Meziříčí byla předčasná. Problém nebyl ani tak v německé posádce jako v tom, že město leželo v strategickém místě klíčovém pro ústup německých jednotek. „Němci chtěli ustoupit směrem k Písku do amerického zajetí. Tím, že se ve městě udělal špunt, potřebovali situaci vyřešit,“ poukazuje badatel Červený.
Lidé, kteří vystoupili z ilegality a dělali revoluci, měli rozkaz se na noc stáhnout z radnice a opustit centrum města. A hlavně nevěřit Němcům!
Celkem bylo zadrženo zhruba sto lidí, menší část pak byla propuštěna. Němci v údolí řek Balinky a Oslavy 7. května 1945 popravili 56 zajatých lidí, komunistický předák Jindřich Nováček byl pro výstrahu oběšen na sloupu přímo na náměstí. „A ještě 8. května popravili na místním velitelství tři lidi přivlečené z Oslavičky včetně šestnáctiletého mladíka,“ popisuje badatel válečná zvěrstva.
Skutečný strůjce poprav? Možná Franz Schauschütz
Strůjce masakru není ani 70 let po válce jednoznačný. „Za hlavního viníka byl dříve uváděn oddíl z Velké Bíteše, kterému údajně velel poručík Ostendorf. Tento důstojník však velel malé jednotce polních četníků v Náměšti nad Oslavou, která byla do Velkého Meziříčí vyslána jako posila již odpoledne. Domnívám se, že při poválečném vyšetřování došlo k záměně těchto dvou důstojníků, což potvrzují i svědecké výpovědi ohledně jejich věku a fyzického popisu,“ poukazuje Červený.
„Skutečného strůjce poprav, za kterého byl Ostendorf dlouhá léta označován, se ale nikdy nepodařilo identifikovat. Osobně se mi to jeví spíše na velitele velkomeziříčského gestapa, kriminálního komisaře SS Franze Schauschütze,“ uvedl Červený.
Schauschütz, původem Rakušan, byl zapálený pro věc národního socialismu a během války udělal slušnou kariéru. Ani pečlivé procházení archivů, výpovědí svědků a záznamy vyšetřovací komise však nedávají jednoznačnou odpověď.
„Schauschütz sestavil otázky, na základě kterých se vyslýchalo. Ale netroufnu si ukázat na konkrétního člověka, který dal rozkaz k popravě,“ tvrdí badatel. „Nikdo neodkazuje na rozkaz z vyšších míst, to jednoznačně nezaznělo.“
Oba zmiňovaní Němci se sice dostali ještě 8. května do americké zóny a snažili se skrývat, ale vzápětí byli vydáni Sovětům. „Ostendorf strávil deset let v ruském zajetí, Schauschütz byl odsouzen lidovým soudem a popraven oběšením v Brně na Cejlu,“ uzavírá Červený.
